Jan Zahradníček Knihy

Předkládaná kniha obsahuje 250 dopisů, které Jan Zahradníček napsal z vězení své ženě Marii. Vypovídají o zápase víry s beznadějí, vůle s rezignací, mísí se v nich prožitky, dojmy, sny, nálady. Dočítáme se o zoufalství člověka, který byl násilně vzdálen od svých blízkých, mezi řádky tušíme drama básníka, který musí své básně potajmu zaznamenávat nebo uchovávat v paměti. Je to však v prvé řadě příběh lásky, již nedokázalo oslabit ani devět let odloučení. To vše činí z těchto dopisů jedinečný celek, který se bezpochyby zařadí mezi nejobdivovanější korespondenční soubory v dějinách českého písemnictví.

Obsahuje básnické sbírky Pokušení smrti, Návrat, Jeřáby, Žíznivé léto, Pozdravení slunci, Korouhve, Svatý Václav

Strach z lezení působil na známého neurologa a psychiatra jako koření života. Copak si člověk musí od sebe nechat všechno líbit? Nemůže být silnější než strach? V horách dostávají myšlenky volný průběh a vlastně není žádné větší podstatné rozhodnutí v mém životě, které bych tam neučinil. Veškeré zážitky, za které jsme horám a stěnám a horským hřbetům vděčni, se podle Frankla svážejí a ukládají jako životní úroda do stodol, kde jsou chráněny před pomíjivostí. Hluboké myšlenky k horolezectví jsou doplněny působivými snímky Jana Zahradníčka.

Kniha obsahuje básnické sbírky "Rouška Veroničina", "La Saletta" a "Znamení moci".

Pro počátky Zahradníčkovy básnické tvorby a tedy i pro sbírku Návrat jsou charakteristické smutek a fascinace smrtí jako symbolem veškerého zmaru a rozkladu, a také stálá adorace bolesti, bezmála dekadentní melancholičnost, téměř barokní antitetičnost a veršová arytmičnost, prozrazujícíbásníkův zápas s březinovskou dikcí. Tato poezie je, obdobně jako tehdejší verše Halasovy a Holanovy, ovlivněna expresionisticko-traklovským impulsem, jenž byl součástí dobového básnického klimatu, odvracejícího se od poetistické hravosti a nevázanosti. Stejně tak Zahradníčkovu tvorbu od počátku určovala pevná křesťanská víra, vyjadřovaná s jednoznačnou přímočarostí.

Kniha přináší korespondenci dvou významných postav české literatury první poloviny 20. století.

J. Zahradníček pracoval jako nakladatelský lektor, překladatel, v letech 1938–48 jako redaktor brněnské umělecké revue Akord. V roce 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k mnohaletému kázeňskému trestu. Zemřel v říjnu 1960 v Uhřínově, krátce po návratu z vězení. Básnické dílo Jana Zahradníčka je doposud pro mnoho čtenářů pramenem, který by měli poznat.

Svazek obsahuje sedm autorových básnických sbírek napsaných v letech 1944–1960. * Pod bičem milostným * Stará země * Rouška Veroničina * La Saletta * Znamení moci * Dům Strach * Čtyři léta Verše s náboženskými a biblickými motivy, které dokumentují Zahradníčkovo místo v čele katolického proudu české poezie. Tři závěrečné sbírky pak evokují dusnou atmosféru 50. let, kdy byl básník vězněn a v nichž vypovídá o svém tragickém osudu i údělu svých spoluvězňů.

Kniha přináší korespondenci dvou významných postav české literatury první poloviny 20. století. Edičně uspořádal, k vydání připravil a poznámkami opatřil Mojmír Trávníček.

Rouška Veroničina a básně z pozůstalosti. Exilové vydání.

První vydání vzájemné korespondence Františka Hrubína a Jana Zahradníčka edičně připravené Janem a Zdenou Wiendlovými. Zahrnuje všechny dostupné dopisy obou básníků (celkem 97), z nichž první byl napsán v květnu 1937 a poslední v prosinci 1950, tedy půl roku před Zahradníčkovým zatčením a odsouzením ve vykonstruovaném politickém procesu. Kniha je jedinečným dokumentem o přátelství obou básníků i o genezi a vzájemné reflexi jejich poetik – v dopisech nalezneme mj. řadu dokladů k některým Hrubínovým a Zahradníčkovým sbírkám a zejména osobité komentáře k soudobé literární, kulturní i společenské situaci, již oba autoři vnímali především v průběhu války ve vzácném uměleckém souladu.

Verše, které napsal Jan Zahradníček ve vězení na Mírově (a posléze v Leopoldově) koncem 50. let 20. století. Editor a komentář Jan Wiendl

Oslice Balaamova -- Ježíškova košilka -- Paralipomena

První vydání vzájemné korespondence Františka Halase a Jana Zahradníčka. Kniha zahrnuje všechny dostupné dopisy obou básníků (celkem 143 korespondenčních jednotek), z nichž první byl napsán v dubnu 1930 a poslední v listopadu 1949. Představuje jedinečný dokument o přátelství obou básníků i o genezi jejich poetik – v dopisech nalezneme mj. řadu zajímavých dokladů k některým Halasovým a Zahradníčkovým sbírkám stejně jako komentáře k časopisecky publikovaným básnickým textům. Oba přátelé navíc štědře glosují osudy svých uměleckých druhů a souputníků. Dopisy zároveň dokumentuji na pozadí významných historických zvratů unikátní vztah dvou umělců, z nichž jeden byl přední osobnosti českého levicového hnuti a druhý hluboce věřícím katolíkem. Text korespondence je doplněn bohatým poznámkovým aparátem a rejstříkem. Editoři Jan Wiendl a Jan Komárek.

Zbigniewa Herberta a Jana Zahradníčka přes všechny myslitelné rozdíly spojuje přímo „spřízněnost volbou“, již představuje schopnost seizmického vnímání světa v ohrožení, a to –⁠ lze-li to tak říci z první ruky. Ohrožení čím? Kým? Totalitou, totalitním myšlením? Odkud se ale totalita vzala? Ve světě, v člověku? Poezii Herberta ani Zahradníčka nelze redukovat jen na pouhou odpověď na politickou situaci jejich doby ani ji v podobném smyslu ploše aktualizovat. Řeč jejich veršů míří na rozdíl od „černé pěny“ propagandy přímo k metafyzické podstatě rozpínajícího se zla. Vrací jazyku jeho věrnost realitě právě ve svém prorockém volání, které nepozbylo nic ze své platnosti a naléhavosti ani v blátě postmoderní, a v našem případě také posttotalitní „oblevy“.

Svazek obsahuje v chronologickém uspořádání všechny básnické sbírky Jana Zahradníčka (stranou zůstaly pouze nezařazené juvenilie, básně z pozůstalosti a překlady). Těžištěm naší edice je věcná interpretace Zahradníčkovy poezie: editoři připojili k jednotlivým sbírkám podrobné vysvětlivky, jimiž dešifrují básníkovy umělecké obrazy - tímto postupem nalézají především dva výrazné inspirační zdroje, totiž reálie původního moravského zemědělského venkova a imaginativní, filozofickou, morální a ideovou inspiraci v textu Bible. Edice a komentář Jitka Bednářová a Mojmír Trávníček.

Letošní rok je připomínkou významného kulturního výročí – 110 let od narození a 55 let od smrti Jana Zahradníčka, tvůrce expresivní, meditativní lyriky prostoupené křesťanskou spiritualitou. Básník, překladatel, publicista a esejista Jan Zahradníček patří mezi významné české básníky 20. století a je vrcholným představitelem české katolické poezie. V roce 1951 byl zatčen a v roce následujícím při vykonstruovaném procesu s katolickými spisovateli a intelektuály – B. Fučík, Z. Kalista, J. Knap, F. Křelina, L. Kuncíř aj. – odsouzen v Brně k 13 letům vězení. Jeho dílo odráží válečná a vězeňská traumata i tíživé osobní zážitky, jež se promítly do melancholie a smutku pro jeho básně charakteristické. Sbírku doplňuje doslov Miloše Doležala.

Výbor z celoživotní tvorby jednoho z největších českých básníků Jana Zahradníčka, jenž byl současně prakticky jediným, kdo si zachoval mravní integritu, nepodlehl poválečnému levičáckému běsnění a v samém zárodku – jak je ostatně výsostným úkolem pravého básníka – vytušil a odsoudil nástup stalinismu, jehož zločinnému systému nakonec sám padl za oběť.

Tato rozsahem nevelká sbírka veršů křesťansky orientovaného básníka, který se stal obětí komunistických perzekucí, se poněkud vymyká jeho ostatním dílům. Je totiž určena dětskému čtenáři. V devíti epických skladbičkách nám autor odhaluje veliká tajemství. Nevěříte? Nu tak jistě nevíte, kde se na světě vzaly vši, slavík, mateřídouška a chudobky, včely a vosy… Básničky této roztomilé knížky vám dají odpověď. Knihu doprovázejí poetické ilustrace Tomáše Zmrzlého, které děti určitě zaujmou. Vlastní texty také nejsou složité, ale často jsou psány na půdorysu jistého náboženského pozadí, které je dětem dobré nejprve vysvětlit. Motivicky knihy těží z lidových vyprávěnek, kterými si dříve vesničtí lidé spojovali víru se světem důvěrně jim známým (viz třeba lidové názvy květin – Slzičky Panny Marie apod.), podobným způsobem postupuje Zahradníček, když spojuje vznik té které květinky či ptáčka s příběhem ze života Ježíška. Jsou to vyprávěni naivní a roztomilá – vhodná třeba pro dlouhé letní večery…

Básnická skladba o sedmi zpěvech je elegickým podobenstvím o zneužití moci, o porušení odvěkého řádu přírody, o chaosu a zmatku ve vztazích mezi lidmi. Báseň vznikla v l. 1950-51. Na jedné straně zaznívají dozvuky válečných hrůz, na druhé straně katastrofická vize příštího světa, v němž dojde často k hrůzným omylům. Autor, který patří mezi významné katolicky orientované básníky, vidí pro budoucnost naději v návratu k prosté víře v Boha.

Vzácné dílo české milostné lyriky. Tato Zahradníčkova sbírka je už dílem zralého básníka. Vypovídá nejen o citovém okouzlení, ale proniká až k hloubkám smyslu lásky k ženě. Básně vznikaly v letech 1940 ? 1944 na západomoravské Vysočině, která je v nich přítomná svou opojnou krásou. Stejně tak je však v pozadí přítomný válečný svět hrůz a vraždění, ?svět plný peříček z rozdraných hnízd?. A v tom prožívají nesnadný osobní osud milenci uprostřed ?nástrah a klevet?. To vše dodává veršům mimořádnou dramatičnost a napětí lásky, něhy a hrůz i žalu. Sbírka stojí v centru Zahradníčkova díla. Vrcholí a štěstím lásky se uzavírá jeho první tvůrčí období.

Básnická sbírka z roku 1937, v níž autor stvrzuje svou křesťanskou víru, obdiv k přírodě a řádu světa.

Sbírku básní Jeřáby napsal a vydal Jan Zahradníček poprvé v roce 1933. Sbírka představuje zlom v jeho tvorbě, kdy zájem svého díla posunul od zabývání se sama sebou k zájmu o přírodu kolem sebe. Sbírka je směsí přírodní a spirituální lyriky, v které se objevuje pro autora typická abstrakce. Navíc je ovlivněna preromantickými náměty z předchozích Zahradníčkových překladů, které mají k přírodě velmi blízko. Jím líčená příroda je plná barev a světla, spiritualita se zabývá existenciálními pojmy jako čas, dálka, kořeny, nebe, tma, hvězdy. V motivech básní se ve sbírce velmi často objevují ptáci a vítr. Kompozičně je sbírka rozdělena na dva díly a 41 básní. Jednotlivé básně jsou psány převážně formou sonetu a jeho různých variací.

Skladba je ztělesněním básníkových zklamaných nadějí; osvobozený český národ přehlédl všechna znamení času a vykročil vstříc utopii, v níž básník viděl zkázu a mravní záhubu. Pojímá zjevení z roku 1846 jako memento světu, odkud se vytrácí láska a myšlenka na věčnost.

Švábský rodák Eduard Morike je jedním z největších nemeckých lyriků a prozaiků. Jeho tvorba je nevtíravou, jemnou směsí čirého ducha Goethova, rozevláté romantiky i tichého kouzla lidové písně, byť se mu často vyčítalo, že třeba ve svých rozsáhlejších dílech nedospěl k přesvědčivé tvarové zákonitosti. To se mu však nad jiné dařilo v útvarech menších, a nejvíce snad v povídce o milovaném Mozartovi, jejž Mörike, sám nehudebník, leč s velkým hudebním fondem v duši, nade všechny miloval a ctil. Samozřejmě tu vzdor realistickému (a částečně i historicky doložitelnému) jevišti i hercům — novela se vztahuje k jednomu ze čtyř Mozartových pobytů v Čechách — jde převážně o nespoutanou hru básnické obrazivosti, v níž si Mörike velkého skladatele poněkud přizpůsobuje: výsledkem je hravá, úsměvná próza, v níž arci v závěru nechybějí tóny tušeného Mozartova tragického konce. Leckterý puntičkářský muzikolog vznášel a vznáší nejednu námitku, nelze však nevidět, že na hřbitově německé (a nejen německé) literatury je dost hrobů, v nichž zetlely četné, byť historickým faktům bližší mozartovské povídky, romány i verše, a že jen dvě díla z pera německých tvůrců tu přežila dobu svého vzniku — démonické vidění Dona Juana, jež svěřil papíru E. T. A. Hoffmann — a uměřené, líbezné Mörikovo vyprávění o jednom Mozartově putování do Prahy.

Nová pravidla fotbalu platná od 1. 7. 2022. K vydání připravila Pravidlová komise FAČR pod vedením předsedy Jiřího Kureše.

Der Dichter Jan Zahradníček (1905–1960) zählt zu jenen verbotenen tschechischen Autoren, deren Werk erst die Revolution von 1989 wieder ans Licht brachte. Als eines der am härtesten getroffenen Opfer des Stalinismus in der Tschechoslowakei wurde er im Ausland vor allem durch seine Lyrik aus dem Gefängnis bekannt. Erstmals wird nun eine Auswahl aus Zahradníčeks künstlerisch bedeutendstem Gedichtband auf deutsch vorgelegt: Die Vogelbeeren sind, wie es in Jaroslav Seiferts Memoiren heißt, eines „der grundlegenden Werke der tschechischen Dichtung der dreißiger Jahre.“

Výbor z chval a hymnů křesťansky orientovaného básníka, dramatika a esejisty (1868–1955), význačného představitele druhé vlny francouzského symbolismu, který uvolnil verš svých předchůdců Baudelaira a Rimbauda a přetvořil jej v nové kvality. Ve svých meditativních verších promlouvá k dnešnímu čtenáři.

12. května 1960 při takzvané První amnestii pro politické vězně se Jan Zahradníček po čtyřech letech věznění komunistickým režimem znovu vrací domů. Odtud je příznačný název sbírky Čtyři léta, kterou uspořádal Bedřich Fučík, Zahradníčkův přítel a spoluvězeň. Sbírka byla vydána až v roce 1969.

Svazek obsahuje sedm autorových básnických sbírek napsaných v letech 1944–1960. * Pod bičem milostným * Stará země * Rouška Veroničina * La Saletta * Znamení moci * Dům Strach * Čtyři léta Verše s náboženskými a biblickými motivy, které dokumentují Zahradníčkovo místo v čele katolického proudu české poezie. Tři závěrečné sbírky pak evokují dusnou atmosféru 50. let, kdy byl básník vězněn a v nichž vypovídá o svém tragickém osudu i údělu svých spoluvězňů.

Sbírka poezie s první částí věnovanou rodině, přátelům, rodné zemi. Druhá část má náboženskou tématiku. Závěrečná třetí oddíl s názvem Korouhve obsahuje básně Svatý Vojtěch, Svatý Prokop, Svatý Jan Nepomucký a Svatý Cyril a Metoděj. 1. vydání