Vlasta Winkelhöferová Pořadí knih (chronologicky)

Kniha přináší fascinující vyprávění pestré skupiny lidí o životě v Japonsku na začátku dvacátého století. Džuniči Saga, povoláním lékař, se po dobu patnácti let věnoval rozhovorům s nejstaršími obyvateli svého rodného města Cučiura. Muži a ženy různých profesí, rybáři, obchodníci, řemeslníci, chudí i bohatí, gejši i příslušníci mafie jakuzy v nich vzpomínají na své mládí a o svých životech mluví velmi otevřeně. Vyprávění jsou často zdrcující svou syrovostí, zároveň překvapí, s jakou samozřejmostí jejich vypravěči k nesnázím života přistupují. Život běžných lidí se tehdy ještě v mnohém podobal tomu, jaký žili jejich předci před sto lety, než se Japonsko otevřelo světu a začaly do něj přicházet nové podněty. Kniha není jen svědectvím o jednom malém městě, ale vypovídá o celém Japonsku. Dává lépe pochopit, v čem spočívá úspěch země v moderní době a co umožnilo přerod tohoto tradičního starobylého světa v průmyslovou velmoc. Kniha byla v roce 1987 v Japonsku zvolena Knihou roku.

Román japonského autora Šúsakua Endóa se zaměřuje na hledání smyslu života tváří v tvář utrpení. Endó, kterého celý život zajímala náboženská zkušenost, v této knize rozšiřuje záběr a vedle křesťanství a buddhismu zahrnuje do knihy i indický hinduismus. Hlubokou řekou z názvu knihy je posvátná indická řeka Ganga. Skupina japonských turistů se vydává na cestu do Indie a s sebou si přiváží své bolesti, ztráty, hledání. Mezi postavami najdeme čerstvého vdovce, který se vyrovnává se ztrátou manželky, válečného veterána, kterému se vracejí vzpomínky na trýznivé okamžiky za války, kněze prožívajícího krizi víry, ženu prožívající nenaplněné manželství a vracející se ke své studentské lásce.

Japonský spisovatel se snaží nenásilným způsobem přiblížit západnímu čtenáři základní estetická hlediska japonské kultury. Staví do opozice západní tendenci k reprezentaci, čistotě, světlu a působení "navenek", japonský přístup se zaměřuje spíše "dovnitř" na sféru osobního a intimního, na jednoduchost. Jak název knihy naznačuje, důležitým prvkem pro japonské cítění je šerosvit, temnota. Většina objektů (ať už uměleckých nebo každodenních) je vytvářená pro šerá zákoutí, kde hraje důležitou roli hra stínů a podporuje meditativní naladění.

Protagonistou románu o knížeti z Musaši je muž, avšak sekunduje mu krásná, ale i pomstychtivá urozená žena. Milostný a spiklenecký vztah této dvojice končí zkázou jednoho významného samurajského rodu a zohavením tváře jeho představitele. Samurajské nosy bývaly trofejemi v bitvách, ale v tomto románu hrají rovněž roli symbolu cynické pomsty. Maskulinní samurajská společnost měla své vlastní mravy a v sexuální oblasti také velkou míru volnosti, jak dosvědčují i výstřední zvyky knížete z Musaši, jehož masochistické sklony se začaly projevovat již od chlapeckých let. Román se odehrává v 16. století.

Podtitul: Sbírka próz japonských spisovatelů 20. století Tato antologie představuje čtenářům vůbec poprvé devět japonských spisovatelů, kteří ještě nikdy nebyli přeloženi do češtiny. Tito přední zástupci japonské literatury první poloviny 20. století ve svých povídkách a prózách citlivě a z různých úhlů pohledu reflektují život společnosti své doby. Skladbu sbírky charakterizuje tematická i formální pestrost, odpovídající různorodosti stylu a zaměření autorských osobností do ní pojatých. Prózy jsou doplněny životopisnými medailony jednotlivých spisovatelů, včetně jejich portrétů. Uspořádala, z japonských originálů přeložila a předmluvu napsala Vlasta Winkelhöferová.

Jeden z největších japonských moderních autorů umístil děj rodinné ságy o úpadku patriarchálního rodu do Ósaky těsně před druhou světovou válkou. Hlavní linii románu tvoří osud čtyř sester, z nichž nejmladší revoltuje proti společenským pořádkům tím, že si chce sama vydělávat avzít si za manžela muže z nižší společenské vrstvy.

Japonská literatura, která se honosí jak svou tisíciletou tradicí, tak nositeli Nobelovy ceny a měla v Čechách, respektive Československu svůj zvuk už ve druhé polovině 20. století díky vynikajícím překladům i zájmu o japonskou kinematografii, si v posledních letech získala u nás popularitu především díky překladům románů Haruki Murakamiho. Ale teprve nyní se bude moci český čtenář seznámit s japonskou literaturou v její komplexnosti (slovník zachycuje nejen jednotlivé autory, ale i literární skupiny, významné časopisy, typické žánry a podobně).

Japonské lidové umění od Vlasty Winkelhöferové, naší přední japanoložky, se zabývá zrodem lidového umění, keramikou, lidovými hračkami, textilem, kovolitectvím, ručním papírem a vystřihovánkami, výrobky z laku, lidovou architekturou i vlivem tohoto umění na život v moderním Japonsku. Kniha je doplněna bohatým obrazovým doprovodem.

Autorky, koreanistka a japanistka, přinášejí nejprve v úvodních statích základní přehled o vývoji mytických a náboženských systémů na Korejském poloostrově a Japonském souostroví (včetně zlomků poznání o mýtech dodnes tajuplného národa Ainů). V následující, abecedně řazené části najdeme všechny významné bohy, bohyně, démony, ale i rostliny, mytická zvířata a další pojmy související se zdejšími koncepcemi, a to včetně buddhismu, taoismu, šintoismu či šamanismu.

Čtvrtý svazek souboru o dějinách odívání je věnován japonské oděvní kultuře od doby prehistorické až po současnost. Kniha známé české japanistky sleduje vývoj japonského odívání jako součást japonské kultury, životního stylu a filozofie. Zabývá se také významem oděvu pro vyjádření společenského postavení. V souvislosti s tím autorka probírá i japonské šperkařství, kosmetiku, účesy a způsob oblékání tradičních japonských oděvů. Doplněno množstvím kvalitních barevných fotografií i reprodukcemi obrazů a grafik, které se týkají tématu. Na závěr je připojen slovníček japonských termínů z oblasti odívání a textilu.