Více o knize
V roce 1613, po stovkách temných let, kdy se moc nepředávala či nezískávala jinak než vraždou, usedla na ruský trůn dynastie Romanovců. Mezi lety 1613 a 1917 se na něm vystřídalo patnáct panovníků této dynastie, mezi nimi i tři ženy. Romanovci vládli říši, která se stala největší zemí na světě – jak je tomu ostatně i v roce 2013. Díky světově proslulým osobnostem z tohoto vynikajícího rodu – Petru Velikému, Kateřině II. či Alexandru II. – se Rusko zařadilo k evropským a následně světovým mocnostem. Přesto se však carský trůn neustále koupal v záplavách krve. Nabízejí se tři zásadní otázky: je Rusko k tomuto násilí bez konce předurčeno svými vlastními dějinami? Bylo o nešťastném osudu této dynastie rozhodnuto již v dávné minulosti, kdy se na ruském území střetávaly různé kultury, náboženství a invaze? Mohlo toto spojení legitimní moci a násilí, jaké nemá obdoby, skončit jinak než tragédií závěrečného dějství a příchodem totalitního systému stejně neobyčejně houževnaté a násilné povahy?
Nákup knihy
Romanovci : dynastie pod vládou krve, Jana Němcová, Hélène Carrère d'Encausse
- Jazyk
- Rok vydání
- 2017
- product-detail.submit-box.info.binding
- (pevná)
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Titul
- Romanovci : dynastie pod vládou krve
- Jazyk
- česky
- Vydavatel
- Volvox Globator
- Rok vydání
- 2017
- Vazba
- pevná
- ISBN10
- 8075113381
- ISBN13
- 9788075113382
- Série
- Štítky
- Naučná literatura, Historické téma, Historie, Literatura faktu, Carské Rusko, Romanovci, Panovnické dynastie
- První vydání
- 2013
- Původní název
- Les Romanov : Une dynastie sous le règne du sang
- Hodnocení
- 4 z 5
- Anotace
- V roce 1613, po stovkách temných let, kdy se moc nepředávala či nezískávala jinak než vraždou, usedla na ruský trůn dynastie Romanovců. Mezi lety 1613 a 1917 se na něm vystřídalo patnáct panovníků této dynastie, mezi nimi i tři ženy. Romanovci vládli říši, která se stala největší zemí na světě – jak je tomu ostatně i v roce 2013. Díky světově proslulým osobnostem z tohoto vynikajícího rodu – Petru Velikému, Kateřině II. či Alexandru II. – se Rusko zařadilo k evropským a následně světovým mocnostem. Přesto se však carský trůn neustále koupal v záplavách krve. Nabízejí se tři zásadní otázky: je Rusko k tomuto násilí bez konce předurčeno svými vlastními dějinami? Bylo o nešťastném osudu této dynastie rozhodnuto již v dávné minulosti, kdy se na ruském území střetávaly různé kultury, náboženství a invaze? Mohlo toto spojení legitimní moci a násilí, jaké nemá obdoby, skončit jinak než tragédií závěrečného dějství a příchodem totalitního systému stejně neobyčejně houževnaté a násilné povahy?