Therese Pořadí knih

Svědectví života sv. Terezie, jež vyrostlo z mnoha trápení, zklamání a bolesti, se nyní předkládá čtenářům ve formě krátkých úvah. Nabízí se jako průvodce - den po dni - na cestě naším časem...

Výběr z korespondence, který nabízí zajímavý pohled na poslední měsíce života velké karmelitánské světice. Kodet Vojtěch - úvod

Text je převzat z knihy: "Mistr je zde a volá tě! - Eucharistické úvahy a modlitby", která byla vydána Domem milosrdenství Vincentinum v Praze-Břevnově ... v roce 1941

Ke kritickému vydání básnického díla svaté Terezie z Lisieux napsal předmluvu filozof Jean Guitton, člen Francouzské akademie. Vyjádřil v ní své přesvědčení, že Terezie měla dvojí povolání, k rozjímavému životu řeholnímu i k poezii. Psala básně tak samozřejmě jako dýchala a jako se modlila, skládala je s živelnou radostí jako novicka, mladá jeptiška a zakrátko potom jako souchotinářka čekající na agónii. Ty básně byly „vtělením jejího bytí do života“, byly to stopy, které vtiskla do francouzské řeči, své spisovné mateřštiny. (Jako dítě mluvívala nářečím své rodné Normandie a k této mluvě se vracela v posledních chvílích svého utrpení.)

Kniha je záznamem Tereziiných "posledních rozhovorů" se svými spolusestrami. Jsou svědectvím o tom, jak Terezie trpí, miluje a umírá. Čtenář při četbě prožívá spolu s Terezií prožívá dlouhé utrpení poslední fáze její nemoci. Teprve při četbě těchto textů můžeme dokonale pochopit její Dějiny duše a její duchovní odkaz jako takový.

Životopis sv. Terezie z Lisieux očištěný od pozdějších přídavků a oprav, který v upravené a přepracované verzi měl název Dějiny duše. Jde o tři od sebe oddělené autobiografické spisy, které Terezie napsala na žádost tří různých osob a v plném rozsahu nám dávají poznat velikost této „světice malé cesty“. Krátký a plodný život této karmelské světice, naplněný utrpením i duchovní radostí, vnitřními zkouškami i milostí, uchvacuje stále další generace křesťanů. Pius XI. ji nazval „největší světicí nové doby“ a „živoucím Božím slovem“.