4,2
Horor
Strach v takové dávce, jakou zrovna zvládneš. Hororové knihy od tichého neklidu a tísně až po krváky a naprosté zděšení, klasika i moderní bestsellery vedle sebe.
4,3
4,5
4,1
3,6
3,8
4,1
3,9
Vybrané recenze
Perfektní! I když "young adult" přečetla jsem ve 48.letech jedním dechem!
Úžasné! Nečekala jsem že mě to bude tak moc bavit! Skvělý děj, zápletka i atmosféra příběhu!
Mohu říct mě se celkově kn0ížka moc líbila.Až dům posedl Sarah to bylo moc napínavé
silna knizka na silne tema, jen ponauceni pro priste Everetta jedine v originale, preklad to pro me dost kazil
Za mě velmi zdařilý start nové série s vesmírným zabijákem, který nás děsí bezmála půl století. I když by se toho dalo knize spoustu vytknout, lze tu i mnohé pochválit. Například tempo a zápletka příběhu. Na první pohled sice může působit děj triviálně, ale brutální akce a hromady rozmašírovaných těl, která za sebou Xenomorphové zanechávají, si tak trochu jednoduchost vyprávění žádá. Líbí se mi i prolínání minulosti s aktuálním děním prostřednictvím hlavního hrdiny. Někteří čtenáři tvrdí, že jim to přijde matoucí, mně nikoliv. Naopak si myslím, že to děj posouvá příjemným tempem kupředu a pomalu poodhaluje pozadí příběhu, které zatím zůstává za oponou. Co bych knize vytknul, je samotná kresba, vetřelci a rozstřílené hlavy jsou super a detailně propracované, ale postavy a samotný svět, respektive objekty a pozadí, kde se zrovna odehrává akce, mi přijdou dost odfláknuté. Ale pořád je to první kniha, takže prostor pro zlepšení tu je. I tak jsem si čtení užil a Pokrevní linii vám můžu vřele doporučit!
Úžasná kniha! Strašně mě bavila atmosféra celého příběhu! Prvky nadpřirozena byly v té správné míře zasazeny do děje, žádná divočina, co nedává smysl, ale fakt dobře napsaný příběh! Určitě doporučuju a knihu si v knihovně nechávám!?
Byť je to jen román, tak nebezpečí, které představují sociální sítě, když se na nich lidi chlubí vlastním soukromím, kdy mají v seznamech osoby, které ani nezají, je dosti reálný. Příběh jako takový mě bavil, jen ten konec mi přišel až moc akční.
Svého času moje nejoblíbenější kniha. Přestože je v podstatě docela depresivní, tak já jsem se u ní dost nasmál. Je to ale už pěkná řádka let, tak je hrozně těžké odhadnout, jak bych ji vnímal dnes. Že by čas otevřít ji znovu?
Představovat tuto knihu je asi zbytečné. Jistě znáte skvělý stejnojmenný film s Julií Roberts. Já samosebou také, ale znovu si to připomenout v knize je fajn. Já mám knížky podle kterých vznikly filmy rád a mám jich několik. Při čtení se mi v hlavě odehraje celý film. Pokud to máte taky tak, tak vás tato knížka nezklame.
Ďáblův potok od Todda Keislinga rozhodně není špatná kniha. To je potřeba říct hned na začátku, aby bylo jasno, že tady nejdeme s pochodněmi a vidlemi. Atmosféra funguje, hororové prvky jsou solidní a inspirace Kingem nebo Lovecraftem je cítit na první dobrou. A víte vy co? To by mi vlastně vůbec nevadilo. Některé pocty klasikům jsou tu zvládnuté docela dobře a kniha si ostudu určitě nedělá. Problém ale nastává jinde - tempo. Nebo spíš jeho bolestivý nedostatek. Ďáblův potok je totiž zbytečně zdlouhavý. A tím myslím opravdu zbytečně. Jsou pasáže, kde jsem měla pocit, že stojím na místě, koukám do temné vody a autor mi potřetí, počtvrté, popáté vysvětluje, že je to.. temné. Strašidelné. Nepříjemné. Ano, chápeme. Už jsem tu. Nuda, nuda, nuda. Opakující se fráze a motivy začnou časem fungovat spíš jako uspávačka než budování napětí a místo plíživého strachu přichází myšlenka: „Kolik stránek ještě?" A to je u hororu vždycky trochu problém. Na druhou stranu, postavy jsou většinou sympatické, lidské a čitelné. Nejsou to jen figurky, které čekají, až je něco stáhne do temnoty, a to se cení. Celkově kniha působí poctivě napsaná, s dobrým základem a funkční atmosférou, jen by jí strašně slušely nůžky. Hodně nůžek. Možná i motorová pila. Za mě tedy tři hvězdičky zcela zasloužených. Není to průšvih, není to ztráta času, ale kdyby byla kniha kratší a svižnější, mohlo jít o velmi solidní hororový kousek. Takhle je to spíš příběh, který děsí.. ale občas hlavně zkouší vaší trpělivost.
Zapadlý křesťanský sirotčinec v Pensylvánii začátkem dvacátého století je dějištěm mistrovského hororového příběhu Philipa Fracassiho, jenž v něm naplno uplatňuje nejen své spisovatelské, ale i scenáristické schopnosti. Ještě zkraje jsou tu největší hrůzou v očích mladých chlapů tristní příděly jídla a tresty jejich vychovatelů, kněžích bez kapky soucitu. Což se velmi rychle změní - místní šerif přiveze v noci zraněného muže, člena jakéhosi kultu, který nedaleko v lesích obětoval mladou holku. A spolu s ním dorazí do sirotčince zlo. Fracassiho největším darem je budování atmosféry, temnota se pomalu plíží chodbami, chlapci se začínají chovat podivně a nedůvěra roste. První půlka pracuje především se strachem z neznámého, s prvky gotického hororu - popisy jsou plné zchátralých zákoutí sirotčince, chlapci jsou trestání za jakýkoliv projev rebelie nebo jen za špinavé ruce a pečlivě budovanou tísnivou náladu protne zásadní zvrat, po němž se kniha stane akčnější, intenzívnější a krvavější. Ostatně zahraniční titulka v tomhle ohledu napovídá více než dost. Děj sledujeme prostřednictvím čtyř postav, z nichž ne všechny jsou kladné, byť se o to v určitou fázi alespoň trochu snaží - určitě se v některých momentech budete sami sebe ptát, komu vlastně fandíte. Despotickým křesťanským autoritám nebo zlu, co si s nimi vyřizuje účty? Ať se přikloníte na jakoukoliv stranu, Sirotčinec v údolí bude rozhodně jedním z nejlepších hororů, co se vám letos dostane do ruky. Amen.
