Kosmický horor
Hrůza z toho, jak málo o vesmíru vlastně víme. Nepochopitelné bytosti a zakázané poznání jako zdroj existenciálního děsu.
Populární série
Vybrané recenze
Tak tady už se nešetří. Časohrátky jsou pro mě zatím nejlepší svazek celé série a přesně ten moment, kdy si všechno konečně sedne na své místo. Tajemství minulosti se začínají odhalovat, jednotlivé linky se propojují a já mám poprvé pocit, že opravdu chápu, kam celý tenhle temný svět směřuje. To, co bylo dřív jen náznakem nebo otázkou, tady dostává jasnější obrysy. Věci, které působily nejasně nebo záměrně mlhavě, najednou dávají smysl.. a co je lepší, nepůsobí to nijak násilně. Naopak. Máte pocit, že odpovědi tu byly celou dobu, jen jste na ně ještě nebyli připravení. A tohle mám na dobře vystavěném příběhu ráda asi nejvíc. Atmosféra je pořád temná, místy nepříjemná, ale zároveň neskutečně čtivá. Příběh plyne s jistotou, nikde nedrhne a vizuální stránka opět dělá přesně to, co má - láká, zneklidňuje a nutí vás otáčet stránku za stránkou. Tenhle díl už si nehraje jen s nápady, ale s jejich důsledky. A ty jsou znát. Pátý svazek tak působí jako perfektně připravená půda pro další díl. Neuzavírá, ale slibuje. A slibuje hodně. Pokud série doteď rostla, tady už stojí pevně na vlastních nohou.. a já jsem vážně zvědavá, co si pro nás schovává dál.Shira009
Velmi upovídaný grafický román na motivy povídek H. P. Lovecrafta. Asi takto bych jednou větou shrnul obsah téhle knihy. První dva příběhy mě bavily hodně, třetí místy už tolik ne. Nicméně jako celek bych knihu hodnotil určitě kladně. Hororová atmosféra, kresba a občas až bizarní situace, do kterých se hlavní hrdinové dostávají, fungují dobře jako celek, kniha působí celistvě a všechno do sebe hezky zapadá. I když čtení to rozhodně není jednoduché. Člověk si musí zvykat na způsob, jakým vás Moore dostává do děje a pokud nejste obeznámeni s Lovecraftovou tvorbou, může to být pro vás místy nepohodlné. Nicméně Vnitroblok a Neonomicon, který na něj navazuje, si vás díky svému svižnému tempu rychle získají. Omnibus začíná jako detektivka, zabývající se vyšetřováním sérií záhadných a velmi brutálních vražd, až vás nakonec ve třetím příběhu přenese do fantaskního světa plného prazvláštních postav a dlouhého vyprávění ústřední postavy. K tomu používá knihu zápisků, ve které se vlastně odehrává všechno podstatné. Asi bych dal i plný počet hvězd, kdyby Neonomicon neměl tak nedotažený konec. To mě vyloženě naštvalo! A Providence? Tak tenhle příběh mě zanechal plného otázek a velkého zmatku. Rozhodně nejde o odpočinkovou četbu a asi si budu muset dát brzo repete.Comics Boy
Trocha Lovecrafta, trocha konspirací a tu a tam pomrknutí na předchozí tvorbu. Barronův hororový debutový román je prostě svůj a v tom je jeho největší kouzlo. Paradoxně mě tu nejvíc bavily pasáže, kde se na strunu napětí jen trochu brnká a hraje si s agenty a zapadlými mexickými uličkami - ono se tu skvěle ukazuje, jak je autor protřelý v povídkách a i jednotlivé části knihy jsou podobného rázu - představí kupu různých příběhů rámovaných osudy paranoidního stárnoucího a zapomínajícího Dona, takže chvílemi netušíte, zda si vůbec události vybavuje správně. Atmosféra je na stránkách parádní, Barron si umí vyhrát s prostředím a do temnoty vás mile rád zavede na exkurzi, byť kniha obsahuje i rozvláčnější chvilky a komplexní zápletka ustupuje občas do pozadí. Což se autorovi daří relativně vyvažovat právě skličující atmosférou. Jo a cením provázání s vynikající povídkou Muži z Porlocku.Milan Říský
Upřímně? Zde jsem si poprvé uvědomila, jak vysoko si tahle série nastavila laťku sama sobě. Po předchozím svazku jsem byla hodně naladěná.. a většinu času mi to čtvrtý díl bez problémů splácí. Pořád je to temné, čtivé a vizuálně tak krásně znepokojivé, že se na některých stránkách chcete kochat.. a zároveň se tak trochu ošíváte. Atmosféra funguje pořád skvěle. Svět Zámku a klíče je už pevně vystavěný a Hill s ním zachází s jistotou někoho, kdo ví, kam směřuje. Příběh plyne, napětí drží a ten nepříjemný pocit, že "tohle nemůže dopadnout dobře", je tu přítomný téměř neustále. A ano, stále mě baví, jak tahle série dokáže být barevná a přitom temná - ten kontrast prostě nepřestává fungovat. Ale! První kapitola? Přiznávám bez mučení, že mi tady úplně nesedla. Ne že by byla vyloženě špatná, spíš působí trochu rozpačitě a na chvíli mě vytrhla z tempa, na které jsem byla zvyklá. Ten rozjezd tentokrát zkrátka nebyl tak silný jako u předchozích dílů a chvíli mi trvalo, než jsem se znovu "chytla". Naštěstí je to jen drobný škobrtnutí a jakmile se příběh naplno rozjede, série se velmi rychle vrací do formy. Celkově jsou Klíče království pořád velmi silným pokračováním. Možná ne tak drtivým jako předchozí svazek, ale stále výrazně nadprůměrným a návykovým.Shira009
Další fajn kniha z Hellboy univerza, ale nic závratného v tom nevidím. Někteří čtenáři knihu chválí, jiní píšou, že jde o podprůměr. Za mě je to spíš lepší průměr, v rámci tohoto světa a čtení jsem si celkem pěkně užil. Nicméně mě bavilo spíš to propojení komiksu s Prahou, kde žiji a líbilo se mi útržkovité povídání v bonusech, kde se Mignola zmiňuje o návštěvě Prahy a jeho seznamování s místními strašidly. Celkem pěkně si pak poradil s jejich převedením do komiksového příběhu a myslím, že Praha, respektive Česko a jeho mytologie, by se v komiksu mohly využívat častěji. Co se samotných příběhů týče, nejvíc mě bavil Makoma, na kterém spolupracoval Philip Craig Russell. Jinak si myslím, že to bylo takové moc zkratkovité a každá povídka by si zasloužila pár stran navíc. Ale jo, do vaší pekelné sbírky ta kniha prostě patří a rozhodně byste ji neměli vynechat.Comics Boy