Dějiny loutkového divadla v Evropě - 2.díl

Neexistuje snad jediná publikace zabývající se historií evropského loutkového divadla, v níž by se neobjevilo jméno francouzského spisovatele, novináře, dramatika, divadelního kritika a historika Charlese Magnina (1793-1862) s odkazem na jeho Dějiny loutkového divadla v Evropě (1. vydání r.1852, 2. vydání r. 1862). Autor těchto prvních ucelených dějin loutkového divadla v Evropě byl profesorem na univerzitě, kde přednášel historii a zabýval se zejména divadlem v antice a dílem Jeana Racina. Historie loutkového divadla, tohoto *nenápadného umění*, které pro řadu svých současníků objevil, byla však spíše na okraji jeho divadelně vědních zájmů a je paradoxem, že právě toto dílo mu přineslo největší popularitu a obdiv sahající vlastně až do současnosti. První díl jeho Dějin loutkového divadla v Evropě (vyšel v Nakladatelství AMU v r. 2005) zahrnul historii loutkového divadla ve starověku a středověku a v samostatných kapitolách sledoval jeho osudy v Itálii, Španělsku, Portugalsku a nejpodrobněji v autorově vlasti - ve Francii. Druhý díl, jehož látka leží mimo francouzské území a jenž pojednává převážně o dějinách anglického loutkového divadla, se jeví svým obsahem i rozsahem stručnější. Autor nám umožní kratší exkurz do loutkového divadla v Polsku a Rusku a pod historií severských států je pak Magninem míněno především Německo (včetně rozsáhlé historie převodu Faustova příběhu do různých divadelních zpracování) a jen v kusých zmínkách je zde připomenuta zajímavá kultura vlámská. Není divu, autorův zájem i řada dokumentů, z nichž čerpal, byly přímo svázány s Francií. Přes tyto výtky je však třeba říci, že se jedná o materiál, bez něhož se neobešli ani Herman Siegfried Rehm, Jacques Chesnais, Gaston Baty, Hans Richard Purschke a z novějších George Speight nebo současný historik z nejpovolanějších, prof. Henryk Jurkowski. Doposud jsme měli možnost seznámit se s Magninovými Dějinami loutkového divadla v Evropě pouze v obsáhlých citacích v díle dr. Jindřicha Veselého (Z historie loutek evropských) i v řadě článků v meziválečném časopise Loutkář. V českém překladu se objevují v úplném znění poprvé.