Tato série se ponoří do života a díla jednoho z nejvýznamnějších vlámských umělců renesance. Zkoumá hloubku jeho vizí, které překračují hranice času a prostoru. Čtenáři se dočkají detailních analýz jeho ikonických děl, doplněných nejnovějšími poznatky z historie umění. Je to oslava uměleckého génia a jeho trvalého odkazu.
Pieter Bruegel, který se stal nejvýznamnějším nizozemským malířem šestnáctého století, se narodil přibližně v letech 1525 až 1530 v severním Brabantsku a zemřel roku 1569 v Bruselu. Dokázal spojit některé podněty renesanční malby s mimořádným smyslem pro detail a v jeho tvorbě pak vyvrcholila nizozemská drobnomalba. Především vyzrálým zpodobováním venkova a krajiny výrazně ovlivnil další vývoj malířství.
Mimořádně bohatá obrazová publikace, která zahajuje řadu nazvanou Život umělce. Slavný italský malíř Caravaggio (1571 1610), který svou tvorbou vnesl do výtvarného umění zcela nové inspirace, se narodil v Miláně jako Michelangelo Merisi a vyrůstal v městečku Caravaggio. Od mládí projevoval mimořádné umělecké nadání a byl bedlivým pozorovatelem; stal se mistrem šerosvitu a dramatických kompozicí. Nadčasová díla tohoto zcela osobitého malíře bouřliváka, který proslul svou divokou povahou a tvrdohlavostí mohou milovníci umění obdivovat nejenom v Římě a Neapoli, ale též na Sicílii a na vzdálené Maltě.
Francouzský malíř a grafik Paul Gauguin (1848–1903) výrazně ovlivnil umělecké směry dvacátého století, zejména fauvismus a expresionismus. Byl ovlivněn impresionismem, Pisarrem a japonskými tisky, ale impresionistický styl opustil a přiklonil se k pevné obrysové linii a barevným plochám v několika tónech. Tvořil kompozice ze života obyčejných lidí v Bretani, krajiny a později obrazy i reliéfy s motivy z Martiniku a Tahiti. Zaujal především monumentálním plošným pojetím a symbolikou barev.
Italský malíř, sochař a architekt florentské školy Giotto di Bondone, zvaný krátce Giotto, se záhy stal Cimabuovým žákem a vyzrál v mimořádně talentovaného a schopného malíře. Významně se podílel na rozvoji gotického umění a na vývoji celého západního umění – je považován za zakladatele moderního malířství. Ve své tvorbě se zabýval převážně náboženskými tématy, ale jeho postavy už jsou živé a dynamické. Giotto tak vlastně znamená počátek renesance a italští spisovatelé ho oslavovali jako obnovitele malířství.
Rakouský malíř Gustav Klimt (1862-1918) se narodil na předměstí Vídně jako syn českého zlatníka Ernsta a od mládí projevoval výrazné umělecké schopnosti. V mimořádném prostředí tehdejšího kulturního centra Evropy vyzrával v náhledu na umění a stále více se odlišoval od běžných akademických měřítek a výtvarného stylu. V jeho tvorbě, odrážející tajemné napětí přelomu století, se objevovaly nové vzory a nevšední prvky, spirály, mystické víry barev, splývající vlasy i květiny, a se zaujetím zpodoboval vzrušující ženy. Klimt si získal světovou proslulost jako čelný představitel vídeňské secese. Známé jsou jeho dekorativní malby (výzdoba vídeňské univerzity, divadla v Karlových Varech) a portréty. Obzvláštní pozornost zasluhují jeho krajiny, upoutal jako autor plakátů a rozměrných alegorických kompozic.
Italský malíř, sochař a věděc Leonardo da Vinci (1452 - 1519), žák Verrocchiův, architekt vrcholné renesance, byl univerzálním renesančním umělcem, zakladatelem vědecké ilustrace a teoretikem umění. Jako věděc prohloubil studium anatomie a proporcí. Pracoval v mnoha technických oborech a jeho studie, především z oboru optiky, přírodních věd a astrologie, přinesly mnoho nových poznatků. Projektoval pevnosti, navrhoval různé stroje, například helikoptéru.
Francouzský malíř Claude Monet (1840–1926) proslul jako významný představitel impresionismu. Skutečně byl zakladatelem tohoto hnutí, obhajoval je i prosazoval a v uměleckém světě je ze všech impresionistů nejznámější. Právě svým obrazem Imprese, východ slunce, který vytvořil roku 1872, vlastně dal impresionismu jeho název a dokázal bravurně formulovat zásady a techniku společných malířských principů. Mimořádně zaujal svým vnímáním osvětlení a atmosféry, zabýval se proměnou světla a snažil se ho zachytit v nejzářivější podobě. Tak postupně vznikaly především cykly (Lekníny, Stohy sena, Rouenská katedrála). V experimentech s barvou a světlem se stupňovala subjektivita Monetova výrazu a jeho malířské vize se blížily abstraktnímu umění.