Svetozár Pantůček
Přední český znalec a propagátor moderních arabských literatur maghribských zemí severní Afriky - Maroka, Alžírska, Tuniska, Libye a dále Libanonu a Sýrie - a jejich zanícený a erudovaný překladatel.
Svetozár Pantůček se narodil se v Trnavě v rodině středoškolského profesora, která se v roce 1935 přestěhovala do Pardubic. Svetozár Pantůček vystudoval Filosofickou fakultu UK, obory čeština, ruština a arabština a stal se aspirantem Orientálního ústavu Československé Akademie věd. Až do 1972 působil v Orientálním ústavu jako samostatný vědecký pracovník, pak ale musel ústav opustit z politických důvodů, kvůli jeho protestům proti sovětské okupaci. Do Orientálního ústavu se vrátil až v roce 1990, kdy byl rehabilitován a stal se jeho ředitelem. Svetozár Pantůček byl také členem akademické rady Akademie věd a šéfredaktorem časopisu Nový Orient. Svetozár Pantůček je pochován v Litomyšli. Svetozár Pantůček se hlavně zaměřoval na literaturu severní Afriky, uměl nejen dobře francouzsky a arabsky, ale ovládal také tuáregštinu, berberštinu a kabylštinu. O jeho plodné práci svědčí desítky a desítky překladů, nejen velkých literárních děl, ale také pohádek. Stal se velkým popularizátorem arabské literatury a kultury.
Svetozár Pantůček je autorem řady vědeckých a odborných prací s širokým ohlasem doma i ve světě: Tuniská hovorová arabština (1965), La littérature algérienne moderne (1969), Das Epos über den Westzug der Banu Hilal (1970), Tunesische Literaturgeschichte (1974), Literatury severní Afriky (1978). Na svém kontě má také řadu překladů z arabštiny, resp. francouzštiny: Zapomenutý pahorek (1971), Al-Džáhiz, Kniha lakomců (1975), Sáleh at-Tajjib, Cesta na sever (1986), Taufík al-Hakím, Lidé z jeskyně (1991), Zakletý sultán - arabské pohádky (1993), Džibrán Chalíl Džibrán, Blázen a jiné paraboly (1994), Bernard Michel, Smrt dvouhlavého orla (1994), Mořská víla a jiné arabské pohádky (1995). Z poslední doby je to série sličně vypravených knížek překladů z arabštiny, vydaných pražským nakladatelstvím Dar Ibn Rushd, se zasvěcenými překladatelovými úvody a údaji o autorech: Moderní tuniské povídky (1996), Moderní syrské povídky (1997), Moderní alžírské povídky (1998), Moderní marocké povídky (2000). Přeložil i "arabskou kámasútru" Zahrada vůní pro potěchu mysli.
Byl rovněž velkým sběratelem uměleckých předmětů, které si vozil ze svých zahraničních cest, ale už od 11 let sbíral i grafické listy a ex libris.