Josef Rauvolf Knihy

Ojedinělý soubor šumavských pověstí a legend vybraných z převážně německých knih z počátku století.Obsah pověstí se váže především k regionu střední Šumavy, okolí Kašperských hor a Vimperka. Zvláštní legendy, zalidněné nadpřirozenými bytostmi z močálů a hlubokých lesů, duchy stromů a povětří, jsou jako málo jiných poznamenány místem vzniku.

Volné pokračování Legend a pověstí staré Šumavy, příběhy malého démona, všude páchajícího zlo.

Přestože je Jaromír Nohavica naší nejvýraznější písničkářskou osobností, která v mnohém přesahuje rámec folkové hudby, dosud o něm nevyšla žádná monografie. Rozsáhlá publikace z pera hudebního publicisty Josefa Rauvolfa je tedy svým způsobem unikátní. Autor se na základě mnoha pramenů, ale také přímých svědectví pokouší rozklíčovat fenomén Nohavica. Dává jeho tvorbu do kontextu s písničkářovým životaběhem i s dobovými událostmi. Rauvolfův knižní portrét je pestrý a detailní, zároveň ale komplexní, přesvědčivý a veskrze objektivní. A to i díky tomu, že svými svědectvími přispěly takové osobnosti folkové scény, jako např. Pavel Žalman Lohonka, Wabi Daněk či Pavlína Jíšová.

Jazzový král vzpomíná. Představovat amerického jazzového trumpetistu Milese Davise je nejspíš zbytečné – tento vpravdě geniální hudebník nejen že byl u všech podstatných proměn poválečného jazzu, on je přímo režíroval. Vliv, jaký měl na jazz – ale i rock – tak lze těžko zcela docenit. Davis, který odmítal zestárnout a neustále držel krok s hudebním vývojem, vypráví nejen o své hudbě, ale také o všech slavných jazzmanech, a to tak, jak se o nich obvykle nepíše. Představovat amerického jazzového trumpetistu Milese Davise je nejspíš zbytečné – tento vpravdě geniální hudebník nejen že byl u všech podstatných proměn poválečného jazzu, on je přímo režíroval. Vliv, jaký měl na jazz – ale i rock – tak lze těžko zcela docenit. Davis, který odmítal zestárnout a neustále držel krok s hudebním vývojem, vypráví nejen o své hudbě, ale také o všech slavných jazzmanech, a to tak, jak se o nich obvykle nepíše. Nebere si před ničím servítky, žádná modla mu není dostatečně svatá, a tak jsou jeho paměti velice osobitým a svérázným pohledem na historii jazzu. Davis ovšem nezapomíná ani na rockové muzikanty, s velkou úctou mluví například o Jimi Hendrixovi či Princovi. Vzpomíná také na svůj bohatý osobní život, na své manželky i milenky, na divoké drogové i sexuální eskapády, nezastírá svou leckdy temnou minulost, z každé věty je ovšem cítit, jak silnou osobností byl – ostatně, jinak by přeci nemohl být Králem jazzu...

Hard Rock & Heavy Metal : Encyklopedie od A do Z : Rock Warriors & Headbangin’ Heroes!!! Editor Neil Jeffreis. Předmluva k českému vydání Aleš Brichta. Encyklopedie hard rocku a heavy metalu sestavená kolektivem časopisu Kerrang!

Kapitoly o americkém hard coru a punku 1. Na počátku bylo CBGB´s: Ivan Král, Iggy Pop, Stooges, John Cale, Ramones, Misfits, The Queers 2. Politika v oblasti Zálivu: Dead Kennedys, East Bay Ray, Jello Biafra a jeho náhradník Brandon Cruz, M.D.C. 3. Kanadské injekce D.O.A.: Hard Core Logo, Shithead o filmu 4. Washington: Bad Brains, Minor Threat, Black Flag, Henry Rollins 5. Jiná města, jiné scény, jiné názory: Poison Idea, Killdozer, Hüsker Dü 6. Ještě jednou Ramones a hokej: Hanson Brothers 7. Crossover: D.R.I., Suicidal Tendencies, Biohazard 8. NYHC: Murphy´s Law, Agnostic Front, Sick Of It All, Madball, Walter Schreifels 9. Neopunk: Green Day, Offspring, US Bombs, Chip Hanna, No Use For A Name 10. Irák a návrat politiky: Anti-Flag, Good Riddance, Defiance 11. Basa, bicí a experimenty na závěr: No Means No, Sabot

Temná vize počítačových kovbojů, biologicky zdokonalených vojáků štěstí a hi-techových jedinců vyřazených z normálního života získala Williamu Gibsonovi nebývalou chválu. Obsahem této sbírky jsou jeho nejlepší povídky a příběhy z oblasti fikce. Jsou kritické, nemilosrdné, vášnivé. Mají Gibsonův nezaměnitelný punc.

Hubert Selby se v této knize, kterou psal šest let, pokusil popsat „hrůzy a svět bez lásky, aby čtenáře zavalil pravdou jako Beethoven a donutil ho o ní po přečtení knihy – a je jedno, jestli se mu líbila, nebo ho znechutila – týdny, měsíce nebo sakra každým okamžikem přemejšlet“. Poslední odbočka na Brooklyn je sbírkou příběhů nejrůznějších feťáků, členů pouličních gangů, prostitutek a prostitutů i kdysi docela obyčejných lidí, které však život udolal a zbavil všech iluzí. Svět, v němž se lidé Selbyho příběhů pohybují, je peklem, světem nevědomosti, drogové závislosti, zkaženosti a násilí – soucit, láska, pomoc druhému zde nemá místo –, veškeré lidské konání má jeden jediný cíl – přežít. Selby u svých postav rozpoznal, že cynismus, brutalita a „bezcitnost“ jsou jenom maskou zakrývající strach z toho, že tito lidé nevědí, kudy z kola ven.

Světově proslulá biografie Jim Morrisona a skupiny The Doors. Byla použita jako literární předloha slavného filmu The Doors, režie Oliver Stone. Jedná se o nejúžasnější a nejextravagantnější oslavu 60. let, vzrušující četbu a špičkový dokument o jedné z nejslavnějších hvězd rockové hudby.

Na počátku šedesátých let byl Hunter S. Thompson, tou dobou novinář v San Franciscu, fascinován motorkářským klubem Hell's Angels. Jeho článek o těchto pánech silnic vyvolává senzaci, takže se autor rozhodl pustit do delší verze: rok stráví ježděním a psaním vedle nich. Dobrodružství však končí divoce: protože se odmítne podělit o své honoráře, andělé opustí literáta na silnici, polomrtvého a s rozbitou hlavou... Kniha vás stáhne do podsvětí klubu, jehož jméno má mezi všemi motorkářskými gangy Kalifornie ten nejhorší zvuk. Thompson popisuje ve výmluvných, působivých detailech jejich stroje, vlastní zákony, slang, původ a každodenní existenci...

Kniha se skládá z 27 povídek, jejímž hlavním hrdinou, jako ve většině Bukowského knížkách, je Henry Chinaski. Henry nežije na výslunní a umožňuje nám zahlédnout Ameriku i z její druhé, stinné stránky. Také tato jeho kniha je o lidech dole a ukazuje nám jejich běžný rutinní život, který se tolik liší od neustále proklamovaného „Amerického snu“.

První kniha W. S. Burroughse, původně vydaná pod pseudonymem William Lee, v níž se autor pokouší „co možná nejpřesnějšími a nejjednoduššími slovy“ zachytit svou zkušenost narkomana. Stále aktuální kniha, ač od jejího vzniku uplynulo již téměř půl století.

Dnes již klasický, ale stále inspirativní román jednoho z otců hnutí beat generation o vstupu buddhismu do amerického způsobu života. Prototypem hlavního hrdiny románu Japhyho Rydera se Jacku Kerouacovi stal básník a ekolog Gary Snyder. Přel. a závěr napsal Josef Rauvolf; bibliogr. sest. Daniel Kindl.

Román amerického prozaika Johna Clellona Holmese Jeď! je považován za ztracený diamant nejen pro své literární kvality. Děj se odehrává v New Yorku konce 40. let a přibližuje postavy známé z Kerouacových románů. Holmes svou strhující výpověď napsal více než dva roky před svým slavným přítelem a vydal ji pět let před klasikou Na cestě. Allen Ginsberg, Jack Kerouac, William Burroughs, Neal Cassady a další beatnici zde odhalují svá nitra, vrhají se do dobrodružství, milují a prožívají život ve všech jeho formách. Kenneth Rexroth napsal, že pokud chcete porozumět Ginsbergovu verši o „nejlepších hlavách své generace“, Jeď! je knihou, která vám to objasní. Protagonisté beat generation jsou v Holmesově románu představeni v jiném světle, zejména Kerouac a Cassady, ale i Ginsberg, tehdy neznámý básník, zmítaný nejistotami a strachem z šílenství, hledající svůj hlas. Román Jeď! je nezaujatým záznamem sebedestruktivních rituálů jedné generace, vznikl na základě deníků a je historicky věrný. Tímto způsobem se stává významným příspěvkem do ikonografie beat generation a lze jej zařadit mezi tři nejvýznamnější díla tohoto hnutí, vedle Kerouacova Na cestě, Ginsbergova Kvílení a Burroughsova Nahého oběda.

Vychází k 80. narozeninám autora. Nahý oběd je nejslavnější Burroughsova kniha, „satirická fantazie“ z roku 1959, jejíž původní vydání se dočkalo soudního procesu i zákazu prodeje pro údajnou obscenitu. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl. – Nova Express se zabývá závislostí na moci, je střihem nepopsatelných hord, jež se střídavě objevují a zase mizí, zatímco „z hlavního města přicházejí fotbalové výsledky".

Dobrá bloncka je soubor různorodých Kerouacových textů, který rekapituluje témata, ke kterým se vracel, a to různými formami, beletristicky i žurnalisticky. Nacházíme v něm nepublikované povídky a prozaické fragmenty, publicistické texty o literatuře, o sportu, o jazzu, o beatnické generaci. Argo vydává Kerouacovy texty dlouhodobě a soustavně a spolupracuje s celou řadou předních překladatelů, a většina z nich se objevuje i v nejnovějším kerouacovském svazku. Tato antologie Kerouacových témat se tak stává i jakousi antologií překladatelských přístupů.

Monografie legendární newyorské rockové skupiny z pera známého hudebního publicisty Victora Bockrise a všestranného konceptuálního umělce Gerarda Malangy přináší zasvěcený komentář k vývoji této vpravdě kontroverzní kapely, z jejíchž řad se rekrutovali pozdější sóloví hudebníci Lou Reed, John Cale nebo Nico. Autoři sestavili jakousi mozaiku z rozhovorů a názorů zúčastněných osob (k nimž oba patřili), která čtenáři umožňuje hluboký a především autentický vhled do celkové atmosféry pozoruhodného uměleckého kvasu New Yorku šedesátých let. Kniha je doplněna kapitolou o dočasném „znovuzrození“ The Velvet Underground v roce 1993, diskografií a několika dokumentárními fotografiemi.

Sprawl, kniha 1. Román desetiletí, oceněn Nebulou a Hugem. Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku. Jedinečná možnost seznámit se se stěžejním dílem kyberpunku v perfektní podobě, kdy můžete vychutnat brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka. Ústřední postavou románu je Case, computerový zloděj, který vstupuje do celosvětové sítě počítačů a manipuluje s uloženými daty. Příběh sleduje snahu dvou mocných programů umělé inteligence o nelegální spojení do jednoho celku, schopného rozluštit poselství mimozemské civilizace. Mistrovských děl science fiction je hodně, ale Neuromancer je jen jeden....

Drásavá výpověď o duševních stavech a pocitech narkomana a homosexuála, který marně touží po naplnění své lásky, je do značné míry autobiografická. Kniha z roku 1952 se odehrává v exotickém prostředí tehdejšího Mexico City, mezi různými životními ztroskotanci a je volným pokračováním autorovy románové prvotiny Feťák. Hlavní hrdina tentokrát prochází těžkými abstinenčními příznaky, které mu ve své děsivosti jen pozvolna odkrývají nepřátelský vnější svět a nechávají ho bezbranného vůči znepokojujícím vizím. Bolestivý návrat z drogové izolace se hrdina snaží zmírnit snahou nalézt partnera, lásku, která by zároveň byla vědomým kontaktem s okolním světem. Když však i tady ztroskotává, vydává se do Jižní Ameriky hledat záhadnou rostlinu, jejíhož odvaru používají místní léčitelé.

Vize Codyho jsou poctou Kerouacovu úhlavnímu příteli, muži, jehož vitalitu a dychtivý postoj k životu obdivoval a kterého se opakovaně snažil vypodobnit ve svých knihách. Muž jménem Neal Casady se stal jednou z hlavních postav románu Na cestě – jako Dean Moriarty – ve Vizích vystupuje jako Cody Pomeray. Objevuje se i v dalších Kerouacových knihách – v Podzemnících,Dharmových tulácích, Big Suru, Andělech zoufalství; psali o něm i další autoři řazení k beat generation – John Clellon Holmes, Allen Ginsberg. Vize Codyho jsou současně jakousi literární laboratoří, ve které se Kerouac různými způsoby snaží dospět k co nejsvobodnější podobě prózy – píše své sketches, črty, soustředěné na detaily zdánlivě všedních situací, v jiné části líčí Codyho mládí; ve slavné střední pasáži jen doslova přepisuje magnetofonový záznam rozhovorů, které s Codym vedli a kouřili marihuanu; na tento záznam navazuje pasáž, v níž vyprávění nesou zcela volné asociace, a v závěru se Kerouac vrací k jízdám popsaným v Cestě, a evokuje ty situace znovu, snad přesněji, snad pravdivěji. V tomto velmi oceňovaném románu autor asi nejdůsledněji realizuje svůj program psaní nefiltrovaného literátskými mustry. SKRÝT VÍCE TEXTU

Nahý oběd býval označován za pornografický, obscénní, násilnický, necitelný, za výplod chorého či zfetovaného mozku. Dnes je považována za mistrovské dílo, v němž se mísí pekelné litanie ze světa feťáckých vizí s drsnými vtipy, nekompromisní satirou a prorockými vizemi budoucí společnosti, před kterými by i George Orwell oněměl.

V knize Satanská bible objasňuje její autor, věhlasný americký satanista a spisovatel Anton Szandor LaVey filozofii satanismu daleko pronikavěji než kterýkoli z jeho předchůdců. Vysvětluje, proč satanismus nehlásá falešný altruismus, ani nepřikazuje, aby člověk miloval bližního svého - když miluje především sám sebe. Satanismus je výrazně egocentrická filozofie založená na přesvědčení, že lidské bytosti jsou v podstatě sobecká a mnohdy i násilnická stvoření, která dbají především na vlastní prospěch. Satanismus pochopil a nestydí se veřejně hlásat to, co se kolem nás dnes a denně děje, ale co my si nepřejeme vidět a raději setrváváme v iluzích: Nevítězí ten, kdo má pravdu, nýbrž ten, čí je moc. Nežijeme v pohádkové slunečné krajině, kterou ovládá starý hodný král a která oplývá mlékem a strdím, ale ve světě, kde už vybuchly atomové bomby a kde se musí každý postarat sám o sebe. * Zatímco učení všech ostatních církví je založeno na uctívání ducha a popření těla (a mnohdy i intelektu ve prospěch "citu"), LaVey vycítil, že člověk má možná ještě větší potřebu církve jiné, takové, která by oslavila jeho myšlení, jeho pozemské tužby, která by podporovala racionálně motivovaný zájem o vlastní osobu. Proti neopodstatněnému a pokryteckému potlačování smyslnosti staví radost smyslů a volnosti intelektu, proti sebeponižování sílu vlastního já. Tvrzení křesťanské bible, že odměněni budou pokorní, konfrontuje se skutečností, že vždy vítězí silní. * Moderní satanistická církev vznikla poslední dubnové - Valpuržině - noci roku 1966. Hlavním účelem bylo shromáždit skupinu podobně smýšlejících sympatizantů, nikoli obnovit dávné rituály "černé mše" odvozené od křesťanských bohoslužeb. Tehdy už měl LaVey za sebou tři roky služby u americké policie, kde viděl na vlastní oči lidi zastřelené blázny a pobodané přáteli, malé děti rozdrcené v příkopu, kam je odhodila auta řidičů, kteří pak z místa nehody ujeli. Viděl krev, násilí, špínu a hlavně pokrytectví. Otřesen a znechucen od policie odešel a vrátil se k profesionální hře na varhany. Tragické zkušenosti ho však přiměly, aby jednoznačně odmítl bezobsažnou frázi: "Je to vůle boží". * Přijetí LaVeyových filozofických koncepcí jistě nebude snadné a už vůbec ne rychlé, vždyť žijeme ve společnosti, která byla příliš dlouho ovládána falešnou morálkou - kterou navíc nikdy nedodržovala. Není však žádný důvod, abychom se jeho názorů děsili, poněvadž se zakládají na podmínkách reálného světa. LaVeyovo průkopnické dílo naopak pomůže ukázat cestu všem, kteří hledají. Přesvědčí je, že spása člověka nezávisí na odříkaní a zapírání sama sebe. A ostatně, jak říká autorovo Satanské devatero, "Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu."