Tilman Westphalen Pořadí knih (chronologicky)

Román proslulého autora se odehrává v Německu roku 1923, kdy mladou Výmarskou republiku zaplavila vlna inflace, která zemi zavedla do hluboké ekonomické krize. Do této neklidné doby po nedávno prohrané válce postavil autor svého lyrického hrdinu, jehož mládí bylo nesmazatelně poznamenáno válkou. Hrdina, básník a varhaník, bývalý učitel a nyní zaměstnanec pohřebního ústavu, je mluvčím své generace a zároveň nesmlouvavým komentátorem doby. Lidé, ožívající na stránkách knihy, pak tvoří pestrou galerii postav nejrůznějších charakterů a osudů, které obrážejí duchovní atmosféru Německa, koketujícího již tehdy s myšlenkami nacismu. Identifikační číslo tohoto vydání knihy je 01-055-80 .

Příběh mladých Němců, vracejících se z prohrané války domů a prožívajících tíhu deziluze, odcizení a osamocení.

Hlavní postavou románu o osudech německých emigrantů v Americe na sklonku druhé světové války je novinář, antifašista, který prošel koncentračním táborem a kriminály v západní Evropě a v Americe nalezl pomoc u německých emigrantů,možnost existence i osudovou lásku k ženě. Jeho počínající americký ráj se však začíná plnit stíny, když si uvědomuje honbu za penězi, kariérismus a neschopnost země pochopit hrůzy fašismu v Evropě. Zklamání mu nakonec přináší poválečný návrat do Německa, kde se setkává s důsledky nacismu v tom smyslu, že lidé necítí odpovědnost za hrůzy, které napáchali. Edice: Knihy Srdce ; Sv. 95

Nejslavnější autorův román z prostředí první světové války vypráví o generaci chlapců, kteří v roce 1914 rovnou ze školních lavic, s vlajícími prapory, nadšením a vojenskou hudbou, táhli na frontu, odkud se vrátili zničeni na duchu i na těle, přestože unikli smrtícím granátům. Mladí lidé, vychovaní svými učiteli k tomu, že umírání na bojišti je svatou povinností a otázkou cti, poznali skutečnou tvář nesmyslné války, a pokud se z ní někteří vrátili, nedokázali zakotvit v novém životě, nechápali ho - příliš děsivé byly zážitky ze zákopů, příliš živé vzpomínky na padlé kamarády. Román je krutou obžalobou a pravdivým obrazem tragédie války, která nezabíjí jednotlivce, ale mrzačí celé generace - nejstrašnější totiž není výbuch granátu, ale zasažené lidské srdce…

Paul Bäumer tritt zusammen mit seinen Klassenkameraden in die Armee des 1. Weltkrieges ein. Jung und enthusiastisch werden sie Soldaten. Aber trotz ihrer Ausbildung, zerbrechen sie an dem ersten Bombardement in den Schützngräben. Während der Krieg Jahr um Jahr hinzieht, hält Paul an einem Schwur fest: gegen die Prinzipien des Hasses zu kämpfen, die junge Männer einer ganzen Generation, aber in unterschiedlichen Uniformen bedeutungslos gegeneinander ausspielen--sollte er jemals lebend den Krieg überstehen. "Dieses Buch ist so gerecht und unmgerecht, wie ein Kriegsbuch sein muß, gerecht gegen die Opfer, ungerecht gegen die Treiber, die über Millionen Leichen sich Denkmale setzen. Diese Buch ist Wirklichkeit und Vision. Es zeichnet nicht nur äußere Handlung und äußere Dinge. Was in den Menschen vorgeht und wie es in ihnen vorgeht, warum Menschen sterben und wie sie sterben, das spüren wir hier... Der Kriegstag ist so in seinem Ablauf, seinen Pausen, seinen simplen Funktionen, seinen Lichtern und Spiegelungen aufgefangen, daß die umfassende dichterische Idee da ist, ohne gesetzt zu sein als Atmosphäre, spürbar in jeder Zeile.