Slavenka Drakulić Knihy

Váleční zločinci u soudu v Haagu Chorvatská spisovatelka přibližuje životní osudy válečných zločinců, jejich obětí i svědků, kteří stanuli před mezinárodním tribunálem v Haagu. Haagský tribunál stíhá zhruba osmdesát lidí ze všech stran konfliktu. Drakulićová se nezaměřuje pouze na nejvýznamnější obviněné, jako je Slobodan Milošević, ale také na jedince, jejichž případy odpovídají cíli knihy, tedy odhalit pohnutky, které vedou ke spáchání válečných zločinů.

Kniha esejů, v nichž autorka přibližuje jednak detaily života v komunistických zemích, jednak kontury a stíny války v Jugoslávii v 90. letech. Texty jsou výběrem ze tří knih, které nejprve vyšly v angličtině ve Velké Británii a USA. Autorce se zde podařilo přiblížit (právě pohledu čtenáře z druhé strany železné opony) ty jemné, v "dějinném" pohledu nezachytitelné, zdánlivě nedůležité a těžko sdělné odstíny a detaily běžného života (zejména žen) v kleci komunistických zemí, ale také v době děsivě nenávistných krvavých bratrovražedných konfliktů doprovázejících konec komunistické éry v rozpadávající se Jugoslávii. Osvětluje tato stinná zákoutí historie ne jen prostým popisem, ale citlivým, osobně zaangažovaným esejistickým zamýšlením. Zároveň se snaží pro západní čtenáře "přeložit" tehdejší (i nynější) pohled běžného člověka z "východu" na svou situaci obecně: Dřívější pocity ponížení, deklasé vůči lidem ze západu - a jistá současná beznaděj z pocitu nesdělitelnosti zkušeností. Těmito texty autorka onu propast mezi "námi a jimi" dost úspěšně překračuje a text je velmi sdělný i pro nás, neboť velmi hutně a sevřeně vyslovuje "naše" zkušenosti.

English (translation)Original French, Serbo-Croation

"S. may very well be one of the strongest books about war you will ever read. . . The writing is taut, precise, and masterful." —The Philadelphia Enquirer Set in 1992, during the height of the Bosnian war, S. reveals one of the most horrifying aspects of any war: the rape and torture of civilian women by occupying forces. S. is the story of a Bosnian woman in exile who has just given birth to an unwanted child—one without a country, a name, a father, or a language. Its birth only reminds her of an even more grueling experience: being repeatedly raped by Serbian soldiers in the "women's room" of a prison camp. Through a series of flashbacks, S. relives the unspeakable crimes she has endured, and in telling her story—timely, strangely compelling, and ultimately about survival—depicts the darkest side of human nature during wartime.

In a series of beautiful, impassioned essays, Croatian journalist and feminist Drakulic provides a very real and human side to the Balkans war and shows how the conflict has affected her closest friends, colleagues, and fellow countrymen--both Serbian and Croatian. Includes five new essays not in the hardcover edition.

Hailed by feminists as one of the most important contributions to women's studies in the last decade, this gripping, beautifully written account describes the daily struggles of women under the Marxist regime in the former republic of Yugoslavia.

Europe is still a divided continent. In the place of a fallen Berlin wall, there is a chasm between the East and the West. Are these differences a communist legacy, or do they run even deeper? What divides us today? To say simply that it is the understanding of the past, or a different concept of time, is not enough. But a visitor to this part of the world will soon discover that we, the Eastern Europeans, live in another time zone. We live in the twentieth century, but at the same time we inhabit a past full of myths and fairy tales, of blood and national belonging, and the fact that most people are lying and cheating or that they have the habit of blaming others for every failure...' An intimate tour of life on the streets of Budapest, Tirana, Warsaw and Zagreb, as those cities continue to acclimatise to the post-Communist thaw, Café Europa does not provide easy solutions or furnish political pallatives. Rather as a Croatian with a viewpoint of ever-widening relevance, the value of Slavenka Drakulic's wry and humane observations lie in the emotional force of their honesty and the clarity of their insight.....

In a collection of eight stories that satirize communism, each tale is narrated by an animal repsenting a formerly communist country, with the critter reflecting on the fall of communism. By the author of Café Europa: Life After Communism. Original. 30,000 first printing.

One autumn in New York, a young Polish poet, studying literature, and a Brazilian anthropologist researching a new book, meet, fall in love and move into a tiny apartment together. Tereza has a lover waiting for her in Poland, Jose a wife and child in Sao Paulo, and it would seem this could only be the most temporary of affairs. Yet there emerges the mesmerizingly explicit portrait of a relationship conducted at the extreme edge of sensuality, defying conventional definition. With no common language, exiled from their culture, for each of them the body of the other becomes everything: spirituality, sustenance, almost unbearable pleasure. Breathtakingly erotic, intensely physical, profoundly intelligent, THE TASTE OF A MAN pursues a path traced by a love based on pure appetite with shameless and unflinching candour, to its ecstatic and terrible conclusion.

"Drakulić’s composite portrait provides a clear-eyed look at European values, and what they really amount to." —The New Yorker An evocative and timely collection of essays that paints a portrait of Eastern Europe thirty years after the end of communism. An immigrant with a parrot in Stockholm, a photo of a girl in Lviv, a sculpture of Alexander the Great in Skopje, a memorial ceremony for the 50th anniversary of the Soviet led army invasion of Prague: these are a few glimpses of life in Eastern Europe today. Three decades after the Velvet Revolution, Slavenka Drakulic, the author of Cafe Europa and A Guided Tour of the Museum Of Communism, takes a look at what has changed and what has remained the same in the region in her daring new essay collection. Totalitarianism did not die overnight and democracy did not completely transform Eastern European societies. Looking closely at artefacts and day to day life, from the health insurance cards to national monuments, and popular films to cultural habits, alongside pieces of growing nationalism and Brexit, these pieces of political reportage dive into the reality of a Europe still deeply divided.

Ljubav i bol opsesivne su teme Slavenke Drakulić, a u Fridi Khalo pronašla je junakinju koja joj je omogućila da istraži najdublje i najekstremnije registre tih temeljnih ljudskih osjećaja. Meksička slikarica koja je preživjela 32 operacije - u mladosti joj je utrobu probola čelična šipka, noga joj je bila potpuno smrskana, a kralježnica zauvijek uništena - unatoč boli, stalnoj i nesavladivoj, živjela je intenzivno i ispunjeno. Bila je u vezi s nekima od najglasovitijih ljudi svog doba i naslikala je slike koje su je pretvorile u ikonu 20. stoljeća. Ponirući u njen svijet boli i ljubavi, s puno tankoćutnosti, i sa zalogom vlastitog iskustva, Slavenka Drakulić napisala je roman u kojem se neprekidno isprepliću, obogaćuju i poništavaju jezik boli i jezik ljubavi.

Román Slavenky Drakulić Obžalovaná je sondou do problematiky násilia. Skutočnosť, že rozprávačkou i hlavnou postavou je žena, ktorá zabila svoju matku, vieme od začiatku príbehu. Obžalovaná je už sama matkou malej dcéry. Počas súdneho procesu, v ktorom sa odmieta brániť a čokoľvek vysvetľovať, necháva plynúť svoj prúd spomienok: na svoje detstvo, na svoju rodinu a na to ako rástla, dospievala, našla si partnera, porodila dcéru. Na súdnom pojednávaní mlčí, prijíma vinu za svoj skutok a odmieta vysvetľovať svoje motívy. V plynutí spomienok však prerozprávava svoj život od útleho detstva, vysvetľuje dôvody motívy svojho konania, obviňuje i ospravedlňuje matku, ktorá bola tiež obeťou týrania vo svojej rodine. Spomínanie v prvej osobe sa strieda so zábleskami spomienok z detstva, ktoré osvetľujú život hlavnej postavy i ďalších – jej matky, otca, starých rodičov. Matkovražda zostáva pre vonkajší svet nevysvetlenou a nevysvetliteľnou. Vo vnútornom monológu však hlavná postava svoj čin dokonale objasňuje hoci ho neospravedlňuje, berie zaň plnú zodpovednosť, no priamo i nepriamo poukazuje i na zodpovednosť tých, ktorí spravodlivosti v súdnej sieni navždy unikli a zostali nepoznaní i nepotrestaní. Autorka cez krutý osud ženy – vrahyne zobrazuje a analyzuje kruh násilia, ktorý práve ona tragicky uzatvára, aby už nemohol pokračovať.

Pablo Picasso, najveći slikar dvadestog stoljeća, i Dora Maar, njegova muza, fotografkinja, umjetnica, žena na plaži i žena koja plače - kakav je bio njihov ljubavni odnos u burnim godinama od predvečerja Drugog svjetskog rata do njegova kraja, u najvažnijem slikarskom razdoblju slavnog umjetnika? U romanu Dora i Minotaur: Moj život s Picassom Slavenka Drakulić na osnovi Dorine pronađene bilježnice rekonstruira njezin život, njezinu patnju i radosti, život u kojem je ona bila važnim dijelom pariškog života nadrealističkoga umjetničkoga kruga. Paul Eluard, Jaques Lacan, Georges Bataille i mnogi drugi slikari, pjesnici i filozofi s kojima je Dora Maar prijateljevala dio su ovoga fascinantnog zapisa koji razotkrivaju njezinu intimu i ovisnost o Pablu Picassu, čovjeku koji je u svemu, od odbačene žice do svojih žena i ljubavnica, vidio samo materijal za svoje stvaralaštvo. Dora i Minotaur veličanstven je potret žene koja je doživjela slom dijeleći život i ideale sa strastvenim genijem, roman koji nijednog čitatelja, a pogotovo čitateljicu neće ostaviti ravnodušnim prodirući duboko u psihu najvećih umjetnika, koje osjećamo kao svoje životne suputnike i supatnike.

»Trauer summiert sich wie in der Mathematik.«. Sie war weit mehr als die Frau an Albert Einsteins Seite: Gemeinsam mit ihrem Mann studierte Mileva Einstein Physik, diskutierte als gleichberechtigte Partnerin mit ihm seine Theorien und blieb über ein Jahrzehnt hinweg seine engste Vertraute. Als die Ehe zerbricht, verliert Mileva die Liebe ihres Lebens, ihren inneren Halt. Ein bewegender Roman über eine begabte junge Frau, die sich ein eigenes Leben erträumte und an den patriarchalischen Denkmustern des frühen 20. Jahrhunderts scheiterte. »Die Stärke der Autorin liegt in ihrem außerordentlichen Einfühlungsvermögen.« Karl-Peter Schwarz, Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Während eine Frau in einem amerikanischen Krankenhauszimmer liegt, erinnert sie sich an ihre brutale Kindheit in Jugoslawien, verfolgt die psychologische Reise, die sie zu ihrem gegenwärtigen Zustand gebracht hat, und reflektiert über die Möglichkeit eines neuen Lebens.

Zašto su danas, u suvremenom društvu koje ruši sve tabue, samo starost i starenje teme o kojima je gotovo zabranjeno govoriti? Postajemo li sa starošću nevidljivi, što se događa s našim tijelima, s našim odnosom prema drugima i, još važnije, odnosom drugih prema nama? Mreže koje pletemo cijeloga života odjednom postaju tanke i krhke. Šesnaest priča u novoj knjizi Slavenke Drakulić Nevidljiva žena pripovijeda o međuljudskim odnosima, o relacijama između roditelja i djece, o odlascima, nestancima, zaboravnosti, bolesti, sramu i boli, o najdubljim osjećajima o kojima se ne usuđujemo progovarati.Slavenka Drakulić duboko emotivno, bez zadrške, pripovijeda o iskustvu raspada života u kojem stari ljudi postaju nevidljivi ne samo okolini i sustavu veći vlastitoj obitelji i prijateljima. Katarzična, oslobađajuća, Nevidljiva žena udara u pleksus suvremenog društva. Slavenka Drakulić literarno snažno u svakoj pojedinoj priči ulazi čitatelju pod kožu, tjerajući ga da zastane, da misli o sebi i drugima, da bude šokiran, da zaplače, da se prepusti i emocijama i raciju. Nevidljiva žena oslobađajuća je, duboko intimna knjiga koja dokazuje da samo literatura može izreći neizrecivo.“Nevidljiva žena je knjiga za sve osjetljive žene.” – Andrea Zlatar Violić“Lijepo i tužno i tako jako istinito.” – Ingrid Šafranek“Ovu knjigu se jednostavno ne može čitati s distance. Potresna je, a pritom nimalo banalna ni sentimentalna.” – Anera Ryznar

De Mexicaanse kunstenares Frida Kahlo (1907-1954) lijdt na een ongeluk een leven vol lichamelijke pijn, ongemak en verdriet, wat ze verbeeldt in haar schilderijen.

Im September 2004 musste sich Slavenka Drakulic in den USA einer Nierentransplantation unterziehen. Es war nicht ihre erste. Das Besondere daran: Die Niere stammte nicht von einem verstorbenen oder verwandten, sondern von einem freiwilligen, anonymen Spender, der noch lebt. In ihrem höchst aktuellen Buch geht Slavenka Drakulic der zentralen Frage nach, die eine sogenannte Lebendspende aufwirft: Warum riskieren Menschen ihre Gesundheit? Ist es purer Altruismus? Wie gehen Spender und Empfänger damit um? Im Gespräch mit Christine, ihrer eigenen, ursprünglich anonym bleiben wollenden Spenderin, und anderen zeichnet die Autorin ein vielschichtiges und komplexes Bild von Menschen, die ein humanes Gewissen besitzen und sich zu einer Organspende entschließen. Erst ihre Krankheit habe ihr die Möglichkeit gegeben, sich Gedanken zu machen über das Gute und auf die hellen Seiten des Lebens zu achten. Ein persönliches und fachkundiges Buch, das aufrüttelt.