Varlam Tichonovič Šalamov Knihy

Povídky ze sovětských gulagů. Sbírka se nekryje se stejnojmenným výborem, vydaným v Mladé frontě roku 1995, přestože řadu povídek najdeme v obou. Varlam Šalamov strávil čtrnáct let v kolymských lágrech a další léta ve vyhnanství. Jeho Kolymské povídky patří k tomu nejhodnotnějšímu, co bylo napsáno o sovětských koncentračních táborech. Literární útvar povídky ovládal mistrovsky, silou dokumentárního popisu i zachycením autentické mluvy vězňů vykresluje v desítkách příběhů svět zmaru a zkázy. Kniha Kolymské povídky je první částí připravovaného souborného vydání díla Varlama Šalamova a v plném rozsahu nebyla dosud v Čechách publikována. Projekt GplusG se při vydávání řídí přáním autora a povídky vycházejí ve sbírkách tak, jak je rozdělil jejich autor.

III. sebrané spisy Po propuštění z gulagu chtěl Varlam Šalamov podat zprávu o krutostech a zločinech, kterých se stalinský režim v táborech dopouštěl na nevinných lidech. V roce 1954 začal psát své Kolymské povídky. A aby jeho svědectví bylo patřičně naléhavé, zvolil styl využívající dokumentární prvky a odosobněný, nehodnotící způsob vyprávění, který nazval „novou prózou“ – prózou, která podle něj musí být „psána vlastní krví“. Postupně vzniklo šest povídkových knih. Po českém vydání knih Kolymské povídky (česky 2011) a Levý břeh (česky 2013) nyní vychází třetí kniha Mistr lopaty, v překladu Jana a Sergeje Machoninových. Projekt GplusG se při vydávání řídí přáním autora a povídky vycházejí ve sbírkách tak, jak je rozdělil jejich autor.

Kniha povídek ze sovětských gulagů. Když po šesti letech strávených na Kolymě přivezli Varlama Šalamova v lednu 1944 do táborové nemocnice, byl v bezvědomí a při výšce 185 cm vážil 48 kilogramů. Trpěl nemocí způsobenou příliš namáhavou prací a dlouhým hladověním. Díky nezištné pomoci několika lékařů – jak sám píše – „vstal z mrtvých“ a později se stal sanitářem v ústřední táborové nemocnici zřízené v obci Děbin na levém břehu Kolymy. Levý břeh znamenal zlom v jeho vězeňském osudu – dal mu šanci stát se znovu člověkem. V povídkách zařazených do knihy Levý břeh popisuje autor s přesností chirurga nejen všepohlcující hrůzy táborů, ale také skromná gesta těch, kteří na levém břehu zachraňovali lidské životy. Šalamov měl k lékařům na Kolymě úctu. Byli pro něj jediní, kdo dokázali rozpoznat a pochopit lidské utrpení a nezřídka mu i zabránit. Přesto však povídky nejsou napsány s úmyslem ukázat Levý břeh jen jako oázu dobra. Šalamov v nich chce zůstat skeptikem, jakým ho učinil tábor: „Zlé by si měl člověk pamatovat spíše než dobré.“

IV. sebrané spisy Kde se v člověku bere síla a vůle, aby vyvázl živý z pekla sovětského gulagu? I na tuto otázku hledá ve svých povídkách odpověď Varlam Šalamov, zkušený prozaik, bývalý vězeň a autor rozsáhlého povídkového cyklu o Kolymě. Aby na ni mohl odpovědět, snaží se člověka vidět ve vzájemném vztahu s přírodou, živly, přirozenou harmonií přírodních zákonitostí. Kde se definitivně ztrácí víra v člověka, je příroda symbolem věčné paměti o lidském údělu a také zdrojem křehké naděje na vzkříšení, kterou symbolicky vyjadřuje obživlá větvička modřínu. Povídky ze souboru Vzkříšení modřínu doplňují eseje shrnuté pod titulem Črty ze zločineckého podsvětí tematizující svět kriminálníků, falešný kult kriminálního podsvětí i jeho romantizující obraz v literatuře, který autor srovnává s krutou realitou a běžnými praktikami zločineckého světa.

Kde se v člověku bere síla a vůle, aby vyvázl živý z pekla sovětského gulagu? I na tuto otázku hledá ve svých povídkách odpověď Varlam Šalamov, zkušený prozaik, bývalý vězeň a autor rozsáhlého povídkového cyklu o Kolymě. Závěrečná kniha povídek vznikala v letech 1973–1974, kdy se jejich autor ocitl v izolaci poté, co odsoudil exilová vydání svých předchozích povídek. Vzdorovitý krok do ústraní uvolnil v Šalamovovi novou vlnu tvůrčí energie, s níž byly spojeny nekompromisní nároky kladené na soudobou prózu, především tu vlastní. Se suverenitou autora, který si svou prózu sám „vytrpěl jako dokument“, razantně odsuzuje stalinismus a vyzývá k radikální proměně prózy, kterou podle něj kataklyzmata 20. století zahnala do slepé uličky. Knihu doplňuje doslov překladatele Jana Machonina a obrazová příloha. Souborné dílo Varlama Šalamova obsahuje svazky: Kolymské povídky (česky 2011), Levý břeh (česky 2013), Mistr lopaty (česky 2015), Vzkříšení modřínu (česky 2017).

Solženicynov Súostrovie gulag, či Jeden deň Ivana Denisoviča bol o víťazstve človeka nad mašinériou gulagu, v Kolymských poviedkach človek prehráva na celej čiare, pre hlad, či zimu aj povodne najpriamejší ludia strácajú zábrany a páchajú velké zverstvá. Poviedky vychádzajú v zbierkach tak ako ich rozdelil autor. Poviedky vychádzajú v zbierkach tak ako ich rozdelil autor. Prvé úplné vydanie prvého zväzku a výber z ďalších próz. Z ruského originálu preložila, doslov a bibliografické poznámky napísala Anna A. Hlaváčová.

Povídky ze sovětských gulagů. Varlam Šalamov strávil čtrnáct let v kolymských lágrech a další léta ve vyhnanství. Jeho Kolymské povídky patří k tomu nejhodnotnějšímu, co bylo napsáno o sovětských koncentračních táborech. Literární útvar povídky ovládal mistrovsky, silou dokumentárního popisu i zachycením autentické mluvy vězňů vykresluje v desítkách příběhů svět zmaru a zkázy.

»Am 19. Februar 1929 wurde ich verhaftet. In diesem Tag und dieser Stunde sehe ich den Beginn meines gesellschaftlichen Lebens – die erste wahre Prüfung unter harten Bedingungen.« Warlam Schalamow ist noch keine 22 Jahre alt, entschlossen, sein Leben in den Dienst seiner politischen Ideale zu stellen, als er verhaftet wird und im Butyrka-Gefängnis anderthalb Monate in einer Einzelzelle verbringen muss. Wischera sind die von Schalamow als ›Antiroman‹ bezeichneten Erinnerungen an seine erste Verhaftung und an das Zwangsarbeitslager am Fluss Wischera im Nordural, in dem er drei Jahre verbrachte. Es sind die ›Lehrjahre‹ eines Schriftstellers, der wie kein anderer das stalinistische Lagersystem mit literarischen Mitteln darstellte. Neben den Erzählungen aus Kolyma belegt vor allem dieses unvollendet gebliebene autobiografische Buch seine prinzipielle Zurückweisung der Romanform nach den Erfahrungen des 20. Jahrhunderts und seine Suche nach neuen Möglichkeiten des Prosaschreibens.

Um das Unerhörte der Lagererfahrung vermitteln zu können, entwickelte Warlam Schalamow eine einzigartige literarische Sprache. Er wollte den Leser hineinziehen in den Lageralltag und die Differenz zwischen Erlebtem und Erzähltem so gering wie möglich halten, um so nahe wie möglich an der Wahrheit zu bleiben: „Er wollte einzig authentische Literatur schaffen, eine paradoxe nicht-literarische Literatur, eine Anti-Literatur. Für das Unsagbare der Lager-Erfahrung sollte eine neue, unerhörte Schreibart entstehen.“ (Ralf Dutli, Literaturen)