Parametry
- 272 stránek
- 10 hodin čtení
Více o knize
Západní eschatologie — jediná kniha, kterou J. Taubes za života vydal — podává historickou syntézu západního duchovního odkazu z hlediska náboženské apokalyptiky, jejíž počátky odhaluje od hebrejských proroctví přes antiku a rané křesťanství, sleduje její středověké oživení u Jáchyma z Fiore a odkrývá její pozdní sekularizované formy u Kanta, Hegela, Marxe a Kierkegaarda. Taubes obsahově navazuje především na Jonasovy a Löwithovy rozbory, svou úvahu však předkládá ve formě apelativního eseje, který v našem prostředí vyzývá ke konfrontaci s Kacířskými eseji Jana Patočky. Přijetí myšlenky, že čas jednoho dne skončí, má podle Taubese zásadní důsledky pro politické myšlení. Jestliže je přirozený čas zakoušen jakožto věčný cyklus událostí, pak jsou „dějiny“ časovou oblastí, v níž mohou lidé díky aktivním rozhodnutím měnit vývoj událostí. Zatímco univerzální dějiny píší vítězové, mesiášská či apokalyptická událost vstupuje do dějin a dává hlas utlačovaným.
Nákup knihy
Západní eschatologie, Martin Pokorný, Jacob Taubes
- Jazyk
- Rok vydání
- 2024
- product-detail.submit-box.info.binding
- (měkká)
Doručení
Platební metody
Nikdo zatím neohodnotil.
- Titul
- Západní eschatologie
- Jazyk
- česky
- Autoři
- Martin Pokorný, Jacob Taubes
- Vydavatel
- Herrmann & synové
- Rok vydání
- 2024
- Vazba
- měkká
- Počet stran
- 272
- ISBN10
- 8087054822
- ISBN13
- 9788087054826
- Série
- Štítky
- Naučná literatura, Společenské vědy, Duchovní literatura, Náboženská témata, Filosofická tématika, Náboženství, Filosofie, Křesťanská témata, Křesťanství, Ježíš Kristus, Gnosticismus, gnóze, Eschatologie, Karl Marx, 1818-1883, Georg Wilhelm Friedrich Hegel, 1770-1831, Søren Kierkegaard, 1813–1855
- První vydání
- 1947
- Původní název
- Abendländische Eschatologie
- Anotace
- Západní eschatologie — jediná kniha, kterou J. Taubes za života vydal — podává historickou syntézu západního duchovního odkazu z hlediska náboženské apokalyptiky, jejíž počátky odhaluje od hebrejských proroctví přes antiku a rané křesťanství, sleduje její středověké oživení u Jáchyma z Fiore a odkrývá její pozdní sekularizované formy u Kanta, Hegela, Marxe a Kierkegaarda. Taubes obsahově navazuje především na Jonasovy a Löwithovy rozbory, svou úvahu však předkládá ve formě apelativního eseje, který v našem prostředí vyzývá ke konfrontaci s Kacířskými eseji Jana Patočky. Přijetí myšlenky, že čas jednoho dne skončí, má podle Taubese zásadní důsledky pro politické myšlení. Jestliže je přirozený čas zakoušen jakožto věčný cyklus událostí, pak jsou „dějiny“ časovou oblastí, v níž mohou lidé díky aktivním rozhodnutím měnit vývoj událostí. Zatímco univerzální dějiny píší vítězové, mesiášská či apokalyptická událost vstupuje do dějin a dává hlas utlačovaným.