342 hodin ve stěně Grandes Jorasses
Autoři
- Hodnocení knihy
Více o knize
Když se v létě roku 1970 seznámil René Desmaison se Sergem Gousseaultem, patřil mezi absolutní lezeckou špičku. Byl na vrcholu sil a pomalu se stával legendou. Jeho novému kamarádovi bylo teprve 23 let. Přesto už měl na kontě několik těžkých výstupů ve skvělých časech a především složenou vůdcovskou zkoušku s vynikajícím prospěchem. Netrvalo dlouho a domluvili se spolu na prvovýstupu nejpřímější cestou stěny Grandes Jorasses. ( Prvovýstup je cesta, kterou ještě nikdy nikdo nelezl). 11. ůnora 1971 vhledem k dlouhodobé příznivé předpovědi počasí, začali zdolávat první metry z 1200metrů vysoké stěny. Drama se začalo nenápadně rozvíjet po třech dnech, kdy začal padat sníh. Následující den padající kameny přesekli lano ve třech čtvrtinách délky a krátce po té bylo přerušeno radiové spojení. Cesta dolů již nebyla možná. Z náročného výstupu se stává boj o život, ale Serge již není schopen pohybu. René nechce umírajícího kamaráda opustit a tak pouhých 80 metrů pod vrcholem tráví následných nejtěších deset dní svého života čekáním na zázrak. Dole v údolí je brzy dvojce lezců považována za mrtvé a organizováním vyprošťovcích prací se liknavě ujímá bývalý světoznámí horolezec Maurice Hercog. (První kdo r.1950 na Anapurně pokořil osmitisícový vrchol) Jeho neochota a nezdravá profesní řevnivost zapříčiní, že veškeré akce jsou brzy zastaveny s poukazem na špatné počasí. Reného manželka Simona, ale neustále ještě bojuje za pro ostatní již ztracenou naději. Boj je to snad ještě těžší než jejího manžela, neboť srážka s uředním šimlem, neochotou a závistí bolí často víc, než náraz hlavou do zdi. Přesto se jí podařilo vyburcovat akci, jejíhož technického provedení se ujímá Reného přítel a vynikající policejní pilot Alain Frébolt. Jen díky jeho pilotnímu mistrovství se podaří přistát za krajně nepříznivých podmínek na miniaturní náhorní plošině. Ale ani on nevěří, že oba kamarády najde ještě živé. Autor knihy René Desmaison není nijak brilantním spisovatelem. Jeho kniha je spíše psaná jako napínavý deník, než pokus o román. Zážitek ze čtení tak přnáší spíše než čistota slohu příběh sám. Asi každý kdo si tuto knihu přečte si položí logickou otázku: Jaký má smysl takovéto riziko. Nebo jaký je rozdíl mezi zdravou mírou rizika a nesmyslným hazardem. Nemyslím, že je nutné, lézt po skalách, aby si člověk tuto otázku položil. Ale je důležité pro každého, tuto otázku si ve svém životě zodpovět. štísko