Kronika hornictví zemí Koruny české

Význam publikace Josefa Suldovského jde shrnout do jediné věty: obsahuje vše důležité o hornictví v našich zemích do roku 1989. Autor zvolil formu kroniky, což umožnilo shrnout informace do heslovitých úryvků, většinou jedné či dvou vět. Rámcem knihy je velká historie, počínající neolitem, kdy se dobývaly křemeny a pazourky. V době bronzové se v Čechách začal rýžovat cín, stříbro a zlato. První mince, duhovky, razili Keltové kolem roku 500 př. n. l., zatímco denáry razili až Boleslav I. a Boleslav II., nikoli svatý Václav, jak se mnozí domnívali. Kapitoly jsou rozděleny podle panovníků, přičemž ožívají postavy jako Vratislav II. a Vladislav II. Prvním dědičným králem se stává Přemysl Otakar I. v roce 1212, který razí brakteáty. Roku 1235 byla nalezena hrouda zlata o váze cca 2 kg. Pražský groš, dominantní měna středověku, měl poměr 10 kusů k zlatému dukátu. Později se mince „zlehčovala“ a Jan Lucemburský razil florény z Jílového. Autor sleduje mincovnictví až do zavedení papírových peněz, včetně popisů ražeb.