Emanuel Frynta Knihy

Humorné veršované bajky, portréty a filologické bajky vedou děti k přemýšlení o světě kolem sebe a lidech v něm.

Výbor z básní klasika ruské romatické literatury v překladech Emanuela Frynty a Josefa Hory.Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841) byl ruským básníkem, dramatikem, prozaikem a především nespoutaným romantikem tělem i duší. První poémy psal na internátě ve čtrnácti letech a v osmnácti měl na kontě již přes dvě stovky básní a tři dramata. Z univerzity byl ale vyloučen, a tak se dal k husarům. Jeho literárním vzorem byl Puškin, který roku 1837 zemřel na následky zranění utrpěných v souboji. Lermontov mu věnoval báseň Na smrt Puškinovu, jíž si proti sobě popudil samotného cara Mikuláše I., a byl vykázán na Kavkaz. Po návratu pokračoval ve vojenské službě, ovšem nepřestával literárně tvořit. Možná tušil, že nemá příliš času nazbyt. Jako pravý romantický hrdina zemřel mlád, ve věku 26 let. Ironií je, že skonal stejně jako jeho vzor, v souboji.Zanechal po sobě úctyhodné dědictví čítající stovky básní a poém, tři romány a šest dramat. mezi jeho nejznámější díla patří epická poéma Démon, s níž se zařadil mezi velikány romantické tvorby, dále drama Maškaráda a román Hrdina naší doby.

Výbor povídek ruského spisovatele a dramatika zahrnující drobné, čisté "humoresky" charakteristické pro rané údobí spisovatelovy tvorby stejnou měrou jako povídky Čechovova zralého a vrcholného "vážnějšího" údobí.

Když jde malý bobr spát, Kdyby prase mělo křídla, Pět ježibab... Kdo by neznal písničky Petra Skoumala? To nejlepší z jeho tvorby pro děti přináší tato bohatě ilustrovaná kniha, jejíž součástí je také hudba a písně k celé řadě televizních večerníčků. Lze ji využít nejen jako zpěvník s přesnými notovými záznamy, ale také jako zdroj půvabných veselých dětských básniček. Vždyť autory písňových textů jsou básníci z nejpovolanějších - Emanuel Frynta, Pavel Šrut, Jan Vodňanský a Zdeněk Svěrák.... celý text

Úplný soubor esejistického díla Emanuela Frynty patří k základním hodnotám české literatury druhé poloviny 20. století. Kniha je rozčleněna do oddílů: Poválečné kritické články, Z prostoru Čech (studie o Ignátu Herrmannovi, Franzi Kafkovi, Jaroslavu Haškovi /vycházející zde z rukopisu vůbec poprvé/, Bohumilu Hrabalovi), O ruské literatuře, O baroku a španělské literatuře, O slovesném umění a O výtvarném umění. Jádro knihy leží v oddílu druhém, třetím a pátém – ty představují Emanuela Fryntu jako zcela mimořádnou literární osobnost. Knihu uspořádal a doslov napsal Fryntův přítel, rusista Jiří Honzík. Součástí knihy je úplná bibliografie Fryntova básnického, esejistického a překladatelského díla z pera Ireny Kraitlové a obrazová příloha, představující mimo jiné Emanuela Fryntu jako pozoruhodného fotografa. První vydání.

Bylo jednou osm štěňat, jedno menší než druhé. Všech osm se jich vešlo do bedny v koutě. Když chtělo některé z nich zaštěkat, div se přitom nemuselo opřít o zeď, aby neupadlo. Kdo ta štěňata viděl, myslel si, že jsou ještě hloupá a ničemu nerozumějí. Jenomže to právě ne, ta štěňátka nebyla hloupá ani trochu, každé z nich umělo ledacos, a všechna dohromady uměla abecedu. Ne celou, to se rozumí, jenom kousek — protože jméno každého z nich začínalo jedním písmenem ze začátku abecedy. Písmeno A měl na začátku jména ten nejsilnější z nich, Argus, B měl Baryk, C Cita, D Dalík, E Esta, F Flok, G měla Golda a H měl bíle a černě strakatý Hasan. Když se ta štěňata postavila do řady, malá psí abeceda byla hotová. Argus byl první a Hasan poslední. Ale s tím Hasanem, s tím bylo trápení!

Žertovné a satirické historky a anekdoty sedmnáctého století ve staré ruské kultuře. Přeložil a parafrázoval Emanuel Frynta. Vybrala a ediční poznámku napsala Jiřina Táborská. Doslov napsal Jiří Honzík.

Výbor z povídek Antona Pavloviče Čechova. Uspořádal a doslov napsal Emanuel Frynta. Ilustroval Stanislav Kolíbal.

Novela jedenatřicetiletého autora zavádí do lázeňského městečka kavkazského černomořského pobřeží. Dva muži protichůdných životních stylů řeší zde soubojem spor vzniklý právě jen pro různý postoj k životu, přičemž oba neumějí střílet, uvědomují si absurdnost situace, a kdyžjim pomůže náhoda a nikomu se nic nestane, jsou rádi a vzájemně se omlouvají. Autor doslovu charakterizuje dílo jako "pokus o rozumnou možnost života".