Jaromír Borecký
čes. básník, překladatel, hudební kritik, knihovník.
Mezi úspěšné žáky významného českého orientalisty Rudolfa Dvořáka (1860 – 1920) na konci 19. stol. patřil Jaromír Borecký. (6.8.1869 České Budějovice – 8.5.1951 Praha), který vynikl současně jako významný český básník a hudební znalec, posléze rovněž jako ředitel dnešní Národní knihovny. Borecký roku 1887 začal studium na pražské univerzitě v oboru germanistiky a romanistiky. Avšak brzy ho zaujala východní filologie – připojil návštěvy přednášek perštiny, turečtiny, etiopštiny, hebrejštiny a čínštiny u profesora Rudolfa Dvořáka a Avestu, sanskrt a armén-štinu poslouchal u profesora Josefa Zubatého. Borecký pak dále vzpomíná, jak v letním semestru 1889 začal s “malou hrstkou snaživců o poznání perského jazyka čísti ukázky ze Šáh-náme. Ano, mladého básnického ducha z orientální palety zákonitě zaujala mimořádně bohatá klasická perská poezie. Okouzlily ho verše Omara Chajjáma – jehož čtyřverší z překladů do evropských jazyků už roku 1875 přinesl v Lumíru Svatopluk Čech, potom ukázky v překladu z originálu Jan Axamit a Přemysl Hájek. Borecký publikoval 40 čtyřverší roku 1900 v České revui, načež byl vyzván Jaroslavem Vrchlickým, aby připravil obšírnější knižní výbor. Z různých důvodů se však vydání odkládalo a k plné realizaci záměru došlo až roku 1945. Jde o překlad 464 čtyřverší, jejichž přebásnění vyniká mnohostrannou pečlivostí o zachování filozofie i vůně originálu, což zře-telně naznačuje Boreckého vylíčení v před-mluvě dokládající péči, která byla překladu věnována po formální i obsahové stránce. V překladu převládá neustále zřetel k originálu, který vedl až k tomu, že např. pro pojem lálezár – jako tulipán vytvořil novotvar tulpolící. Podstatu asi přiblíží ukázka z Boreckého souboru:
Jak dlouho o mešitě, postu, modlitbách? Zpij třeba žebrotou se po krčmách! Chajjáme, víno pij, nebo z tvého prachu zrobí číš brzy, brzy džbán a brzy vědro, ach!