Mezi dvěma půlkami

Dvě půlky svádějí v této knize k dvěma, možná i třem významům. Ten první není tak vulgární - je to rekapitulace života v jeho hodně druhé polovině, kdy si člověk může myslet, že mezi dvěma půlkami již byl, ale srdnatě v té cestě pokračuje. Ale hrdina, lehce ješitný muž, píšící na zakázku verše na smuteční parte, se ohlíží i za jinými věcmi - respektive děvčaty; dcery mu pomalu stárnou a odcházejí, manželka schází a on nejčastěji stojí na svém stálém stanovišti u kuchyňského okna a přemítá, co všechno prošvihnul a na co by se tak ještě mohl těšit. Není to stařec, vymýšlí lumpačinky a darebáčkoviny, rád mystifikuje své okolí. A tak uspořádá nejveselejší piknik na světě, na který pozve všechny postavy, které prošly během roku jeho životem: Čiperka, Jinotajka, Smuténka... dcery 01, 02 a 03... Kafkovský pocit zmaření, který se snaží přetlouci svým fanfarónstvím...