Blahoslav Hečko Knihy

Fimfárum je sbírka pohádek Jana Wericha, obsahující například pohádky Rozum a štěstí, Lakomá Barka, Fimfárum, Jak vyhynuli obři na Šumavě atd. Kniha je určena nejen pro děti, protože i dospělí v ní najdou jakési Werichovo moudro a jeho osobitý styl humoru.

O veľkom renesančnom maliarovi, sochárovi, architektovi a básnikovi Michelangelovi jestvuje naozaj veľa životopisov. Cristofanelliho Denník pocháb-ľa Michelangela sa však vymyká z bežného rámca toho, čo bolo o tomto umelcovi doposiaľ napísané. Autor nám tu vo forme fiktívneho denníka, fingovaných zápiskov, ktoré mohol napísať sám umelec, nielen dokresľuje túto veľkú osobnosť, ale usiluje sa zároveň, pravdaže, na základe štúdia archívnych materiálov, preniknúť aj do jeho intimity ľudskej i umeleckej. Doba, v ktorej Michelangelo žil a tvoril, bola, ako je známe, veľmi búrlivá, plná zmätkov i nádejí. No a Cristofanelli nám predstavuje v nej Michelangela ako človeka práve tak hlboko milujúceho ľud ako umenie, o slobodu ľudu aj umenia zá-pasiaceho a víťaziaceho. Z tohto hľadiska kritizuje nielen florentských tyranov a pápežov, ale aj Savonarolu, Leonarda, Rafaela, vôbec všetko, čo prekáža človeku v slobodnom živote a v úsilí o orginálny, svojrázny a svojský umelecký výraz. Je pozoruhodné, ako prirodzene vie autor udržiavať našu zvedavosť, aj udržiavať nás v napätí, hoci sa pohybuje v hĺbkach duše génia a kráča po vrcholoch jeho tvorivých zápasov. Z tohto hľadiska nastavil zrkadlo nielen umeleckej renesancii, ale aj životu ľudí v nej. Preto je toto dielo nielen zaujímavé, ale aj poučné. Vydanie prvé

Skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais nepotřebuje doporučení. Stavba obecního záchodku, která rozeštvala celé Zvonokosy na dva nesmiřitelné tábory – Záchodobijce a Záchodomilce – se stala autorovi záminkou k nepřekonatelně šťavnaté groteskní karikatuře, v níž se s vtipem a šarmem vypořádává s francouzskými veřejnými poměry po první světové válce. Košilaté a rozpustilé Zvonokosy u nás zdomácněly díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi čtenáři a autorem originálu není prostředníka. Edice Klub čtenářů, svazek 465.

Navzdory tomu, že Raymond Queneau je jedním z nejsložitějších moderních francouzských autorů, Zazi v metru patří k nejvtipnějším francouzským prózám vůbec. Portrét prostořeké venkovské holčičky Zazi, která se vypraví do Paříže za svým strýcem Gabrielem, tanečníkem v homosexuálním baru, baví už celé generace čtenářů. Raymond Queneau v knize rozpoutává ohňostroj vtipu, komických situací, bizarností a nesmírné jazykové vynalézavosti; jeho Zazi, která se chce stát učitelkou, aby mohla nasírat malý smrady, se tak řadí k nejvýraznějším (a nejzábavnějším) literárním hrdinům 20. století. Raymond Queneau (1903–1976) je českým čtenářům dobře znám díky řadě brilantních překladů; patří k nejvýznamnějším moderním francouzským autorům; Zazi v metru je pravděpodobně jeho nejpřístupnějším a nejzábavnějším dílem. Nové vydání Zazi v metru přináší nejen klasický text (v brilantním překladu Zdeňka Přibyla), ale také dva fragmenty z první, nevydané verze románu (v neméně brilantním překladu Jiřího Pelána), v níž Queneau nechává Zazi do pařížského metra opravdu vstoupit.

Názov románu je zároveň prezývka hlavného hrdinu, nemanželského syna chudobnej vrchárky, chlapca s divokou povahou, neskôr muža s diablom v tele. Vďaka svojej ctižiadostivosti, pracovitosti a schopnosti využiť každú príležitosť sa vyškriabe z biedy. No iné kladné vlastnosti si nevypestoval,túži po moci, peniazoch, uznaní, nepozná prekážky.....

Významný taliansky prozaik, sicílsky rodák Leonardo Sciascia (1921) svojím doterajším dielom vzbudil veľký čitateľský ohlas nielen v Taliansku, ale aj v cudzine. Jeho romány a poviedky, zväčša čerpajúce námety zo Sicílie, sa prekladajú do mnohých jazykov. Ani slovenskému čitateľovi nie jeneznámy: spomeňme detektívny román Todo modo (1974), ktorý vyšiel spolu s výberom svojráznych poviedok pod názvom More vínovej farby. Divácky príťažlivé sú aj filmové verzie Sciasciových románov Deň sovy a Ctihodné mŕtvoly. Detektívne ladené prózy, ktoré vám predkladáme — Každému, čo jeho je (1964) a Deň sovy (1961), patria k tomu najlepšiemu, čo Sciascia napísal. Aj tu — ako v celom diele — rozvíja na malej ploche dramatické príbehy, v ktorých nemilosrdne odhaľuje metódy maskovania tých najväčších zločinov, skorumpovanú políciu a celú právnu džungľu. Hrdinovia príbehov, osamelí obhajcovia spravodlivosti profesor Laurana a odvážny kapitán karabinierov Bellodi majú pátranie po motívoch reťaze vrážd sťažené práve preto, že tajné nitky a spletité zákruty vedú do najvyšších kruhov... Leonardo Sciascia majstrovsky rozohráva detektívnu zápletku, pričom nešetrí komikou a iróniou. Predstavuje nám pestrú paletu svojráznych sicílskych typov, od ustráchaných bedárov po pohlavárov mafie, ktorá už celé desaťročia bašuje na tomto ostrove.