Hálek sociální

Nové zhodnocení básníkova díla se obrací proti měšťáckým literárním historikům, kteří posuzovali Hálka jako umělce nižšího řádu, jako mělkého venkovského idylika. Dostál množstvím citátů z básnického, prozaického i publicistického díla Hálkova dokazuje jasný pokrokový názorbásníkův, který šel vždy s lidem proti feudálním přežitkům, proti reakční církevní hierarchii, proti buržoasnímu zbožnění zisku, proti snobskému poměru maloburžoasie ke kultuře, proti nadvládě peněz nad láskou, proti zotročování přirozených lidských citů bohatstvím, proti pýše a lakotě bohatých sedláků, proti kompromisům peněžní aristokracie s vídeňskou vládou. Hálek hledal vždy oporu v přírodě, v těsném přimknutí k lidu, hlavně venkovskému. Stal se, nesen vírou v prostého pracujícího člověka, mluvčím jeho nespokojenosti s kompromisní a sobecky třídní politikou buržoasie.