Josef Alois Schumpeter

Narozen v Třešti na Moravě, tehdy součásti Rakousko-Uherska. Byl vždy brilantní žák, oblíbený u svých učitelů. Svou kariéru zahájil studiem práva na Vídeňské univerzitě pod vedením významného rakouského teoretika kapitalismu Eugena von Böhm-Bawerka, kterou ukončil získáním titulu PhD roku 1906. Po studijních cestách se roku 1909 stal profesorem ekonomie a administrativy na univerzitě v Černovicích (německojazyčná univerzita v Bukovině, nyní území Ukrajiny), roku 1911 na univerzitě ve Štýrském Hradci, kde zůstal do první světové války. V letech 1919-1920 byl s jistými úspěchy ve funkci ministra financí Rakouska (doba poválečné hyperinflace způsobené reparačními požadavky) a v 1920-1924 byl prezidentem soukromé banky Biederman Bank. Banka v roce 1924 zkolabovala a spolu s ní se ocitl v bankrotu i Schumpeter, který byl dluhy schopen plně vyrovnat až r. 1935. V letech 1925-1932 zastával post na Bonnské univerzitě v Německu. Kvůli vzestupu nacismu se přesunul na Harvard do Spojených států, kde již příležitostně předtím přednášel v letech 1927-1928 a r. 1930. Během svého působení na Harvardu nebyl považován za příliš dobrého vyučujícího, ale získal školu loajálních následovníků (mezi jeho žáky patřili Samuelson, Leontief, Galbraith, Haman, Bergson). Ani jeho prestiž mezi kolegy nebyla příliš velká, jelikož byl považován za staromódního a neodpovídajícího tehdy módnímu keynesiánství. Jeho profesorské období na Harvardu je charakterizováno tvrdou prací, ale malým uznáním jeho klíčových myšlenek.

Ačkoliv Schumpeter povzbudil některé mladé matematické ekonomy a byl dokonce prezidentem Ekonometrické společnosti (Econometric Society) v letech 1940-41, sám matematikem nebyl. Byl především ekonomem, který se pokoušel spojit sociologické porozumění a své ekonomické teorie. Současné myšlenkové školy argumentují, že Schumpeterovy ideje o ekonomickém cyklu a vývoji ekonomiky nemohly být v matematice jeho doby podchyceny, neboť jejich formalizace vyžaduje jazyk nelineárních dynamických systémů.

Schumpeter je někdy líčen jako velký renesanční talent, ale chronický smolař[1]. Ministrem se stal za doby hyperinflace, banku přivedl ke krachu a sebe sama do dluhů, akademickou záři na sebe strhl Keynes. Schumpeter přesto široce ovlivnil ekonomickou vědu 20. století zavedením striktně teoretických přístupů, základů diskuze dynamiky a statiky v ekonomii, a zavedení inovace jako zdroje ekonomické dynamiky a mnoha dalších objevů.

Peter Drucker považuje Schumpetera spolu s Keynesem za dva nejvýznamnější ekonomy dvacátého století a píše:[2] "Základním omylem pro Schumpetera bylo, že "normální" ekonomie je ve stavu rovnováhy. Od studentských let měl za to, že moderní ekonomie je stále v dynamické nerovnováze. Schumpeterova ekonomie není uzavřený systém jako newtonské universum, anebo jako Keynesova makro-ekonomie. Je stále rostoucí a měnící se, ve své podstatě spíše biologická než mechanistická. Pokud Keynes byl "heretik", pak Schumpeter byl skutečný "nevěřící".

V oblasti politické vědy pak Schumpeter stojí za hlavním, v současnosti stále rozvíjeným, modelem zastupitelské demokracie.