Georg Witkowski Knihy

»Dvě duše žijí, ach, v mé hrudi« – dramatické osudy »Fausta« jsou mnohým známy. Johann Wolfgang von Goethe v tomto díle, které vytvořil během své 60leté tvůrčí činnosti, stanovil v německé literatuře měřítka, jež lze jen těžko popsat pojmem světová literatura. Faust, univerzální učenec, se nachází v hluboké krizi při hledání toho, co drží svět pohromadě. V jeho učebně, blízko sebevraždy, je zachráněn jarními květinami a při velikonoční procházce si uvědomuje svou touhu po poznání a pozemských radostech. Cítí se odříznut od všech životních hodnot a proklíná život. Ďábel v podobě Mefistofela vytuší svou šanci a nabízí Faustovi pakt: jediný okamžik životního požitku by stál jeho duši. Faust souhlasí a je zaplaven smyslovými radostmi, avšak ani potěšení v Auerbachově sklepení a čarodějnické kuchyni ho neuspokojují. Teprve setkání se 14letou Gretchen probouzí jeho pozemské touhy a uvádí drama do pohybu. I přes Faustovu individuální tragédii odráží toto dílo obecné drama lidstva, což z něj činí nadčasový zážitek. Dramatická jednotka a sázka s Mefistofelem zdůrazňují konflikt mezi dobrem a zlem v člověku.

Přes půlstoletí uplynulo od Goethovy smrti, když byl objeven rukopis první verze jeho Fausta, u níž se později vžil název Prvotní Faust, německy Urfaust. Bezprostřednost tohoto textu je dodnes neobyčejně působivá. Cítíme, že jej psal mladý básník, který do něho vložil všechnu svou touhupo poznání, srdce překypující vroucností a soucitem i vlastní milostné zážitky. Rozhodující podnět poskytla mladému Goethovi skutečná událost, jež se odehrála v jeho rodném Frankfurtu roku 1771, poprava služky Susanny Brandtové, která ve strachu před veřejnou hanbou zabila své nemanželské dítě. Toto příšerné divadlo se vším středověkým rituálem nemohlo nezapůsobit na básníka, který pravděpodobně už tehdy promýšlel postavu Fausta jako titánského buřiče, jako ducha tíhnoucího k poznání všehomíra. V té době se rodila základní koncepce celého díla. Ale zatímco na postavě doktora Fausta pracoval potom Goethe celý svůj dlouhý život, je líbezná Markétka, jedna z nejjímavějších a nejkrásnějších dívčích postav světové literatury, výtvorem jeho mládí.

Adolf Muschg wurde 1934 als Sohn von Adolf Muschg senior (1872–1946) und seiner zweiten Frau in Zollikon, Kanton Zürich/Schweiz geboren. Er studierte Germanistik, Anglistik sowie Philosophie in Zürich und Cambridge und promovierte über Ernst Barlach. Von 1959 bis 1962 unterrichtete er als Gymnasiallehrer in Zürich, dann folgten verschiedene Stellen als Hochschullehrer, unter anderem in Deutschland (Universität Göttingen), Japan und den USA. 1970 bis 1999 war er Professor für deutsche Sprache und Literatur an der Eidgenössischen Technischen Hochschule Zürich. 1975 war Muschg Kandidat der Zürcher Sozialdemokratischen Partei für den Ständerat. Er wurde zwar nicht gewählt, äußerte sich nach wie vor regelmäßig zu politischen Zeitfragen. Adolf Muschg ist seit 1976 Präsident der Akademie der Künste Berlin, Mitglied der Deutschen Akademie für Sprache und Dichtung Darmstadt sowie der Akademie der Wissenschaften und der Literatur Mainz. Lesereisen führten ihn bisher nach Deutschland, England, Holland, Italien, Japan, Kanada, Österreich, Portugal, Taiwan, USA. Er lebt in Männedorf bei Zürich.