Katolíci ve stínu hákového kříže

Církev a nacismus! Toto téma je vhodné otevřít právě nyní, v době 60. výročí ukončení druhé světové války a událostí, které následovaly. Za komunistické éry se ve školách učilo, že Katolická církev kolaborovala s hitlerovským režimem. Pokud se nedalo popřít, že i kněží a praktikující katoličtí laici byli vězněni v koncentračních táborech a popravováni, měli ideologičtí agitátoři okamžitě po ruce argument, že šlo o čestné jednotlivce, kteří se vymykali oficiální linii Vatikánu, jež byla prý jednoznačná: podpora nacismu, neboť on vede bohulibý boj proti největšímu nepříteli křesťanství – ruskému komunismu. Takovou politiku údajně uplatňoval během svého pontifikátu papež Pius XII. a jemu oddaní biskupové, zejména němečtí. Představa o kolaboraci nebo alespoň zbabělém mlčení papeže Pia XII. a vedení Katolické církve ve vztahu k nacismu a jeho zločinům je také u české veřejnosti hluboce zafixována. Způsobila to jednak výuka dějepisu v komunistických školách, kterou prošla značná část našeho obyvatelstva, jednak jistá skupina současných protikatolicky orientovaných médií. Jaká je ale pravda? Jaká jsou fakta? Tím se zabývá detailněji tato publikace. Ukázka z knihy: Z katolických laiků byl nejznámější obětí nacismu konvertita ze židovství Alfréd Fuchs, předválečný ředitel ČTK a brilantní novinář. Byl r. 1940 zatčen a odvezen do Dachau, kde jej v zimě r. 1941 esesmani umučili poléváním studenou vodou za třeskutého mrazu. Přitom ho bili a nutili, aby zvedl pravici a řekl ´Heil Hitler!´ Polomrtvý Fuchs tak učinil, ale místo ´Heil Hitler´ zašeptal ´Heil Jesus Christus!´ Velmi těžce postižena byla také předválečná katolická tělovýchovná organizace Orel. Její činnost se stala po 15. březnu r. 1939 ilegální, gestapo slídilo po jednotlivých funkcionářích a pracovnících. Nejznámější obětí z orelských řad byl lékař dr. Jílek, popravený v Kounicových kolejích v Brně. Z kněžských mučedníků hitlerovského režimu je třeba jmenovat na prvém místě Josefa Štemberku, faráře v Lidicích, obci, jež byla za heydrichiády 10. června 1942 srovnána se zemí, ženy a děti odvlečeny a muži postříleni. Starcům nad sedmdesát byla nabídnuta milost, což se týkalo i třiasedmdesátiletého patera Štemberky. Ten ale odmítl se slovy „Dobrý pastýř neopouští své stádo…“ a postavil se ke zdi s ostatními muži, svými farníky. V brněnských Kounicových kolejích byl v červnu 1942 zastřelen děkan z Nezamyslic u Prostějova František Kvapil, údajně pro účast v ilegální odbojové organizaci, čehož důkazem měla být nalezená zbraň. Jednalo se nejspíše o provokaci gestapa, jemuž byl tento lidumilný kněz a skvělý kazatel již dlouho solí v očích. Počátkem roku 1945 byl v Praze popraven penzionovaný 63letý středoškolský profesor náboženství Karel Kratina, jenž měl údajně říci před špiclem gestapa, když procházel kolem vily státního tajemníka protektorátu K.H.Franka: „Tady bydlí ten holomek Frank.“ Před soudem však pater Kratina toto popřel. Přiznal ale další obvinění, že při kázání na májové pobožnosti varoval před „falešnými bohy, ve skutečnosti pouhými lidmi, jimž se ještě za života staví pomníky“.