Karel Cvejn
- 1911, Solnice (u Rychnova nad Kněžnou)
† 16. 12. 1986, Praha
- 1911, Solnice (u Rychnova nad Kněžnou)
Básník, prozaik a literární historik. Syn koželuha; dětství prožil v rodišti a v Mirovicích v jižních Čechách. Od 1922 studoval klasické gymnázium v Písku (maturoval 1930), poté Právnickou fakultu UK v Praze (1931–1936). Současně navštěvoval na FF UK přednášky z estetiky a literární historie a divadelní seminář Václava Tilleho. Složil zkoušku učitelské způsobilosti a vyučoval na obchodní akademii v Berouně (1937–1945), po přestěhování do Prahy na dívčí obchodní akademii (do 1948), na československé obchodní akademii (později střední ekonomická škola, do 1961) a Střední průmyslové škole potravinářské technologie v Resslově ulici (do odchodu do důchodu, 1975). Poté externě spolupracoval s Fakultou sociálních věd a publicistiky UK. Již za svého působení v Berouně se Karel Cvejn podílel na různých kulturních aktivitách, později byl sekretářem Divadelního studentského ústředí v Praze a divadelním referentem Jihočeské župy studentských krajinských spolků. Po 1945 se věnoval činnosti přednáškové (v lidových univerzitách a Československém rozhlase) a osvětové (spolupracoval mj. se Středočeským muzeem v Roztokách, s Kruhem přátel umění Mikoláše Alše). Byl dlouholetým členem Spolku bibliofilů a až do své smrti jeho druhým místopředsedou. Básněmi, prózou, fejetony a články přispíval rovněž do periodik: Studentský časopis, Drúza (Příbram), Rozpravy Aventina, Národní osvobození, Kytice (1947 zde studie Zápisník MUDr. Hanuše Jurenky, přítele B. Němcové; 1948 Nad pozůstalostí B. Jelínka, separáty vyšly knižně 1948 s titulem Dvě zapomenuté tváře), Slovanský přehled, Květy, Vlasta, Dikobraz, Práce (fejetony po 1945), Svobodné slovo, Jihočeská pravda (České Budějovice), Svoboda, Rozhledy, Kulturní večerník D 34, Jiskra Rychnovska, Pochodeň (Náchod), Blok, Lidové noviny. Již na gymnáziu v Písku založil studentský časopis Gymnasion (1929–1930), později s Františkem Dvořákem vedl regionální revue pro kulturu, poezii a vědu Jih (České Budějovice, 1934–1937) a knižnici Jih (1935–1936); po válce redigoval s Jaroslavem Seifertem měsíčník Kytice (1946–1948) a jeho knižnici Rozpravy (1946–1949). Publikoval též ve sbornících Českolipsko literární (1975 zde Společenský podtext Arbesova a Máchova díla, 1978 Arbes a výtvarné umění). Pro Československý rozhlas připravoval literární pásma a medailonky. V počátku své tvorby užíval pseudonymu Jiří Skála, podepisoval se šiframi Cv., -e-, K. C., -n. Cvejnovy první básnické sbírky vznikaly ve spolupráci se spolužákem Jindrou Černohorským a jsou inspirovány jižními Čechami. Reflektují vedle intimních i sociální témata a prozrazují autorovo mladistvé okouzlení přírodou. Obdobně vyznívá i válečná skladba Rozhledna, pásmo obrazů z berounského kraje, v němž sílí Cvejnovo ovlivnění poetikou avantgardy a vlastenecké tóny. V bezmála o čtyřicet let mladší sbírce Pohlednice v pastelu se pak Cvejn představuje jako autor meditativně laděné intimní a přírodní lyriky, jako básník lyrických nálad. – Těžiště Cvejnovy práce ovšem leží v kulturní publicistice, zejména v činnosti ediční. Jeho orientaci na autory 19. století potvrzuje i poválečný pokus o připomenutí Bohdana Jelínka a Hanuše Jurenky (Dvě zapomenuté tváře). Uspořádal mnoho sborníků a výborů, mj. Dopisy JiříhoWolkra, po válce se věnoval hlavně tvorbě Karla Vokáče, Bohdana Jelínka, Josefa Václava Friče (mj. kritické vydání Pamětí) a vlastenecky orientované poezii (v reedici protifašistické poezie Křik Koruny české, vydané za války v Paříži, se pokusil dešifrovat jednotlivé autory). Jednotlivé edice často doprovázel doslovy a studiemi zaměřenými zvláště k sociologickému zřeteli a rovněž detailními komentáři. Cvejnova ediční práce je tak úzce propojena s jeho činností literárněhistorickou a popularizační. Literárněvědnou studii s edicí kombinoval i v knihách Božena Němcová a Veselý plamen (o Karlu Havlíčkovi). Výklad díla těchto autorů je však většinou až příliš poplatný jednostrannostem doby vzniku.