Jste zkušení rodiče, kteří si myslí, že vědí, co jejich batole potřebuje: jíst, spát, pochovat a vyměnit plenky. Nebo se rozplýváte nad prvním miminkem a domníváte se, že váš instinkt vám říká, co si přeje. Jste na omylu. Batolata nejsou roztomilá a bezbranná, ale cílevědomá stvoření, která se vám smějí, ale neprozradí se, protože je to pro ně výhodné. Tato kniha vám otevře oči a ukáže, že každé dítě je od narození prevít. Je třeba být neustále ve střehu a nepodléhat jeho lstivým úsměvům, nemotorným pohybům a sladkému broukání. A nestěžujte si, že jsme vás nevarovali. Ukázka: DEN DVACÁTÝ DEVÁTÝ Dnes ráno jsem měl úspěšný zásah. Na pohovce ležela kočka, a já se jako červ sunul k stolku se skleněnou vázou. Popadl jsem ji za nohu a začal třást. Po chvíli se váza začala sunout, až spadla a rozbila se. Po koberci se rozlilo jezero vody. Rychle jsem se dostal na druhou stranu pokoje a vzal si chrastítko ve tvaru lízátka, které mi ona vnucovala už pět měsíců. Strčil jsem si ho do pusy a začal žvýkat. Sotva jsem se ustavil, už tu byla Ona. Když viděla rozbitou vázu, byla zběsilá a koukala mezi kočkou a mnou. Naštěstí dospěla k správnému závěru. Kočka dostala pěkně natřískáno a vytrhla se do noci bez večeře. Hihihi.
