Jan Zahradníček Životopis
Jan Zahradníček byl význačný český básník 20. století, jehož dílo ostře kontrastovalo s dobovými ideologickými proudy. Tvořil vrcholnou katolickou poezii, která se často ocitala v konfliktu s levicovými autory. Jeho otevřeně protikomunistická tvorba, zejména monumentální skladba Znamení moci, byla považována za jedno z nejostřejších básnických děl proti totalitě. Komunistický režim jej umlčel, díla šířena samizdatem a v zahraničí, čímž se stal symbolickým autorem odporu.
Jan Zahradníček byl básník a překladatel, představitel katolicky orientované poezie.
Jan Zahradníček pocházel ze selského rodu v Mastníku u Třebíče. Studoval na klasickém gymnáziu v Třebíči, maturoval zde v roce 1926. Poté vstoupil na Filozofickou fakultu UK a začal studovat germanistiku, kde mezi jeho učiteli byl např. F. X. Šalda. Za čas změnil obor a absolvoval knihovnictví. Soustředil se na literární tvorbu, překládal, pracoval jako lektor v nakladatelstvích. Za svého pobytu v Praze získal mnoho přátel mezi umělci a spisovateli, k nimž patřili např. František Halas nebo Jan Čep.
Nějaký čas pobýval Jan Zahradníček u svého příbuzného J. Dokulila na faře v Uhřínově u Velkého Meziříčí. Přispíval do mnoha literárních časopisů – Tvar, Listy pro umění a kritiku, Literární noviny, Akord. V roce 1945 se přestěhoval do Brna a pracoval jako redaktor v nakladatelství.
Po zatčení v roce 1951 a vykonstruovaném procesu s římskokatolickými literáty byl Jan Zahradníček odsouzen na třináct let do vězení. Procházel nejtvrdšími věznicemi a zásluhou Jaroslava Seiferta mu byl trest snížen na devět let s příslibem předčasného propuštění. Po účasti na pohřbu svých dvou dětí se musel do věznice vrátit.
Teprve po amnestii v roce 1960 byl Jan Zahradníček propuštěn. Krátce na to, 7. října zemřel v Uhřínově, kde rodina od jeho zatčení měla přikázaný pobyt. V roce 1966 byl Jan Zahradníček rehabilitován.