Více o knize
Kniha povídek ze sovětských gulagů. Když po šesti letech strávených na Kolymě přivezli Varlama Šalamova v lednu 1944 do táborové nemocnice, byl v bezvědomí a při výšce 185 cm vážil 48 kilogramů. Trpěl nemocí způsobenou příliš namáhavou prací a dlouhým hladověním. Díky nezištné pomoci několika lékařů – jak sám píše – „vstal z mrtvých“ a později se stal sanitářem v ústřední táborové nemocnici zřízené v obci Děbin na levém břehu Kolymy. Levý břeh znamenal zlom v jeho vězeňském osudu – dal mu šanci stát se znovu člověkem. V povídkách zařazených do knihy Levý břeh popisuje autor s přesností chirurga nejen všepohlcující hrůzy táborů, ale také skromná gesta těch, kteří na levém břehu zachraňovali lidské životy. Šalamov měl k lékařům na Kolymě úctu. Byli pro něj jediní, kdo dokázali rozpoznat a pochopit lidské utrpení a nezřídka mu i zabránit. Přesto však povídky nejsou napsány s úmyslem ukázat Levý břeh jen jako oázu dobra. Šalamov v nich chce zůstat skeptikem, jakým ho učinil tábor: „Zlé by si měl člověk pamatovat spíše než dobré.“
Nákup knihy
Levý břeh, Varlam Tichonovič Šalamov
- Jazyk
- Rok vydání
- 2013
- product-detail.submit-box.info.binding
- (pevná s přebalem)
Doručení
Platební metody
Navrhnout úpravu
- Titul
- Levý břeh
- Jazyk
- česky
- Vydavatel
- GplusG
- Rok vydání
- 2013
- Vazba
- pevná s přebalem
- ISBN10
- 8087060784
- ISBN13
- 9788087060780
- Série
- Kolymské povídky
- Kategorie
- Historická próza
- Hodnocení
- 4,5 z 5
- Anotace
- Kniha povídek ze sovětských gulagů. Když po šesti letech strávených na Kolymě přivezli Varlama Šalamova v lednu 1944 do táborové nemocnice, byl v bezvědomí a při výšce 185 cm vážil 48 kilogramů. Trpěl nemocí způsobenou příliš namáhavou prací a dlouhým hladověním. Díky nezištné pomoci několika lékařů – jak sám píše – „vstal z mrtvých“ a později se stal sanitářem v ústřední táborové nemocnici zřízené v obci Děbin na levém břehu Kolymy. Levý břeh znamenal zlom v jeho vězeňském osudu – dal mu šanci stát se znovu člověkem. V povídkách zařazených do knihy Levý břeh popisuje autor s přesností chirurga nejen všepohlcující hrůzy táborů, ale také skromná gesta těch, kteří na levém břehu zachraňovali lidské životy. Šalamov měl k lékařům na Kolymě úctu. Byli pro něj jediní, kdo dokázali rozpoznat a pochopit lidské utrpení a nezřídka mu i zabránit. Přesto však povídky nejsou napsány s úmyslem ukázat Levý břeh jen jako oázu dobra. Šalamov v nich chce zůstat skeptikem, jakým ho učinil tábor: „Zlé by si měl člověk pamatovat spíše než dobré.“