Josef Rauvolf Pořadí knih (chronologicky)

Román desetiletí, oceněn Nebulou a Hugem Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku. Po jejím prvním vydání v roce 1992 v českém jazyce dnes dostáváte do rukou třetí vydání, tentokrát v paperbackové podobě. A stejně jako předtím ve skvělém překladu Ondřeje Neffa. Tím máte možnost seznámit se se stěžejním dílem kyberpunku v perfektní podobě, kdy můžete vychutnat brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka. Ústřední postavou románu je Case, computerový zloděj, který vstupuje do celosvětové sítě počítačů a manipuluje s uloženými daty. Příběh sleduje snahu dvou mocných programů umělé inteligence o nelegální spojení do jednoho celku, schopného rozluštit poselství mimozemské civilizace.

Dobrá bloncka je soubor různorodých Kerouacových textů, který rekapituluje témata, ke kterým se vracel, a to různými formami, beletristicky i žurnalisticky. Nacházíme v něm nepublikované povídky a prozaické fragmenty, publicistické texty o literatuře, o sportu, o jazzu, o beatnické generaci. Argo vydává Kerouacovy texty dlouhodobě a soustavně a spolupracuje s celou řadou předních překladatelů, a většina z nich se objevuje i v nejnovějším kerouacovském svazku. Tato antologie Kerouacových témat se tak stává i jakousi antologií překladatelských přístupů.

Vize Codyho jsou poctou Kerouacovu úhlavnímu příteli, muži, jehož vitalitu a dychtivý postoj k životu obdivoval a kterého se opakovaně snažil vypodobnit ve svých knihách. Muž jménem Neal Casady se stal jednou z hlavních postav románu Na cestě – jako Dean Moriarty – ve Vizích vystupuje jako Cody Pomeray. Objevuje se i v dalších Kerouacových knihách – v Podzemnících,Dharmových tulácích, Big Suru, Andělech zoufalství; psali o něm i další autoři řazení k beat generation – John Clellon Holmes, Allen Ginsberg. Vize Codyho jsou současně jakousi literární laboratoří, ve které se Kerouac různými způsoby snaží dospět k co nejsvobodnější podobě prózy – píše své sketches, črty, soustředěné na detaily zdánlivě všedních situací, v jiné části líčí Codyho mládí; ve slavné střední pasáži jen doslova přepisuje magnetofonový záznam rozhovorů, které s Codym vedli a kouřili marihuanu; na tento záznam navazuje pasáž, v níž vyprávění nesou zcela volné asociace, a v závěru se Kerouac vrací k jízdám popsaným v Cestě, a evokuje ty situace znovu, snad přesněji, snad pravdivěji. V tomto velmi oceňovaném románu autor asi nejdůsledněji realizuje svůj program psaní nefiltrovaného literátskými mustry. SKRÝT VÍCE TEXTU

Román amerického prozaika Johna Clellona Holmese Jeď! je považován za ztracený diamant nejen pro své literární kvality. Děj se odehrává v New Yorku konce 40. let a přibližuje postavy známé z Kerouacových románů. Holmes svou strhující výpověď napsal více než dva roky před svým slavným přítelem a vydal ji pět let před klasikou Na cestě. Allen Ginsberg, Jack Kerouac, William Burroughs, Neal Cassady a další beatnici zde odhalují svá nitra, vrhají se do dobrodružství, milují a prožívají život ve všech jeho formách. Kenneth Rexroth napsal, že pokud chcete porozumět Ginsbergovu verši o „nejlepších hlavách své generace“, Jeď! je knihou, která vám to objasní. Protagonisté beat generation jsou v Holmesově románu představeni v jiném světle, zejména Kerouac a Cassady, ale i Ginsberg, tehdy neznámý básník, zmítaný nejistotami a strachem z šílenství, hledající svůj hlas. Román Jeď! je nezaujatým záznamem sebedestruktivních rituálů jedné generace, vznikl na základě deníků a je historicky věrný. Tímto způsobem se stává významným příspěvkem do ikonografie beat generation a lze jej zařadit mezi tři nejvýznamnější díla tohoto hnutí, vedle Kerouacova Na cestě, Ginsbergova Kvílení a Burroughsova Nahého oběda.

Kniha se skládá z 27 povídek, jejímž hlavním hrdinou, jako ve většině Bukowského knížkách, je Henry Chinaski. Henry nežije na výslunní a umožňuje nám zahlédnout Ameriku i z její druhé, stinné stránky. Také tato jeho kniha je o lidech dole a ukazuje nám jejich běžný rutinní život, který se tolik liší od neustále proklamovaného „Amerického snu“.

Temná vize počítačových kovbojů, biologicky zdokonalených vojáků štěstí a hi-techových jedinců vyřazených z normálního života získala Williamu Gibsonovi nebývalou chválu. Obsahem této sbírky jsou jeho nejlepší povídky a příběhy z oblasti fikce. Jsou kritické, nemilosrdné, vášnivé. Mají Gibsonův nezaměnitelný punc.

Přestože je Jaromír Nohavica naší nejvýraznější písničkářskou osobností, která v mnohém přesahuje rámec folkové hudby, dosud o něm nevyšla žádná monografie. Rozsáhlá publikace z pera hudebního publicisty Josefa Rauvolfa je tedy svým způsobem unikátní. Autor se na základě mnoha pramenů, ale také přímých svědectví pokouší rozklíčovat fenomén Nohavica. Dává jeho tvorbu do kontextu s písničkářovým životaběhem i s dobovými událostmi. Rauvolfův knižní portrét je pestrý a detailní, zároveň ale komplexní, přesvědčivý a veskrze objektivní. A to i díky tomu, že svými svědectvími přispěly takové osobnosti folkové scény, jako např. Pavel Žalman Lohonka, Wabi Daněk či Pavlína Jíšová.

Autor, věhlasný americký satanista a myslitel, objasňuje filozofii satanismu s pronikavostí, které se nedopracoval nikdo z jeho předchůdců. Vysvětluje, proč satanismus nehlásá falešný altruismus, ani nepřikazuje, aby člověk miloval bližního svého - když miluje především sebe. Satanismus je výrazně egocentrická filozofie založená na přesvědčení, že lidské bytosti jsou v podstatě sobecká a mnohdy i násilnická stvoření, která dbají především na vlastní prospěch. Satanismus pochopil, a nestydí se veřejně hlásat to, co se kolem nás dnes a denně děje, ale co my si nepřejeme vidět a raději setrváváme v iluzích: Nevítězí ten, kdo má pravdu, nýbrž ten, kdo má moc. Nežijeme v pohádkové krajině, kde jsou dobré skutky odměňovány a která oplývá mlékem a strdím, ale ve světě atomových bomb, v němž se musí každý postarat sám o sebe. Moderní satanistická církev vznikla poslední dubnové - Valpuržině - noci roku 1966. Hlavním účelem bylo shromáždit skupinu podobně smýšlejících sympatizantů, nikoli obnovit dávné rituály "černé mše" odvozené od křesťanských bohoslužeb.

Kapitoly o americkém hard coru a punku 1. Na počátku bylo CBGB´s: Ivan Král, Iggy Pop, Stooges, John Cale, Ramones, Misfits, The Queers 2. Politika v oblasti Zálivu: Dead Kennedys, East Bay Ray, Jello Biafra a jeho náhradník Brandon Cruz, M.D.C. 3. Kanadské injekce D.O.A.: Hard Core Logo, Shithead o filmu 4. Washington: Bad Brains, Minor Threat, Black Flag, Henry Rollins 5. Jiná města, jiné scény, jiné názory: Poison Idea, Killdozer, Hüsker Dü 6. Ještě jednou Ramones a hokej: Hanson Brothers 7. Crossover: D.R.I., Suicidal Tendencies, Biohazard 8. NYHC: Murphy´s Law, Agnostic Front, Sick Of It All, Madball, Walter Schreifels 9. Neopunk: Green Day, Offspring, US Bombs, Chip Hanna, No Use For A Name 10. Irák a návrat politiky: Anti-Flag, Good Riddance, Defiance 11. Basa, bicí a experimenty na závěr: No Means No, Sabot

Drásavá výpověď o duševních stavech a pocitech narkomana a homosexuála, který marně touží po naplnění své lásky, je do značné míry autobiografická. Kniha z roku 1952 se odehrává v exotickém prostředí tehdejšího Mexico City, mezi různými životními ztroskotanci a je volným pokračováním autorovy románové prvotiny Feťák. Hlavní hrdina tentokrát prochází těžkými abstinenčními příznaky, které mu ve své děsivosti jen pozvolna odkrývají nepřátelský vnější svět a nechávají ho bezbranného vůči znepokojujícím vizím. Bolestivý návrat z drogové izolace se hrdina snaží zmírnit snahou nalézt partnera, lásku, která by zároveň byla vědomým kontaktem s okolním světem. Když však i tady ztroskotává, vydává se do Jižní Ameriky hledat záhadnou rostlinu, jejíhož odvaru používají místní léčitelé.