Arnošt Lustig

Lustig se narodil v Praze, zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (byl židovského původu), poté se vyučil krejčím. Pocházel z rodiny malého obchodníka. 13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína a v průběhu války poznal i další dva koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze. Následkem holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou židů a druhé světové války.

Po válce, v roce 1946, studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladého světa, byl i scénáristou Čs. filmu (Barrandov): napsal mj. scénář podle své novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou.

V průběhu padesátých a šedesátých let vystřídal několik zaměstnání.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 musel Československo opustit. Nejdříve emigroval do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel film, literaturu a scénáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem. V roce 1995 poněkud překvapil tím, že se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy.

Arnošt Lustig - dílo

Romány: Propast, 1966 Miláček, 1968 Nemilovaná: Z deníku sedmnáctileté Perly Sch., 1979 Král promluvil, neřekl nic, 1990 Collette, Dívka z Antverp, 1992 Tanga, Dívka z Hamburku, 1993 Dům vrácené ozvěny, 1994 Kamarádi, 1995 Porgess, 1995 Lea: Dívka z Leeuwardenu, 2000 Krásné zelené oči, 2000 Zasvěcení, 2002 Novely: Dita Saxová, 1962 Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, 1964 (recenze) Můj známý Vili Feld, 1961 Povídkové soubory a povídky: Noc a naděje, 1957 Démanty noci, 1958 Ulice ztracených bratří, 1959 První stanice štěstí, 1961 Noc a den, 1962 Nikoho neponížíš, 1963 Bílé břízy na podzim, 1966 Hořká vůně mandlí, 1968 Velká trojka, 1991 (spoluatoři Milan Kundera Milan Kundera [1.4.1929]

• a Josef Škvorecký Josef Škvorecký [27.9.1924]
• ) Tma nemá stín, 1991 Dívka s jizvou, 1995 Modrý den, 1995 Neslušné sny, 1997 Oheň na vodě: Povídky, 1998 O literatuře, 2006 Autobiografie: 3x18 (portréty a postřehy), 2002 (spoluautor František Cinger) Ostatní: Vlny v řece, 1964 Dobrý den, pane Lustig: Myšlenky o životě, 1999 Odpovědi: Rozhovory s Harry Jamesem Cargassem a Michalem Bauerem, 2000 Eseje: Vybrané texty z let 1965–2000, 2001 Esence, 2004