Řecko-turecké vztahy za více než 900 let své existence prošly složitými peripetiemi. Přestože v některých obdobích měly charakter mírové koexistence, byly ve svém vývoji usměrňovány především nesrovnalostmi, rozpory a konfrontacemi. Klíčovou roli v tomto směru nesehrály události vzdálenější minulosti - například bitva u Mantzikertu (1071) či dobytí Konstantinopole Turky (1453), ale traumatizující zkušenosti 19. a 20. století, související s vytvářením národních ideologií a formováním moderního řeckého a tureckého národa. K uzlovým bodům tohoto procesu je možno zařadit řecké osvobozenecké povstání ve dvacátých letech 19. století, balkánské války, řecko-tureckou válku let 1919-1922 a nejnověji komplikovanou otázku Kypru, umocněnou rozdělením tohoto ostrova v roce 1974. Již mnohokrát se zdálo, že obě znesvářené země, zapojené již od počátku padesátých let do svazku NATO, najdou cestu ke konečnému smíru, pokaždé se však tyto naděje ukázaly planými. Od léta 1999 se v řecko-tureckém poměru začínají znovu objevovat vstřícná a přátelská gesta. Bude mít tento trand trvalejší platnost?