Kai Hermann

Po studiu historie a politologie na univerzitách v Tübingenu, Hamburku, Vancouveru a Harvardu byl Kai Hermann od roku 1963 redaktorem a berlínským dopisovatelem deníku Die Zeit. Po svém kritickém zpravodajství v souvislosti s nepokoji po atentátu na Rudiho Dutschkeho v roce 1968 na tuto pozici rezignoval a v roce 1969 se stal zahraničním zpravodajem časopisu Der Spiegel. Počátkem roku 1971 převzal na několik měsíců funkci šéfredaktora mládežnického časopisu twen, který ale v roce 1971 z finančních důvodů přestal vycházet. V letech 1972 až 1978 byl Hermann stálým zaměstnancem týdeníku Stern, příležitostně psal i pro jiné časopisy, od roku 1974 pro konkret. Na jaře roku 1978 udělali Kai Hermann a Horst Rieck rozhovor s mladou narkomankou a prostitutkou Christiane Felscherinow ("Christiane F."). Přepisy pásků nahraných Hermannem a Rieckem se objevily na podzim roku 1978 jako kniha s názvem Wir Kinder vom Bahnhof Zoo. V letech 1980 a 1981 se tato kniha stala nejprodávanější knihou ve Spolkové republice Německo, byla přeložena do 15 jazyků a po celém světě se prodalo více než tři miliony výtisků. Je i povinnou četbou v mnoha německých školách. Filmovou adaptaci knihy s názvem Christiane F. – Wir Kinder vom Bahnhof Zoo režíroval v roce 1981 Uli Edel. Kai Hermann je od roku 1978 novinářem, spisovatelem a scenáristou na volné noze. Podílel se mj. na scénáři k celovečernímu filmu Die Fälschung (1981, režie Volker Schlöndorff) podle stejnojmenného románu Nicolase Borna.V roce 2001 Hermann vydal své jediné beletristické dílo, román pro mladé dospělé Engel und Joe. V roce 2004 byl spoluautorem autobiografie Udo Lindenberga nazvané Panik President.