Justiční vražda, aneb, Smrt Milady Horákové

Milada Horáková, narozená v Praze, vystudovala práva na Univerzitě Karlově a po promoci v roce 1926 nastoupila k Pražskému městskému soudu. Vstoupila do Československé národně socialistické strany a po nacistické okupaci byla vězněna v Terezíně a dalších německých vězeních. Po osvobození v květnu 1945 se vrátila do Prahy, znovu se zapojila do politiky a byla zvolena do parlamentu. Po komunistickém puči v únoru 1948 rezignovala, ale zůstala aktivní v domácí politice. Dne 27. září 1949 byla zatčena a obviněna z vedení hnutí proti komunistickému režimu. Proces s Horákovou a dvanácti kolegy začal 31. května 1950 jako veřejný "politický proces". I přes nátlak a scénář, který měli obžalovaní dodržovat, Horáková bránila své ideály. Proces trval osm dní, během nichž byly do soudní síně přinášeny rezoluce žádající přísné tresty. Po závěrečných řečech státních zástupců byly vyneseny rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři doživotní vězení a pět trestů od dvaceti do dvaceti osmi let. Horáková a tři kolegové byli 8. června 1950 odsouzeni k trestu smrti, který byl vykonán 27. června 1950. Nové studie ukazují, že její poprava byla zvláště brutální. Dr. Miroslav Ivanov přiblížil příčiny a důsledky tohoto politického procesu na základě archivních dokumentů, což je otřesné svědectví o atmosféře 50. let.