Jak souvisí práce fotbalového sudího a špičkového chirurga? Co všechno nám může fotbal prozradit o světě, v němž žijeme? Je to ještě hra – a umíme si vůbec ještě hrát? Jak se hroutila berlínská zeď, jaký by měl být ideální sudí, jak se dnes maskuje korupce ve fotbale a proč zrovna fotbalu „rozumí“ každý, zejména chytráci pronášející moudra u benzinových pump? V monologu fotbalového sudího Hotového se prizmatem fotbalu svižně a vtipně nahlíží na problémy současného světa – až na konci úsměv ztuhne na rtech. Mistrovsky vychrlenou novelu německého prozaika Thomase Brussiga přeložil do češtiny jeho dvorní překladatel Tomáš Kafka, sám též milovník zeleného trávníku i psaného slova. Pro svého autora složil i báseň, otištěnou na záložce knihy.
Thomas Brussig Knihy
Thomas Brussig je německý spisovatel, který se proslavil svými satirickými romány zabývajícími se tématy Německé demokratické republiky. Jeho díla často zkoumají společenské a politické aspekty života ve Východním Německu, přičemž využívá humor a ironii k odhalení absurdnosti tehdejší reality. Brussigova jedinečná perspektiva a styl přinášejí čtenářům neotřelý pohled na nedávnou historii a její dopady. Prostřednictvím svých příběhů nabízí hluboké zamyšlení nad identitou, pamětí a kolektivním osudem.







Román současného autora Thomase Brussiga zachycuje přelomový rok nejnovějších německých dějin (1989/90). Tato doba je příznačná svou nezakotveností: starý režim je před zhroucením, ale nový ještě nebyl definitivně ustaven. Události jsou plasticky vylíčeny na prolínajících se osudech románových postav, které jsou jak z Východu, tak ze Západu, a jejichž úhel pohledu je tudíž často protikladný. Brussigovou silnou stránkou je poutavé vypravěčství, smysl pro absurditu (on sám tomu říká bizarnost, která zrcadlí dobu), živé a věrohodné postavy a prokomponování jejich osudů tak, že čtenář žasne nad prokresleným obrazem nedávné doby, jejíž jednotlivé epizody už zapomněl, přestože jejich důsledky nás ovlivňují dodnes.
Hrdinové jako my
- 246 stránek
- 9 hodin čtení
Mladý německý spisovatel ve svém eroticko-satirickém románu sjednotí rozdělený Berlín. Brussigův hrdina se narodil v roce 1968 a vyrůstal v závětří studené války. Příběh jeho dospívání plného omezování a obsesí, od onanujícího puberťáka až k bolestnému prozření, odpaluje autor jako jízlivý ohňostroj neuctivých a fantaskních nápadů. Podobně jako Grassův Oskar Matzerath z Plechového bubínku stává se Klaus Uhltzscht po téměř půl století satirickým ztělesněním ztracené identity a absence smyslu života ovládaného samými tabu v reálně existujícím socialismu. Jeho neschopnost cokoliv pochopit, natož prohlédnout působí neodolatelně komicky v nesčetných detailech a groteskně zoufale v celku. Román je vynikající satirou naší doby. Je napsán s chladným hněvem mladého autora, který chce svobodně žít a hluboce nedůvěřuje světovým dějinným experimentům.
Život až po chlapy
- 108 stránek
- 4 hodiny čtení
Přišel čas vylít si srdce. Více než dvacet let stál coby stratég stranou, býval při tréninku pes a během hry spasitel. Jeho klub se jmenuje Dynamo Börde; povoláním je fotbalový trenér. Jakmile je jednou v ráži, není již k zastavení: jednoho z hráčů mu nedávno předvolali k soudu a celému týmu potom unikla šance postoupit do vyšší třídy. Po knihách Hrdinové jako my (Helden wie wir) a Na kratším konci ulice (Am kürzeren Ende der Sonnenallee) nyní Thomas Brussig zachycuje výkřik osamělého člověka z provincie. Život až po chlapy je monologem muže, který by s klidem mohl být příbuzným i v Česku známého kontrabasisty od Patricka Süskinda.... celý text
Autor hovoří s humorem o socialistické realitě 80. let ve východním Berlíně. Brussig se sarkasmem líčí, jak i ve stínu zdi svítilo slunce. Hrdinové mají své lásky, baví se a sní. Vymýšlejí, jak se vyhnout odvodu, jaký obor studovat, aby nebyl politický, jak získat zpět milostné psaní zaváté větrem do pásma smrti. Poslouchají Jimiho Hendrixe, čtou Sartra, vytvářejí si, navzdory všemu, vlastní svět. První vydání.... celý text
Set in East Berlin, this satirical novel blends humor and poignancy, capturing the absurdities of life in a divided city. Its vivid characters navigate a landscape filled with challenges, evoking both laughter and deep emotion. Critics praise its brilliance, highlighting the author's ability to tackle serious themes while maintaining a light-hearted tone. The narrative promises a unique exploration of resilience and the human spirit against the backdrop of a significant historical context.
DER GROSSE SATIRIKER THOMAS BRUSSIG schlüpft in die Rolle eines Schiedsrichters, um über das Leben zu sinnieren. Wie ist es, von achtzigtausend Menschen ausgepfiffen zu werden? Wie ist es, für neunzig Minuten nur von Lügnern, Tricksern und Betrügern umgeben zu sein, die, je nach Situation, eine Leidens- oder Unschuldsmiene aufsetzen? Wie ist es, nur durch Fehler Aufmerksamkeit zu erlangen, denn schließlich wird nur über Fehlentscheidungen diskutiert? Die Tragödie des Unparteiischen besteht darin, Neutrum sein zu müssen in einer Welt, die Leidenschaften weckt, Amateur zu sein unter hochbezahlten Profis. Und wieso sollen ausgerechnet die Schiedsrichter gerecht sein, wenn niemand auf der Welt noch Gerechtigkeit erwartet? Thomas Brussig eröffnet eine neue Reihe im Residenz Verlag: Eine Litanei.
Zillus, Keks und Schulle, drei ehemalige Rockmusiker aus der DDR, haben sich in ihren Schicksalsfäden verstrickt. In einer hessischen katholischen Kirche suchen sie Zuflucht; einer der drei ist angeschossen. Die herbeigeholte Ärztin verbindet die eine Wunde, aber viele Narben brechen auf. Die Begegnung dieser Menschen aus West und Ost wird zu einer Orgie von Angst und Haß, die tödlich endet.
»Ein Trainer muss brüllen können. Ich übrigens brülle nicht. Es sieht aus wie Brüllen, aber in Wirklichkeit ist es Denken, und zwar sehr leidenschaftliches Denken.« Von Selbstzweifeln angekränkelt und introvertiert ist Brussigs Trainer nicht gerade, wenn er über die Parallelen zwischen Theater und Fußball schwadroniert, gleich mal Goethe und Shakespeare bemüht und über die Unterschiede zwischen Fußball und Tischtennis philosophiert. Ohnehin lässt er kein Thema aus, ob Corona-Impfungen, Frauenfußball, Sprachverbote oder die WM-Vergabe nach Katar. Selbst darüber, ob man gern einen Boateng zum Nachbarn hätte, sinniert er und stellt die Rettungstat, als der 2016 im Spiel gegen die Ukraine den Ball noch von der Linie spitzelte, in aktuelle Bezüge. Mit »Mats Hummels auf Parship« führt Thomas Brussig seinen Fußballmonolog »Leben bis Männer« fort und aktualisiert ihn. Aus dem Wendeverlierer aus der Börde ist gewissermaßen ein Wutbürger geworden. Brussig hat mit »Schiedsrichter fertig« einem Schiedsrichter eine so wahre wie Widerspruch fordernde und hoch komische Litanei im Bernhard`schen Ton gewidmet. Dieses Buch vereint alle drei Fußball-Monologe des Autors.
Thomas Brussig erzählt die schillernde Biographie des berühmten Schriftstellers Thomas Brussig – und schreibt nebenbei unsere Gegenwart um. 1991 erscheint in der DDR der erste Roman von Thomas Brussig. Auf einer Lesung lässt er sich zu einer pathetischen Rede hinreißen: Solange es nicht alle können, wird auch er keine Reise in den Westen unternehmen! Solange nicht jeder eines haben kann, wird auch er kein Telefon haben! Und, weil erst drei Versprechen magisch binden: Solange es verboten ist, will auch er niemals ›Die unerträgliche Leichtigkeit des Seins‹ lesen! Das macht ihn schlagartig berühmt. In den folgenden Jahren wird er, der eigentlich ein kleiner Feigling ist, für einen Dissidenten gehalten, er soll Olympiabotschafter für Berlin werden, knutscht im Harz unter Eiffeltürmen aus Holz, findet sich in eine Stasi-Affäre verwickelt und beeinflusst mit seinem Schreiben und seiner Guerilla-Statistik die öffentliche Meinung im Osten wie im Westen. Doch die DDR hält sich – bis heute. Nach ›Helden wie wir‹ und ›Am kürzeren Ende der Sonnenallee‹ erzählt Thomas Brussig die abenteuerlich schillernde Biographie des berühmten Schriftstellers Thomas Brussig und schreibt nebenbei unsere Gegenwart um: Ein zutiefst komisches und wahnwitzig ernsthaftes Spiel über fünfzig Jahre Leben in der DDR. »Ich habe Thomas Brussig gelesen. Hätte ich ein zweites Leben, würde ich seine Romane ins Englische übertragen. Nur um zweifelnden Amerikanern zu zeigen, wie unglaublich komisch deutsche Literatur sein kann.« (Jonathan Franzen)



