Vlasta Winkelhöferová

Vlasta Winkelhöferová, roz. Vojáčková (* 15. ledna 1932 v Praze), japanistka, překladatelka, autorka. Po maturitě na Státním francouzském gymnáziu v Praze v roce 1950 studovala obor japanologie-koreanistika na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po absolvování roku 1955 působila na této fakultě jako asistentka, později odborná asistentka se zaměřením na moderní japonskou literaturu, moderní jazyk a folklór. Spolu s manželem Janem Winkelhöferem, rovněž japanologem, po dvojím pobytu v Japonsku v šedesátých letech napsala cestopis Sto pohledů na Japonsko (Orbis, Praha 1964), který se dočkal dvou českých reedic (1970, 1973) a překladů do cizích jazyků (maďarština, polština, ruština). Po vynuceném odchodu z fakulty v době normalizace působila jako profesorka japonštiny na Orientálním oddělení Státní jazykové školy v Praze. Přeložila do češtiny řadu stěžejních děl japonských prozaiků a dramatiků moderní doby (K. Abe, Dž. Tanizaki, J. Kawabata, K. Óe, J. Mišima, N. Šiga, O. Dazai, Dž. Kinošita, H. Umezaki, T. Takeda aj.). Je spoluautorkou prvních českých dějin japonské kultury Vějíř a meč – Kapitoly z dějin japonské kultury (spolu s Libuší Boháčkovou, Panorama, Praha 1987) a dějin moderní japonské literatury (Japonská literatura od roku 1868, skripta, spolu s Miroslavem Novákem, SPN 1977, 1989), spolupracovala na Slovníku spisovatelů Asie a Afriky (I., II., Odeon, Praha 1967) a jeho anglické verzi (Londýn 1974, Tokio 1978). V letech 1982−83 pobývala na půlroční odborné stáži na Univerzitě Waseda a Institutu pro studium národní literatury v Tokiu. V českých, zahraničních a japonských odborných sbornících a periodikách publikovala vědecké a odborné stati, zúčastňovala se aktivně mezinárodních japanologických konferencí a sympozií. Vedle literatury se věnuje studiu japonského folkloru a lidového umění a je autorkou a spoluautorkou několika výstavních scénářů z této oblasti. Během pobytu v Japonsku v letech 1990−96 (jako manželka československého, později českého velvyslance v Japonsku a na Filipínách) se věnovala zejména studiu japonské hmotné kultury, se zaměřením na lidové hračky a textil. Po návratu napsala a publikovala obsáhlou knihu Dějiny odívání – Japonsko (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999), za kterou byla vyznamenána Hlávkovou cenou. V roce 2006 publikovala knihu Mingei – Lidové umění a řemeslo v Japonsku (Nakladatelství Lidové noviny, Praha).V nakladatelství Libri vyšla Encyklopedie mytologie Japonska a Koreje (2006), na které autorsky spolupracovala s Miriam Löwensteinovou. Toto nakladatelství vydalo roku 2008 také její Slovník japonské literatury, který je prvním českým slovníkem tohoto druhu.

Zemřela v úterý, 22. března 2022 ve věku 90 let.