Tato série se noří do hlubin dospívání a sexuality, poskytující nekompromisní a upřímný pohled na svět mladých mužů. Zkoumá témata osamělosti, hledání identity a touhy v prostředí, které je často nepochopeno. Díla v této sérii vynikají svou otevřeností a odvahou zabývat se aspekty lidské zkušenosti, které jsou v literatuře tradičně opomíjeny.
Planeta samých chlapců je slovy Evy Kantůrkové "uzavřeným světem mladých mužů se vztyčenými penisy, hledajícími škvíru, kde se ukojit". Je v české beletrii prvním a nezvykle otevřeným pohledem do homosexuální společnosti. Výkřikem generace ústy opuštěnosti jejího člena.
Bulvár slunce je volným pokračováním novely Planeta samých chlapců (2008). Jediný český autor věnující se homosexualitě zde rozvíjí osudy svých hrdinů Oproti předchozí knize je však jeho text filozofičtější, formálně méně souvislý, a ve své koláži se zabývá vnitřním svárem boha a ďábla v člověku, čímž se dotýká zásadních témat lidské existence. To podporuje i zveřejněná korespondence se slavnou spisovatelkou, v níž rozpoznáváme Evu Kantůrkovou. Kniha je opět maximálně otevřená, nezná tabu, a tím se může jevit šokující. Autor již má po obsahové i formální stránce svůj čitelný rukopis, ojedinělý v soudobé české literatuře.
Literární minimalista a krutý poetik Adam Georgiev (1980) přichází po novelách Planeta samých chlapců a Bulvár slunce se závěrečným dílem volné homosexuální trilogie. V agonickém textu se prolínají obrazy, záblesky situací a útržky vět a dialogů, destruované a promíchané tak jako v předsmrtné mysli. Homoerotická poetika zde dosahuje extatického vrcholu a zároveň sílí a stávají se hlavními dva ženské motivy - postižená dívka Zorka a slavná spisovatelka. Žánrově lze text označit za epickou poému, útvar v české literatuře neobvyklý a autorsky náročný.