Více o knize
Jaroslav Hašek a druzí Své role jsme si psali každý sám, vlastně jsme je diktovali Drobílkovi, který je zapisoval. Všichni jsme ovšem mluvili do úloh svých spoluherců a svou úlohu jsme chtěli mít všichni co nejvydatnější. Hlavně Hašek. Jenom do Machovy úlohy se nikdo nemíchal, nestačilijsme na jeho verše. S jediným napsaným exemplářem naší hry v ruce dělal Drobílek režiséra i nápovědu při zkoušce i představeních. Spisovat se začalo odpoledne, asi v šest byla generálka a když většina hostů byla po večeři, provedla se premiéra. Scénu jsme měli v koutě u kamen, které jakožto skála byly důležitou rekvizitou. Byl to kout mezi dveřmi vedoucími do výčepu a mezi dveřmi na chodbu k toaletám. Přitom nám hercům nic nevadilo, že podle nás byla v obou směrech neustálá frekvence hostí, která čím byla větší, tím víc jistě těšila Drobílka i pana Zvěřinu.
Skladem máme celkem knihy Větrný mlynář a jeho dcera (1976).
Nákup knihy
Větrný mlynář a jeho dcera, Jaroslav Hašek, Radko Pytlík
- Jazyk
- Rok vydání
- 1976
- product-detail.submit-box.info.binding
- (pevná),
- Stav knihy
- Dobrá
- Cena
- 49 Kč
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Titul
- Větrný mlynář a jeho dcera
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Jaroslav Hašek, Radko Pytlík
- Vydavatel
- Československý spisovatel
- Rok vydání
- 1976
- Vazba
- pevná
- Série
- Štítky
- Beletrie, Poezie, Česká literatura, Humor, Divadlo
- Hodnocení
- 3,8 z 5
- Anotace
- Jaroslav Hašek a druzí Své role jsme si psali každý sám, vlastně jsme je diktovali Drobílkovi, který je zapisoval. Všichni jsme ovšem mluvili do úloh svých spoluherců a svou úlohu jsme chtěli mít všichni co nejvydatnější. Hlavně Hašek. Jenom do Machovy úlohy se nikdo nemíchal, nestačilijsme na jeho verše. S jediným napsaným exemplářem naší hry v ruce dělal Drobílek režiséra i nápovědu při zkoušce i představeních. Spisovat se začalo odpoledne, asi v šest byla generálka a když většina hostů byla po večeři, provedla se premiéra. Scénu jsme měli v koutě u kamen, které jakožto skála byly důležitou rekvizitou. Byl to kout mezi dveřmi vedoucími do výčepu a mezi dveřmi na chodbu k toaletám. Přitom nám hercům nic nevadilo, že podle nás byla v obou směrech neustálá frekvence hostí, která čím byla větší, tím víc jistě těšila Drobílka i pana Zvěřinu.