Tilman Westphalen Pořadí knih (chronologicky)

Kniha popisuje část života lidí žijících v jednom malém německém městě mezi válkami. Vypráví o mladíkovi jménem Ludvík, který prožil první světovou válku a v meziválečném období prodává náhrobky ve firmě Kroll a synové. Firma vlastní černý obelisk kolem kterého se vlastně tak trochu všechno točí...

Jeden z válečných románů, který volně navazuje na "Na západní frontě klid", vypráví příběh skupinky vojáků z jednoho města, kteří se po I. světové válce vracejí domů. Plní optimismu doufají, že vše bude tak, jak si představují. Na cestě potkávají americké vojáky, kteří mají dokonalé vybavení a dostatek jídla, zatímco oni trpí hladem a jejich šaty se rozpadávají. Vojáci se snaží dostat do přeplněného vlaku, ale někteří cestou spadnou nebo jsou sraženi. Po návratu domů si uvědomují, že válka byla zbytečná a vzpomínají na příjemné chvíle z minulosti. Zjistí, že se během války hodně změnili, nemohou se chovat jako dříve a válka je silně poznamenala. V poválečném Německu se rozmáhá šmelinářství a sociální postavení začíná ovlivňovat vztahy, což vede k nenávisti a sporům. Zklamání zažívají vojáci, kteří se těšili domů, ale zjistí, že je manželky opustily. Hlad se stává běžným jevem, a mnozí lidé z měst jezdí na venkov žebrat o jídlo. Mnoho vojáků hledá práci na venkově, zatímco někteří se nedokážou vyrovnat s psychickým tlakem a končí sebevraždou. Kniha je zamyšlením nad válkou a otázkou, zda se skutečně bojovalo za "dobrou věc".

Hlavní postavou románu o osudech německých emigrantů v Americe na sklonku druhé světové války je novinář, antifašista, který prošel koncentračním táborem a kriminály v západní Evropě a v Americe nalezl pomoc u německých emigrantů, možnost existence i osudovou lásku k ženě. Jeho počínající americký ráj se však začíná plnít stíny, když si uvědomuje honbu za penězi, kariérismus a neschopnost země pochopit hrůzy fašismu v Evropě. Zklamání mu nakonec přináší poválečný návrat do Německa, kde se setkavá s důsledky nacismu v tom smyslu, že lidé necítí odpovědnost za hrůzy, které napáchali.

Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.

Paul Bäumer tritt zusammen mit seinen Klassenkameraden in die Armee des 1. Weltkrieges ein. Jung und enthusiastisch werden sie Soldaten. Aber trotz ihrer Ausbildung, zerbrechen sie an dem ersten Bombardement in den Schützngräben. Während der Krieg Jahr um Jahr hinzieht, hält Paul an einem Schwur fest: gegen die Prinzipien des Hasses zu kämpfen, die junge Männer einer ganzen Generation, aber in unterschiedlichen Uniformen bedeutungslos gegeneinander ausspielen--sollte er jemals lebend den Krieg überstehen. "Dieses Buch ist so gerecht und unmgerecht, wie ein Kriegsbuch sein muß, gerecht gegen die Opfer, ungerecht gegen die Treiber, die über Millionen Leichen sich Denkmale setzen. Diese Buch ist Wirklichkeit und Vision. Es zeichnet nicht nur äußere Handlung und äußere Dinge. Was in den Menschen vorgeht und wie es in ihnen vorgeht, warum Menschen sterben und wie sie sterben, das spüren wir hier... Der Kriegstag ist so in seinem Ablauf, seinen Pausen, seinen simplen Funktionen, seinen Lichtern und Spiegelungen aufgefangen, daß die umfassende dichterische Idee da ist, ohne gesetzt zu sein als Atmosphäre, spürbar in jeder Zeile.