Arnošt Lustig Knihy

Rozhovor představuje nedávno zesnulého významného spisovatele, který svým dílem a mistrovským vypravěčským talentem připomíná tragédii šoa. V bilančním rozhovoru vedeném od května do července 2010, a dále od října 2010 do ledna 2011, v době jeho těžké nemoci, vypráví nejen o době prožité v lágrech, o tom, co znamená být Židem v XXI. století, ale i o svých kamarádech Otu Pavlovi, Ludvíku Aškenázym a pilotu Josefu Plačkovi. Hovoří o učení kreativního psaní na americké univerzitě ve Washingtonu, o svých láskách a roli erotiky a sexu v životě. V tomto interview na sebe Arnošt Lustig, český Žid, prozrazuje, že jeho skutečná národnost se jmenuje spisovatel. Poodhaluje také málo známá fakta z Terezína či Osvětimi, Lustig se vyjadřuje i k době procesu s Milenou Horákovou a popisuje například skutečný život a smrt Dity Saxové. Nebývale otevřený rozhovor, protože poslední. Karlu Hvížďalovi se podařilo přinutit nezkrotného Lustiga, aby opravdu hovořil k věci (tachles). Stojí to za to. Oproti původnímu vydání má toto vyznání dvou spisovatelů o 60 stran více.

Literárně zpracovaný fonetický záznam vzpomínek a úvah Arnošta Lustiga. Úprava a literární zpracování Eva Hlavsová.

Kniha úvah, vzpomínek a rozhovorů s předním českým spisovatelem 20. století.

Tři osudy a jeden proces: pohled do zákulisí nacistických vyhlazovacích záměrů.

Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla je vyznáním kraji autorčina dětství. Především je však vyznáním velkému člověku Otu Pavlovi. Byl spisovatelem, který tak jako autorce - vstoupil do života nekonečné řadě čtenářů a posléze i filmových diváků a posluchačů v mnoha zemích světa. Ve své knize Jaroslava Pechová použila úryvky z korespondence a Pavlovy tvorby, neboť poodhalují jeho křehkou a poetickou duši. Autorčiným přáním je, aby tato kniha vzbudila ve čtenářích touhu stále se navracet k Pavlovým knihám, aby v nich probudila i chuť podívat se do líbezného kraje pod hradem Křivoklátem, jímž se vine jako dlouhá mnohobarevná stuha tajemná řeka Berounka.

Čtyři novely o utrpení židovského obyvatelstva za 2. světové války, jejichž životní cesta jednoznačně vedla do plynových komor koncentračních táborů. Jsou otřesným svědectvím o utrpení židovského obyvatelstva za 2. světové války. Zároveň jsou dokumentem o morálních lidských kvalitách těchto lidí, kteří mnohdy stáli před vážným mravním rozhodnutím, ať již šlo o mladého chlapce vracejícího se z koncentráku a váhajícího mezi pomstou a odpuštěním nebo starého profesora, který se měl rozhodnout k dobrovolné smrti.

Nové, rozšířené vydání zásadních rozhovorů profesora univerzity v St. Louis Harryho Jamese Cargasse a literárního historika Michaela Bauera s českým spisovatelem a publicistou. První rozhovor, pořízený v roce 1992 a publikovaný o rok později v knize Witnesses of Catastrophe (Svědkové katastrofy), představuje Lustiga jako vnímavého svědka největší lidské tragédie 20. století. V dialogu s Michaelem Bauerem, publikovaném v roce 1998 v časopise Tvar, zastihujeme Lustiga o několik let staršího a naléhavěji uvažujícího o smyslu a poslání literárního díla. Sherwinův esej je nejstarší – vznikl už v roce 1979 –, avšak otázky, které si klade a na něž se pokouší najít odpověď, neztratily nic na své aktuálnosti. Knihu doprovázejí fotografie Lustigovy "dvorní" portrétistky Petry Růžičkové.

Autor vydává strhující autentické svědectví o holocaustu v Čechách. Tuto tématiku ztvárnil v pozdní expresionistické rovině, kdy do protikladu se svéráznými staropražskými obrázky, hemžící se spoustou figurek a místopisných detailů, klade řadu symbolických obrazů s brutálními až naturalistickými podrobnostmi. Kat beze stínu je syntézou celoživotní autorovy literární dráhy a představuje klasické dílo české poválečné literatury.

Volně pojatý, autorizovaný životopis jednoho z nejpopulárnějších a mezinárodně nejproslulejších současných českých spisovatelů. Napsal ho literární kritik a historik František Cinger, spoluautor knihy 3x18, portréty a postřehy. Vyzpovídal v něm Lustigova kamaráda, spoluvězně Jiřího Justice, aby se dozvěděl, jak společně přežili Terezín, Osvětim i Meuselwitz, pobočný koncentrační tábor Buchenwald. Cituje první novinový příspěvek dvacetiletého Lustiga i jeho první povídky, zveřejněné osm let před prvotinou Noc a naděje (1959). Odhaluje zákulisí spisovatelova působení jako šéfredaktora české verze časopisu Playboy. Prozrazuje jeho inspirační zdroje a neznámé zážitky z amerického exilu i z pedagogické praxe na Americké univerzitě ve Washingtonu. Zároveň nepomíjí bolesti, s nimiž se člověk rozdávající jinak dobrou náladu a optimismus svěřuje jen nejbližším. Knihu provází 32 stran většinou naprosto neznámých fotografií.

Vybrané eseje Arnošta Lustiga z let 1965–2008: Svět, do kterého jsme se narodili. Osvětim-Březinka. O smyslu života. Zabil tvého otce, nezapomeň! Král promluvil, neřekl nic. Paměť. Jediná dosažitelná nesmrtelnost člověka. Projev při otevření výstavy o terezínském divadle 15. března 2000. Ještě jednou o mrtvých, kteří žijí. Exil jako osud. Naděje a skutečnost. O literatuře. Pro koho píšu.

Nakladatelství Franze Kafky vydává k životnímu jubileu spisovatele Arnošta Lustiga dlouholetého čestného presidenta Společnosti Franze Kafky, knížku úvah o literatuře a Franzi Kafkovi, doplněnou povídkou Štěpán a Anna ve třech jazycích – česky, anglicky a francouzsky. Knihu uvádí vzpomínka Lenky Reinerové, spisovatelky s podobným životním osudem.

Izrael, Jugoslávie, USA – Československo 1968-1973 Kniha dopisů, koncipovaná jako mezerovitá kronika života Arnosta Lustiga a jeho rodiny po odchodu do exilu v roce 1968, přináší jedinečný výběr autentických dokumentů a fotografií vedle původních neupravovaných strojopisů a rukopisů korespondence Arnošta Lustiga a jeho ženy Věry, dcery Evy a syna Pepiho, babičky Terezie, její dcery Hany Hnátové (sestry Arnošta) a dalších příbuzných až po přátele Zdenu a Josefa Škvorecké v Torontu. Korespondence je svědectvím o síle lidských a rodinných pout, lásky a přátelství v těžkých dobách. O slovech vysílaných do dálky, která posilují. Svědectvím o velkých přátelstvích, z nichž jedno, to Arnošta Lustiga a Oty Pavla, nepřervala ani Otova smrt v roce 1973. Arnoštovy dopisy Otovi se ztratily, ale vzpomínky na Otu, které napsal, i vzpomínky dalších přátel snad tuto chybějící korespondenci doplní tak, aby čtenář pochopil, co nejen pro sebe navzájem Arnošt s Otou znamenali. A jak přátelská a rodinná pouta a v minulosti zaslaná slova pomáhají navzdory odloučení, dálce, času a smrti i dnes. Korespondence a vzpomínky jsou rovněž svědectvím o komunistických mocenských a cenzurních praktikách a zásazích do životů jednotlivců a rodin.

Unikátní, vůbec první výbor z dosud nepublikovaných rozhovorů a rozhlasových relací světově uznávaného spisovatele Arnošta Lustiga z let 1953–2010 přináší nadčasové, stále platné úvahy o životě, svobodě, tvorbě i o tom, co si člověk musí za každou cenu udržet, a co naopak mít nemusí. Publikace mapuje prostřednictvím dobových publicistických textů i pozdějších Lustigových osobitých postřehů jeho novinářské literární začátky, vztah k pražskému jaru, emigraci a návrat po sametové revoluci, ale stejně tak jeho názory na výuku literatury a filmu a na jeho vlastní literární tvorbu. Kniha obsahuje odkaz na audiozáznamy s vybranými rozhlasovými relacemi včetně adaptací některých Lustigových literárních děl.

Strhující autobiografie legendárního českého spisovatele obsahující i řadu unikátních portrétů osobností světového významu, které autor osobně poznal. Kniha je zároveň rozsáhlou freskou života druhé poloviny 20. stol. První vydání vzpomínkové knížky vypráví o autorově dětství v Praze, jeho novinářských i spisovatelských začátcích i třicetileté cestě světem, na které potkal Bohouška Hrabala, Josefa Škvoreckého, Che Guevaru, Jicchaka Rabina, Miloše Formana a mnoho dalších.

Vybrané eseje Arnošta Lustiga z let 1965–2000: Svět, do kterého jsme se narodili. Osvětim-Březinka. O smyslu života. Zabil tvého otce, nezapomeň! Král promluvil, neřekl nic. Paměť. Jediná dosažitelná nesmrtelnost člověka. Projev při otevření výstavy o terezínském divadle 15. března 2000. Ještě jednou o mrtvých, kteří žijí. Exil jako osud. Odvaha k paměti: válka jako nejdůležitější zkušenost člověka 20. století (Michal Bauer).

Čtrnáct reportáží - příběhů, které vyšly ještě necenzurované a psané typickým autorovým rukopisem.

Vydáno u příležitosti autorova jubilea panem Jiřím Šubrem.

Druhé doplněné vydání rozhovorů s Arnoštem Lustigem rozšířené o dalších dvacet interview, která se objevila jednak v amerických periodikách, jednak po roce 1989 v českém tisku.

Tématem této novely je jak jinak válka a to jak se bolestně dotkla dvou dvacetiletých mužů.

Kniha Arnošta Lustiga O Spisovatelích navazuje na edici Arnošt Lustig O…. "Spisovatel musí stát pevně na zemi a současně se vznášet do oblak" - jak sám autor říká. Arnošt Lustig poutavě vypráví nejen o setkáních se svými kamarády a kolegy, které během svého života v Čechách, Americe a Izraeli potkal, ale i o autorech, které má rád. Mezi více než dvaceti světovými spisovateli nalezneme jména jako Salman Rushdie, Ernst Hemingway, Arthur Miller, Baševis Singer, Ota Pavel, Václav Havel, Ludvík Aškenazy, Bohumil Hrabal a další.

Soubor dvanácti povídek z nacistických ghett a koncentračních táborů za 2. světové války, inspirovaných autentickými zážitky z autorova dětství, je vybrán především ze sbírek Démanty noci, Noc a naděje, Hořká vůně mandlí. Lustig se ve svých prózách dělí se čtenářem o svou vlastní, zkušeností potvrzenou víru, že lidskost a lidská solidarita nezaniká ani v nejhorších dobách a je silnější než sobectví a zbabělost, k nimž nutí člověka prostředí a doba. Vyprávějí o lidech, kteří si i v děsivých životních podmínkách dokázali zachovat svou lidskou důstojnost a víru v základní lidské hodnoty. Některé zachycují mládí, zmrzačené v podmínkách ghetta, jiné velikost lásky tváří v tvář hrůze očekávaného transportu a některé otevřenou vzpouru proti násilí, všechny pak sugestivně líčí běžný život v podmínkách koncentráků, přičemž neokázale oslavují člověka, deptaného, ale žijícího nadějí, že na světě nemůže trvale převládat zlo a násilí. Doslov: František Dvořák.

Nejzábavnější učebnice světové literatury a tvořivého psaní, zmixovaná s životní filozofií a lechtivými anekdotami Arnošta Lustiga. Spisovatel hlásal, že literatura nesmí být nuda. A tím se řídil i při svých literárních seminářích tvůrčího psaní. Jejich atmosféru zachycuje Dana Emingerová, které se podařilo lehkým perem skloubit spisovatelův smysl pro humor se závažnými tématy jeho života.

Atmosféra na sklonku války je v povídce vykreslená prostřednictvím sond do duší nacistických velitelů, obyčejných německých vojáků, mladého muže mstící ho se za smrt židovské dívky. Matky, chránící svou dceru před muži, zatím co ona sní své neslušné sny o lásce a milování. Novela Arnošta Lustiga vychází v unikátním česko-hebrejsko-anglickém vydání. Symbolicky tak představuje tři místa, kde autor našel během svého života domov.

Hodnota Lustigových povídek spočívá i v tom, že i v terezínském ghettu, v lágrech evokují každodennost, že uprostřed utrpení a lidských tragédií dokázaly zachytit žízeň po životě, nezničitelný zázrak života, a právě toto sdělení propůjčuje autorovu zážitku holocaustu neskutečnou sílu. Jako by svými povídkami Lustig říkal: život je všude - tato deviza se náhodou ve stejném čase programově objevila v názvu rukopisného sborníku, v němž se sešli Kolář se Škvoreckým, Hiršal s Julišem, Zábrana s Havlem. Uprostřed padesátých let byl ve vzduchu společný životní pocit, třeba pramenil z nestejné zkušenosti - pohlédneme-li za hranice, nejpopulárněji se formoval v neorealismu, nikoli náhodou také zhruba deset let po válce. I Arnošt Lustig vydal svědectví, když dozrál a pochopil, že ho může nejpravdivěji zprostředkovat jenom s odstupem a jenom psaním, jež mu poskytuje svobodu dostat se skutečnosti pod povrch a sdělit pravdu o základních hodnotách života, o jeho étosu. Proto není jeho dílo nikdy hotové, v každém novém vydání je doplňuje o nové detaily a obsahy, aby bylo co nejpravdivější. Aby v podtextu dokázalo varovat před ideologií nenávisti, jež přesvědčivě nezobrazena by byla stěží pochopitelná, a tragedie by se mohla kdykoli znovu opakovat.

Kniha fotografií Stanislava Tůmy. Texty napsali Arnošt Lustig a Jiří David.

Kniha je třetím svazkem volného triptychu, který navazuje na již vydaná díla Odpovědi (2000, 2001) a Eseje (2001). Z téměř nepřehledného a knižně dosud jen zčásti publikovaného množství je zde soustředěn výběr z Lustigových rozhovorů, které známý autor v posledních zhruba dvou desetiletích poskytl redakcím novin a časopisů jak u nás doma, tak i za Atlantickým oceánem. Rozhovory výrazně přibližují jeho životní i uměleckou filozofii. Editor Jan Suk z rozsáhlého materiálu vytvořil jakési nepřerušované pásmo, kaleidoskop, v němž jediným svorníkem je autorova rigorózní, byť nementorská etika a radost z bytí navzdory všem překážkám, které život přinesl a stále přináší.

Tři texty, v nichž se autor vrací k zážitkům z Terezína a lágru v Auschwitz-Birkenau. V povídce Potopa je popsáno mučení rabína sadistickými příslušníky SS před očima zastrašených vězňů. Novela Lea z Leuwardenu je vzpomínkou na milostný prožitek před transportem. Enzo - židovská povídka vypráví o významu vzpomínek na válečné utrpení těch, kteří přežili

Autor sám v úvodu prohlásil:“Tahle knížka vznikla nápadem nakladatele Andreje Šťastného vybrat ze všech mých knih citáty, které si to zaslouží. Také podpořit studenty, protože některé knížky, z nichž citáty pocházejí, jako Kateřina Horovitzová a další, se staly školní četbou a předlohou k maturitním otázkám. Je určena i starším čtenářům, kteří mají maturitu dávno za sebou, a mladším, kteří k ní mají daleko, a koneckonců i těm, kteří žádnou maturitu nepotřebují, a z jejichž citátů by se také dala sestavit podobná knížka.“ Z knih a dalších textů Arnošta Lustiga vybrali František Cinger a Andrej Šťastný.

Příběh vojáků beze zbraní, takzvaných PTP, pomocného praporu, lidí vyřazených z občanského života, postižených třídní nedůvěrou, mužů vlastní morálky i nemorálnosti. Příběh vojáka a dívky, pro kterou dezertuje a která se před tím, než utečou, vyspí se všemi v místnosti. Příběh kapitána, který tohoto svého vojáka buď chytí, nebo zastřelí, jak mu nařídili z politického oddělení vojenského okruhu v Karlových Varech. Kniha dříve nesměla vyjít bez cenzurních zásahů a nyní se dostává k českému čtenáři v doplněném vydání.

Sedm povídek z terezínského ghetta je inspirováno autentickými zážitky z autorova dětství. Lustigova prvotina. Vyprávějí o lidech, kteří si i v děsivých životních podmínkách dokázali zachovat svou lidskou důstojnost a víru v základní lidské hodnoty. Některé zachycují mládí, zmrzačené v podmínkách ghetta, jiné velikost lásky tváří v tvář hrůze očekávaného transportu a některé otevřenou vzpouru proti násilí. Autor sugestivně líčí život v ghettu, zpupnost německých důstojníků, zbabělost, která se v určitém okamžiku mění v hrdinství, i jímavou bezmocnost starých lidí, odsouzených k vyhlazení. Všechny povídky oslavují ryzího člověka, deptaného, ale žijícího nadějí, že na světě nemůže natrvalo převládat zlo a násilí.

Lustigův realistický román má silně autobiografické prvky - chce být především holdem autorovu otci, který za nacistické okupace českých zemí, v době bezprostředního ohrožení židovské komunity, vede svůj marný boj o záchranu své nejbližší rodiny, ale i o uchování hrdosti a důstojnosti lidské existence vůbec, a to i za těch nejtěžších podmínek.

Vzpomínky na báječného člověka a spisovatele Otu Pavla jsou jako teskná píseň s radostnými akordy. Jsou to zážitky dvou kamarádů, nádherné okamžiky jejich společného mládí, které strávili prací v rozhlase, novinách a časopisech a prvními pokusy na jejich úspěšné literární dráze, kterou v případě Oty Pavla ukončila předčasná smrt. Kniha je zároveň dobovou freskou charakterizující českou společenskou a politickou scénu po druhé světové válce.

„Esence ženy“ – někdy skryté, jindy vyřčené, ale vždy více či méně přítomné téma knih Arnošta Lustiga. Ve svém pozdním díle, Židovské trilogii, nechává autor tento námět zaznít plnou silou. Jak jsme však již u tohoto spisovatele zvyklí, nejedná se o útěšnou oslavu ženské krásy. Lustigovy hrdinky jsou o své ženství krutě připravovány, musejí o ně bojovat v extrémním prostředí fašistických koncentračních táborů, kdy tváří v tvář smrti nabývají ženská krása, láska a něha zcela nečekaných rozměrů. Novely Lea z Leeuwardenu, Colette, dívka z Antwerp a Tanga z Hamburku jsou trojí variací na výsostně existenciální téma.

Román vypráví o útěku dvou židovských chlapců z transportu do koncentračního tábora a jejich strastiplnou cestu za svobodou. Východiskem románu je povídka ze souboru Démanty noci, kterou autor rozvedl a vydal poprvé v anglickém jazyce v roce 1976.

Démanty noci , soubor jedenácti strhujících povídek z koncentračních táborů, transportů smrti i pražského květnového povstání. Lustig věnuje knihu parašutistům operace Anthropoid, kteří hrdinně zemřeli po vykonání atentátu na Reinharda Hendricha. Knihou chce uctít tyto hrdiny a také všechny oběti války

Ve své knize se Arnošt Lustig pokusil o konečné zúčtování s tématy, která poznamenávají celou jeho tvorbu nepochopitelnost nacistické myšlenky na vyhlazení Židů na straně jedné a láska k životu a ke všemu tělesnému na straně druhé. Hlavní představitelé, mladí lidé plní tělesných tužeb Gabriela Lágusová a Josef Reinisch, prožívají v terezínském ghetu svou zakázanou lásku. Transport může přijít každým dnem, a tak útěchu nacházejí hrdinové knihy pouze jeden v druhém. Žijí naplno a vyslovují věci, které by nebýt tlaku okolností možná ze sebe možná nikdy nevypustili. Výsledkem je příběh plný milostných vyznání i esejistických podobenství o smyslu života. Arnošt Lustig se po sérii menších prozaických útvarů konečně po dlouhé době odhodlal napsat delší novelu, která je zároveň autorovou oslavou sexuality, jež člověku dává novou sílu. Zároveň při četbě knihy Láska a tělo člověk pocítí dotek něčeho, co je silnější než válka

Soubor povídek, který poprvé vyšel v roce 1959. Tento svazek však vychází z nové autorovy verze s novými či editovanými pasážemi a novými příběhy. Autor se opět drží tematiky holocaustu.

Tři režimy, příběh jedné ženy, případ jednoho advokáta. Jen výjimečná zběsilost dějinných zvratů 20. století byla způsobilá nastolit v průběhu jediného desetiletí takové podmínky, že jedna a tatáž causa byla posuzována a souzena v rámci tří funkčně diametrálně odlišných a ideologicky jinak zaměřených právních systémů. A jen výjimečný spisovatel, kterým Arnošt Lustig bezesporu je, byl schopen skutečný příběh Marie Navarové literárně převyprávět tak, aby otisk těchto zvratů v osudech lidí zůstal zachován. Přitom průvodní poznatek, že žádná změna režimu nevede ke změně etiky výkonu obhájce, která byla, je a bude pro všechny vždy jen jedna, dává na chvíli zapomenout na názor, že advokáti musí být jen samí padouši, jak se nám mnozí snaží dnes a denně namluvit.

První část volného cyklu židovské trilogie je příběhem z konce 2. světové války, vypovídající o životě a smrti, o touze po přežití, v níž je člověk ve své velikosti - a ovšem i slabosti - schopen téměř všeho...

Jiří Paroubek v odpovědích na otázky Arnošta Lustiga, Jana Krause, Jiřího Krampola.

Novela o síle a moci iluzí. Bilingvní vydání.

Lustigův milostný příběh z terezínského gheta doplňuje dlouhá povídka teprve třiadvacetileté Michaely Kabátové o židovské rodině, prchající na počátku války z Polska. Výtečně napsaný příběh vypráví desetiletá Bronia.

Kniha je volným pokračováním titulu 3x18 (portréty a postřehy). Autor ji věnoval vzpomínce na báječného člověka a spisovatele Otu Pavla. Jsou to zážitky dvou kamarádů líčící nádherné okamžiky jejich společného mládí, které strávili prací v rozhlase, novinách a časopisech a prvními pokusy na jejich úspěšné literární dráze, kterou v případě Oty Pavla ukončila předčasná smrt. Kniha je zároveň dobovou freskou charakterizující českou společenskou a politickou scénu po druhé světové válce.... celý text

Své paměti dopsal Ladislav Fuks koncem roku 1993, kdy odevzdal poslední dvě kapitoly redaktoru a příteli Jiřímu Tušlovi. V následujících měsících oba spolupracovali na konečné úpravě knihy. Po smrti Ladislava Fukse rozšířil Jiří Tušl paměti o svá intermezza podle dohody, uzavřené již při vzniku rukopisu v roce 1992. Vzniklo tak pozoruhodné svědectví o velkém českém spisovateli. Kniha v současné podobě je rozšířeným a doplněným vydáním z roku 1995... celý text

Zelené oči má Kůstka, patnáctiletá židovka, která jako jediná z rodiny ušla smrti v Auschwitz -Birkenau. Příběh se odehrává v polním nevěstici, kde Kůstka, která zapřela, že je židovkou a také svůj věk, prožívá část války.

Kniha ukazuje osud židovské dívky. Třetí vydání.

Kniha Kamarádi přináší vzpomínky na období před okupací a během druhé světové války. Na pozadí dramatických událostí líčí typicky lustigovským způsobem životní osudy a vztahy ve společnosti několika kamarádů, kteří jsou vystaveni zvratům doby a metamorfózám vlastních duší. Pozoruhodná kniha z tvorby české i světové literární legendy, profesora Univerzity of Washington, uzavírá volný cyklus sugestivních příběhů na klasické lustigovské téma - ztvárnění holocaustu na základě vlastních nezapomenutelných zkušeností.

Formou deníkových záznamů dívky, která čeká v Terezíně na transport do vyhlazovacího tábora, líčí autor s maximálním účinkem zápas pudové a nezničitelné naděje mladého člověka s hrůznou skutečností. Dívka využívá své krásy a mládí, aby oddálila odchod do transportu, ale zároveň si je vědoma toho, že kontakt s muži je pro ni zdrojem poučení o světě a lidech, které již nikdy nepozná. Snaží se pochopit hranice dobra a zla v člověku, má potřebu alespoň jednou v životě svobodně jednat i když ví, že za to zaplatí tu nejvyšší cenu. Pozoruhodná psychologická novela je působivou reminiscencí na atmosféru v koncentračních táborech za 2. světové války.... celý text

Podtitul: (můj známý Vili Feld) Novela s řadou autobiografických prvků je obrazem životního dramatu člověka, jehož osud nenapravitelně poznamenala druhá světová válka. Hrdina Vili Feld byl za první republiky typickým návštěvníkem společenských salónů a svůj život si uměl zařídit co nejpohodlněji. S příchodem nacistů se jeho život prudce změnil: jako Žid byl vězněn v Terezíně a později v Osvětimi. Po návratu se marně snaží zapomenout na otřesné zážitky z tábora a navázat na předválečný životní styl. Děsí se ztráty jistot svého bývalého světa a po únoru 1948 se rozhodne pro emigraci v naději, že minulost nechá za sebou. Pobyt v Itálii, kam odešel, ho ale přivádí k pocitu zoufalství a promarněného života.

Román o tragickém osudu židovské dívky, která přežila koncentrační tábor, ale nedokázala se vyrovnat se svým postavením v poválečném světě. Autor líčí návrat citlivé mladé dívky z koncentračního tábora, kde zahynula její rodina a kde byla svědkem neuvěřitelného utrpení. Chce si vynahradit ztracená léta, dohonit studium, navázat přátelství a uvěřit, že život má i své krásné stránky. Nedokáže se však po přestálých zkušenostech vžít do normálního života a uvěřit ve vlastní budoucnost. Spisovatelovy úpravy týkající se rozsahu i hloubky zpracování podtrhují význam tématu, které po celý život neopustil a jež je povážlivě aktuální i v dnešní době – tématu holocaustu.

Zkušenost koncentračního tábora zažitá chlapcem napověděla spisovateli, že sdělit ji co nejautentičtěji, znamená zachovat její „přirozenou“ povahu: to, co se čtenářům mělo jevit jako apokalypsa, nabylo paradoxního účinu tím, že se ve vypravěčových očích znovu stalo tím, čím bylo chlapci, totiž každodenností. Apokalypsa, která zevšedněla – to je zorný úhel, ze kterého Arnošt Lustig vyvolává obrazy systematického masového ničení a vraždění. Posedlost zážitkem zevšednělé apokalypsy nedovolila Lustigovi po celý život volit jinou látku, ačkoli si vzpomínám, že na začátku jeho literární dráhy mu jeden z českých kritiků doporučoval, aby židovskou tragédii opustil a neutkvíval v minulosti. Kritik netušil, že si velký spisovatel příběh nevolí, nýbrž že si příběh volí jeho. Pokud se nemýlím, zabrousil Lustig do skutečnosti mimo holocaust výjimečně, a i při tom zůstal věrný mezním situacím. Všechny Lustigovy prózy, ať jsou to povídky, novely nebo romány, jsou si podobné právě tím základním zorným úhlem založeným v mezní situaci. Líčení útěku dvou chlapců z koncentračního tábora přes německé území, které vyvrcholí honem, jejž zorganizují stařičcí členové místní myslivecké jednoty, vyznívá v Lustigově podání jako střízlivá zpráva o normálním jevu. Z doslovu Milana Uhdeho.

Svazek obsahuje po jedné povídce od tří významných českých spisovatelů – Arnošta Lustiga (Porgess), Milana Kundery (Ztracené dopisy) a Josefa Škvoreckého (Trip do Česka).

Do tohoto souboru vybral Arnošt Lustig nedlouho před smrtí své dvě povídky Poslední den ohňů a Chvíle hned po ránu, další dvě povídky přidala jeho dcera Eva - Bílý vítr a Sláva Chaima Steina. Vznikla tak výjimečná sbírka raných textů obou spisovatelů. Čtenář tak má možnost porovnat jak či zda Lustig ovlivnil tvorbu své dcery.

Esence ženy – někdy skryté, jindy vyřčené, ale vždy více či méně přítomné téma knih Arnošta Lustiga. Ve svém pozdním díle, Židovské trilogii, nechává autor tento námět zaznít plnou silou. Jak jsme však již u tohoto spisovatele zvyklí, nejedná se o útěšnou oslavu ženské krásy. Lustigovy hrdinky jsou o své ženství krutě připravovány, musejí o ně bojovat v extrémním prostředí fašistických koncentračních táborů, kdy tváří v tvář smrti nabývají ženská krása, láska a něha zcela nečekaných rozměrů. Novely Lea z Leeuwardenu, Colette, dívka z Antverp a Tanga z Hamburku jsou tak trojí variací na výsostně existenciální téma. Colette Cohenová, devatenáctiletá belgická židovka s démantem pod jazykem, je zmítáná mezi hlubokým milostným citem a brutálním sexuálním násilím. Dvě podoby lásky tak odlišné a tak podobné jako pravda a lež. Milostný příběh z prostředí osvětimského lágru je tak i příběhem o zmatení všech lidských hodnot, kdy je jen tenká hranice mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, láskou a nenávistí

Svazek představuje tři rozsáhlé povídky, spojené tématem 2. světové války a složitou otázkou evropských židů v 1. polovině 20. století. Kromě základního tématu řeší povídky problémy dospívání a dvě ze tří jsou zasazeny do vzrušených dnů Pražského povstání. Povídka Modrý den vypráví o Němce, která v této době ukrývá prchajícího německého soudce a nakonec rozhodne o smrti své i svého hosta. Dívka s jizvou - dospívající dívka, sirotek popravených rodičů, vychovávaná v říšském duchu, zavraždí vojáka, který ji chce znásilnit. Třetí próza pod názvem Neslušné sny vypráví příběh z pražského povstání, kdy matka marně čeká na dceru, která zahynula v pouličních bojích. Jako doslov je použita na závěr knihy předmluva Josefa Škvoreckého k americkému vydání Neslušných snů. ... celý text

Autor předkládá novou prózu, která vznikla přepracováním stejnojmenné povídky. Podle této knihy připravuje režisér Milan Cieslar (mj. Krev zmizelého, Pramen života apod.) nový film. V příběhu se setkáváme s Jitkou Thelénovou, vychovávanou v Pražském ústavu pro rasově čisté dívky. Tam se dostala po smrti svých rodičů, kteří se stali obětí teroru po atentátu na Heydricha. V hlavní hrdince se sváří právě probuzená ženskost s nenávistí vůči všem, kdo se podíleli na ztrátě jejích nejbližších.

Ludvíček a Markétka. Jí je dvanáct a on je o dva roky starší. Taky je už dva roky v Terezíně: Ludvíček je čtvrtinový Žid a sirotek, přišel sem z dětského domova, zatímco Markétka přijela společně s rodiči a bratrem. Chlapec vykonává různé práce, přivydělává si jako nosič kufrů, zametá ulice, vozí mrtvé Především však kufry vykrádá - vybírá si ty, které mohou být bohatých lidí, bere si, co se mu hodí nebo co potřebuje, co by mohl vyměnit. Postupem času se naučil odhadovat kufry i jejich majitele, takže se nesplete. Bere bohatým, protože těm chybět nebude, zatímco chudým to málo nechává. Pravidla, která platí v běžném světě, přece neplatí. Krást? Krást! I Markétka, která tohle chování nedovede vůbec pochopit, s ním později souhlasí. Abys přežila, musíš se přizpůsobit, musíš udělat cokoli. I v tomhle pekle můžeš být šťastná, vysvětluje Ludvíček dívce. Je do ní zamilovaný až po uši. Ještě nikdy nebyl tak šťastný!

Novela se odehrává během jediného dne příměří izraelsko-arabského konfliktu nedlouho po skončení druhé světové války. Na přistávací ploše letiště v Rechaviahu se chystá večírek pilotů, techniků a zdravotních sester, na kopcích nad Jeruzalémem planou arabské ohně. Je to pár dnů, co se dva piloti kvůli poruše stroje nevrátili z průzkumného letu... Lidé z nedaleké vesnice jim připravili hrůznou smrt. V hlavě Johnyho Cohena se rodí plán pomsty: sám, o své vůli a proti předpisům se rychle rozhoduje. Jsou věci, které člověk musí udělat, aby mohl žít sám se sebou.

Kladu si otázku, proč povídkové texty tohoto autora tak urputně pronikají pod kůži a rozrušují nás? Ludvík Aškenazy to vystihl: odmítá jakoukoli „realistickou“ popisnost, spojuje poezii s prózou a opakuje pohled na postavy nesoucí břímě příběhu. Vylíčení hrůz nacistických zločinů připomíná šílenství, stejně jako utrpení židovských obětí. Ivan Klíma, přeživší nacistického lágru, nazval své paměti Moje šílené století, což naznačuje, že v nezaujatém líčení životních okolností, jimž se museli židovští „muklové“ podřídit, je cosi šíleného. Život obrácený naruby není lidským životem; člověk zahlcený cyklonem B je odsouzencem smrti. Civilizace, která potlačuje své svědomí, aby mohl být zločin dokonán, není lidskou civilizací, ale lidojedstvím. Ukázka z textu: Po sobotním dešti bylo hezky, kavárny v Praze se otevřely. Byl pátek, druhý den po válce. Na Národní třídě se mísili vojáci čtyř armád s civilním obyvatelstvem. Počasí opláchlo dlažbu. Z oken bývalých německých bytů vyhazovali noví nájemníci německé knihy, vlajky a portréty Hitlera a dalších pohlavárů. Dlažební kostky si podržely své barvy, ale změnil se jen ten, kdo po nich šlapal.

Rozhovor Arnošta Lustiga s Markétou Mališovou na téma žena žena jako matka, milenka, přítelkyně. Žena múza mužů a žena nepokořená tichá bojovnice. Takto a v mnoha dalších rolích Arnošt Lustig vnímá ženu. S nadhledem svého věku a životních zkušeností se ze svého hlubokého vztahu k něžnému pohlaví a lásce Arnošt Lustig vyznává v knize formou přátelského rozprávění.

Samostatně neprodejná příloha magazínu Koktejl. Novela o osudech židovských mladíků kteří bojují v izraelsko - arabské válce.

Vili Feld je příběhem o člověku, který kdysi slíbil pomoc emigrantovi v nouzi, nesplnil slovo a trápí ho celoživotní výčitky svědomí. Když později hodnotí svůj život a sčítá klady a zápory svých činů, nesplněné slovo zeje v tomto výčtu jako černá díra. Kniha je duševní mapou dvou lidí, jejichž osudy se na několik dnů nakrátko střetly v Římě roku 1950 a kteří již nikdy neměli příležitost se znovu setkat.

Colette Cohenová, devatenáctiletá belgická židovka s démantem pod jazykem, je zmítána mezi hlubokým milostným citem a brutálním sexuálním násilím. Dvě podoby lásky tak odlišné a tak podobné jako pravda a lež. Milostný příběh z prostředí osvětimského lágru je tak i příběhem o zmatení všech lidských hodnot, kdy je jen tenká hranice mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, láskou a nenávistí.

Knihou Deštivé poledne obnovuje Mladá fronta vydávání sebraných spisů Arnošta Lustiga, které započalo a nedokončilo nakladatelství Hynek. Jedná se o soubor osmnácti novel a povídek věnovaných převážně holocaustu Židů za 2. světové války. Zatímco úvodní povídky zachycují prožitky a pocity židovských obyvatel před transportem, jádro knihy tvoří prózy zabývající se postavením bezmocného jedince v soukolí nelidské mašinérie koncentračních táborů. Na závěr knihy autor zařadil i řadu povídek odehrávajících se krátce po válce, jejichž hrdinové zápasí se svými válečnými traumaty. Na základě vlastní neopakovatelné zkušenosti nám Lustig ve svých prózách dává nahlédnout samotnou podstatu člověka i to, jak se projevuje v mezních životních situacích.

Balada o zrození čistého snu a marné touze po jeho uskutečnění uprostřed brutálních životních podmínek.

Román, kde autor zúročil zkušenost z izraelsko-arabského konfliktu. Milostný příběh odehrávající se v obleženém Jeruzalémě. Očima novináře Danyho Polnauera je sledován autobiografický příběh z první izraelsko-arabské války (kam byl autor jako zpravodaj Lidových novin poslán v roce 1948). Kniha měla poprvé vyjít v roce 1968, ale po obsazení naší republiky sovětskými vojsky byla většina vydaných výtisků zničena.

Novela Propast je román jedné vteřiny. Příběh pádu mladého vojáka na dno horské rokliny, kde se mu v posledních chvílích života vrací vzpomínky na koncentrační tábor, mrtvou maminku, se kterou se radí, a dívky, u kterých dodatečně objevuje duši, slité do obrazu snové koupající se dívky. Román o doteku, tělesnosti a bytostné touze muže zemřít v ústech dívky. Příběh o moudrosti matky, která se v dětech neztrácí a nesmrtelnosti mrtvých, dokud žije někdo, kdo na ně vzpomíná.

Lidé nebudou lepší, dokud budou mít lidské vlastnosti. Tak zní podtitul nového svazku sebraných spisů Arnošta Lustiga, který vypráví příběh o sexuálním a životním zrání mladého Richarda Ludviga. V tomto prozaickém triptychu se události i myšlení ústřední postavy, která má nejen autobiografické východisko, ale je navíc prohloubena autorovou životní zkušeností, soustřeďují kolem trojjediného mystéria lásky, erosu a sexu, jež dospívající chlapec postupně objevuje a v kulminujícím aktu zasvěcení rozpoznává jako aspekt vždy ohrožené existence člověka i lidstva.

Kniha Petra Koláře, jeho první, je absolutní originál. Je to příběh naší takzvané postmoderní doby, které zcela nerozumíme a jež, jak se zdá, nerozumí nám. Záhada člověka, stará jako člověk - od dob, které ještě nemají ani názvy. - Arnošt Lustig Kniha je opatřená předmluvou Arnošta Lustiga.

Kniha obsahuje v definitivní, namnoze přepracované podobě soubory autorových povídek Noc a naděje a Démanty noci i rozsáhlou novelu Můj známý Vili Feld, vesměs s náměty z druhé světové války, koncentračních táborů a doby těsně poválečné. Je obrazem tragických osudů a fyzického i citového útrpení, které válka a její průvodní zjevy vnesly do života především dětí a mladých lidí.

Jedinečná kolekce nejznámějších knih českého židovského spisovatele Mladá fronta vydává kolekci tří nejznámějších knih Arnošta Lustiga: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou - strhující drama o dívce, která se postavila esesákům poté, co výkvět židovských starších neuspěl při vyjednávání s německým důstojníkem. Dita Saxová - křehká studie dívky, která přežila válku, ale neuměla žít v míru. Colette, dívka z Antverp – láska na první pohled, která rozkvetla v osvětimském pekle.

Obsahuje novely a povídky: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. - Dita Saxová ... Nikoho neponížíš. - Ulice ztracených bratří.