Blahoslav Hečko Knihy

Fimfárum je sbírka pohádek Jana Wericha, obsahující například pohádky Rozum a štěstí, Lakomá Barka, Fimfárum, Jak vyhynuli obři na Šumavě atd. Kniha je určena nejen pro děti, protože i dospělí v ní najdou jakési Werichovo moudro a jeho osobitý styl humoru.

O veľkom renesančnom maliarovi, sochárovi, architektovi a básnikovi Michelangelovi jestvuje naozaj veľa životopisov. Cristofanelliho Denník pocháb-ľa Michelangela sa však vymyká z bežného rámca toho, čo bolo o tomto umelcovi doposiaľ napísané. Autor nám tu vo forme fiktívneho denníka, fingovaných zápiskov, ktoré mohol napísať sám umelec, nielen dokresľuje túto veľkú osobnosť, ale usiluje sa zároveň, pravdaže, na základe štúdia archívnych materiálov, preniknúť aj do jeho intimity ľudskej i umeleckej. Doba, v ktorej Michelangelo žil a tvoril, bola, ako je známe, veľmi búrlivá, plná zmätkov i nádejí. No a Cristofanelli nám predstavuje v nej Michelangela ako človeka práve tak hlboko milujúceho ľud ako umenie, o slobodu ľudu aj umenia zá-pasiaceho a víťaziaceho. Z tohto hľadiska kritizuje nielen florentských tyranov a pápežov, ale aj Savonarolu, Leonarda, Rafaela, vôbec všetko, čo prekáža človeku v slobodnom živote a v úsilí o orginálny, svojrázny a svojský umelecký výraz. Je pozoruhodné, ako prirodzene vie autor udržiavať našu zvedavosť, aj udržiavať nás v napätí, hoci sa pohybuje v hĺbkach duše génia a kráča po vrcholoch jeho tvorivých zápasov. Z tohto hľadiska nastavil zrkadlo nielen umeleckej renesancii, ale aj životu ľudí v nej. Preto je toto dielo nielen zaujímavé, ale aj poučné. Vydanie prvé

Skandální kronika malého městečka v jihofrancouzském Beaujolais nepotřebuje doporučení. Stavba obecního záchodku, která rozeštvala celé Zvonokosy na dva nesmiřitelné tábory - Záchodobijce a Záchodomilce - se stala autorovi záminkou k nepřekonatelně šťavnaté groteskní karikatuře, v níž se s vtipem a šarmem vypořádává s francouzskými veřejnými poměry po první světové válce. Košilaté a rozpustilé Zvonokosy u nás zdomácněly díky mistrnému překladu Jaroslava Zaorálka, jehož lehkost a rozverná hravost vytvářejí dojem, že mezi čtenáři a autorem originálu není prostředníka.

Nejznámější próza originálního francouzského spisovatele, vyvíjejícího se spolu s moderními literárními směry, představuje dvanáctiletou dívku Zazi, zvyklou pohybovat se v otrlém prostředí. Je svou matkou dána na tři dny podochranu strýce do Paříže a touží především spatřit metro,kde se zrovna naneštěstí stávkuje. Její příhody se strýcem i bez něho, když se sama vydává metro obhlédnout, vynikají situační komikou, crazy stylem sršících nápadů,využitých i jazykově, aby tak byla realizována Queneauova programová tendence vytvořit řeč novou ani ne tak slovníkem, jako syntaxí a vzhledem.

Názov románu je zároveň prezývka hlavného hrdinu, nemanželského syna chudobnej vrchárky, chlapca s divokou povahou, neskôr muža s diablom v tele. Vďaka svojej ctižiadostivosti, pracovitosti a schopnosti využiť každú príležitosť sa vyškriabe z biedy. No iné kladné vlastnosti si nevypestoval,túži po moci, peniazoch, uznaní, nepozná prekážky.....

Italský spisovatel zachytil na pozadí detektivního příběhu morální profil společnosti v malém městě na Sicílii. Vraždy dvou vážených občanů v městečku se ujímá na svou pěst profesor na gymnasiu...

Román z prostředí zaostalého italského venkova s tematikou protifašistického odboje.