Josif Brodskij je znám jako virtuóz klasické veršové formy, kterou modernizoval a dovedl až na hranici jejích možností. A přece je v jeho díle několik pozoruhodných básní, zcela rezignujících na klasický verš, jako by autora vlastní mistrovství chvílemi unavovalo a chtěl to zkusit úplně jinak. Není jich mnoho, necelá dvacítka, v tomto svazku zahrnutá v úplnosti. Výbor navazuje na dvě předchozí sbírky Josifa Brodského vydané nakladatelstvím Opus – Římské elegie (2004) a Benátské strofy (2013). Přeložila Maita Arnautová.
Cyklus dvanácti básní Římské elegie, vydaný v roce 1982 v New Yorku patří svou sevřeností, výrazovou ukázněností, originalitou obrazného vidění i mistrovskou prací s tónickým veršem a s rýmy k vrcholům Brodského básnické tvorby. Josif Brodskij neboli Joseph Brodsky (24. 5. 1940 - 28. 1. 1996), ruský básník, překladatel a esejista a americký občan, patří k těm umělcům, pro které se nucená emigrace stala pravým dobrodiním: nejen proto, že mu dopomohla ke světové proslulosti a k Nobelově ceně za literaturu (v roce 1987), ale především proto, že díky ní se mu podařilo dosáhnout jedinečné syntézy jen vzácně slučitelných prvků - vysoce formálně vytříbené ruské básnické kultury a hodnotově vyzrálého anglosaského ducha, obojí vnímané prizmatem židovské senzibility.
Další dvojjazyčné vydání (po Římských elegiích v r. 2004) veršů J. Brodského, nositele Nobelovy ceny z r. 1987. Benátské strofy, malý cyklus básní z roku 1982, patří do vrcholného autorova tvůrčího období. Po nuceném opuštění Ruska se usadil v New Yorku, přednášel na univerzitě o literatuře a zimní prázdniny mezi dvěma semestry trávil pravidelně v Benátkách; připomínaly mu v tomto chladném ročním období jiné město na vodě, jeho rodný Leningrad (Petrohrad), ale ve starobylejší podobě, hluboko zakořeněné v historii, kultuře i mytologii a zároveň otevřené celému světu. Benátky ho fascinovaly jako magické, nostalgické, mnohoznačné místo, kde je možné všechno. Přeložila Maita Arnautová.
Výbor z básnické tvorby ruského básníka a esejisty, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1987, obsahuje verše z pěti sbírek vyšlých v letech 1970-1987 v USA a časopisecky publikované básně mapující Brodského tvorbu do začátku 90. let.
Tématem vrcholného díla esejistického umění ruského básníka a posléze amerického profesora literatury, nositele Nobelovy ceny Josifa Brodského (1940–1996) jsou Benátky. Toto město, ve kterém po emigraci ze SSSR trávil téměř veškerý volný čas, autorovi slouží jako impulz k úvahám, které dalece přesahují krásu urbanistického celku i jeho historického osudu. Pro Brodského je pobyt v Benátkách metaforou lidského života jako takového. Architektura v jeho myšlení získává významy existenciální. Voda je námětem úvah o zrcadlení a zdvojování vůbec. Vztah člověka a místa se stává milostným příběhem i zprávou o lidské osamělosti. Chůze a vidění souvisejí s pohybem k smrti a s metafyzickými rovinami lidského bytí. Brodskij je ve svém uvažování vtipný, ironický, pronikavý, volí nezvyklé obrazy a odhaluje nečekané souvislosti. Přitom je věcný, konkrétní, autobiografický. Mluví o sobě, ale způsobem, který čtenáři umožňuje osobní prožitek vztažený k jeho vlastnímu životu.
Avšak bez ohledu na hlavní téma lze text číst i jako obecnou úvahu – o psaní, paměti, zraku, slzách a vnímání, o lidské civilizaci, únavě, konečnosti věcí i života, o kráse, strachu, instinktech, tvorbě, o štěstí, dokonalosti, povrchu, pohybu, o tvářích, moři, zrůdnosti, obrazech, divadle a labyrintech.
Jedna ze dvou divadelních her slavného ruského básníka - emigranta, nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1987. Vězňové Publius a Tullius se ve svých rozhovorech dotýkají tématu svobody a nesvobody, vztahu minulosti a přítomnosti, vášně a odříkání, umění a reality.
Born in Leningrad in 1936, Aleksandr Kushner is one of the best of contemporary Russian poets. In both 1987 and 1988, Kushner was invited to the United States to recite his work in the company of his peers, John Ashbery and Derek Walcott. Writing in a society centered on social ritual and public involvement, Kushner has always celebrated the refuge of private life. His is often a sort of chamber poetry, contained and contemplative, offering unique combinations of the everyday and the mythical, of minute observation and philosophical speculation. Like Anna Akhmatova and Joseph Brodsky, Kushner is heir to the magnificent Petersburg tradition of Russian poetry: Leningrad, in both its modern and its historical visages, is a major subject as well as setting for Kushner's poems; and the forms of his verse, his use of rhyme and meter, are classical. This first selection in English of Kushner's work gathers more than sixty poems, from his debut collection of 1962 through the present, and traces the poet's development and range--which, when recording the experience of Kushner's generation, does not shy from the political.
