Bjørnstjerne Bjørnson
8. prosinec 1832 – 26. duben 1910
Bjørnstjerne Bjørnson (narozen 8. 12. 1832 v norském Kvikne, zemřel 26. 4. 1910 v Paříži) byl norský spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu.
Narodil se do rodiny evangelického pastora. Jako dítě vyrůstal na venkově v Romsdalu, což výrazně ovlivnilo jeho vztah k přírodě a lidem, se kterými se setkával. Po středoškolském studiu se věnoval novinářství a literatuře.
Studoval na univerzitě v Christianii (dnešní Oslo), působil jako žurnalista a literární a divadelní kritik. Všeobecnou pozornost vzbudil roku 1857, kdy vyšla jeho první selská povídka Synnöve Solbakken. Bjørnsonovy Selské povídy (Samlede digter) souborně vydané roku 1873 jsou formálně novátorské a křesťanskou etikou prodchnuté příběhy, které se novotou látky, hloubkou citu, psychologickou pravděpodobností a jazykem plným poezie a elementární síly liší ode všeho, co bylo doposud v norské literatuře vytvořeno. V Selských povídkách je možné najít i mnoho Bjørnsonových lyrických básní (např. Arne), z nichž mnohé zlidověly.
V 70. letech 19. století nastal v Bjørnsonově tvorbě zásadní obrat. Podle hesla, že literatura jen potud žije, pokud problémy řeší", se Bjørnson začal věnovat aktuálním společenským problémům, které řešil ve svých divadelních hrách. Je tak společně s Henrikem Ibsenem považován za zakladatele norského národního dramatu. Ve své tvorbě byl kritický k morálce měšťanské společnosti a zdůrazňoval mravní odpovědnost jedince. Stal se mezinárodně uznávanou osobností kulturního a veřejného života. Zasazoval se o liberalismus a kulturní i státní samostatnost Norska (jeho báseň Ano, milujeme tuto zemi z roku 1870 se stala norskou státní hymnou) i o práva utlačovaných národů (např. Slováků).
Roku 1903 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako projev uznání za jeho ušlechtilou, velkolepou a mnohostrannou literární tvorbu, která se vždycky vyznačovala jak svěžestí inspirace, tak vzácnou čistotou ducha.“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).
Bjørnstjerne Bjørnson se stal významnou osobností kulturního a veřejného života v Norsku, usiloval o norské divadlo. Stal se po Ibsenovi ředitelem norského divadla v Bergenu, spoluzakládal norské Národní divadlo v Oslu (tehdejší Kristianie). Usiloval o získání samostatnosti Norska, rozbití švédsko-norské unie. Byl obhájcem malých utiskovaných národů v Evropě, prosazoval se za práva dělníků a žen, angažoval se i v Dreyfusově aféře. Často pobýval v Německu, Itálii a Francii.
Bjørnstjerne Bjørnson zemřel roku 1910 v Paříži.