Arnošt Lustig Knihy

Rozhovor představuje nedávno zesnulého významného spisovatele, který svým dílem a mistrovským vypravěčským talentem připomíná tragédii šoa. V bilančním rozhovoru vedeném od května do července 2010, a dále od října 2010 do ledna 2011, v době jeho těžké nemoci, vypráví nejen o době prožité v lágrech, o tom, co znamená být Židem v XXI. století, ale i o svých kamarádech Otu Pavlovi, Ludvíku Aškenázym a pilotu Josefu Plačkovi. Hovoří o učení kreativního psaní na americké univerzitě ve Washingtonu, o svých láskách a roli erotiky a sexu v životě. V tomto interview na sebe Arnošt Lustig, český Žid, prozrazuje, že jeho skutečná národnost se jmenuje spisovatel. Poodhaluje také málo známá fakta z Terezína či Osvětimi, Lustig se vyjadřuje i k době procesu s Milenou Horákovou a popisuje například skutečný život a smrt Dity Saxové. Nebývale otevřený rozhovor, protože poslední. Karlu Hvížďalovi se podařilo přinutit nezkrotného Lustiga, aby opravdu hovořil k věci (tachles). Stojí to za to. Oproti původnímu vydání má toto vyznání dvou spisovatelů o 60 stran více.

Rozhovor představuje významného spisovatele, který svým dílem a mistrovským vypravěčským talentem připomíná tragédii šoa. V bilančním rozhovoru vedeném od května do července 2010, v době jeho těžké nemoci, vypráví nejen o době prožité v lágrech, o tom, co znamená být Židem v XXI. století, ale i o svých kamarádech Otu Pavlovi, Ludvíku Aškenázym a pilotu Josefu Plačkovi. Hovoří o učení kreativního psaní na americké univerzitě ve Washingtonu, o svých láskách a roli erotiky a sexu v životě. V tomto interview na sebe Arnošt Lustig, český Žid, prozrazuje, že jeho skutečná národnost se jmenuje spisovatel.

Literárně zpracovaný fonetický záznam vzpomínek a úvah Arnošta Lustiga. Úprava a literární zpracování Eva Hlavsová.

Kniha úvah, vzpomínek a rozhovorů s předním českým spisovatelem 20. století.

Tři osudy a jeden proces: pohled do zákulisí nacistických vyhlazovacích záměrů.

Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla je vyznáním kraji autorčina dětství. Především je však vyznáním velkému člověku Otu Pavlovi. Byl spisovatelem, který tak jako autorce - vstoupil do života nekonečné řadě čtenářů a posléze i filmových diváků a posluchačů v mnoha zemích světa. Ve své knize Jaroslava Pechová použila úryvky z korespondence a Pavlovy tvorby, neboť poodhalují jeho křehkou a poetickou duši. Autorčiným přáním je, aby tato kniha vzbudila ve čtenářích touhu stále se navracet k Pavlovým knihám, aby v nich probudila i chuť podívat se do líbezného kraje pod hradem Křivoklátem, jímž se vine jako dlouhá mnohobarevná stuha tajemná řeka Berounka.

Čtyři novely o utrpení židovského obyvatelstva za 2. světové války, jejichž životní cesta jednoznačně vedla do plynových komor koncentračních táborů. Jsou otřesným svědectvím o utrpení židovského obyvatelstva za 2. světové války. Zároveň jsou dokumentem o morálních lidských kvalitách těchto lidí, kteří mnohdy stáli před vážným mravním rozhodnutím, ať již šlo o mladého chlapce vracejícího se z koncentráku a váhajícího mezi pomstou a odpuštěním nebo starého profesora, který se měl rozhodnout k dobrovolné smrti.

Nové, rozšířené vydání zásadních rozhovorů profesora univerzity v St. Louis Harryho Jamese Cargasse a literárního historika Michaela Bauera s českým spisovatelem a publicistou. První rozhovor, pořízený v roce 1992 a publikovaný o rok později v knize Witnesses of Catastrophe (Svědkové katastrofy), představuje Lustiga jako vnímavého svědka největší lidské tragédie 20. století. V dialogu s Michaelem Bauerem, publikovaném v roce 1998 v časopise Tvar, zastihujeme Lustiga o několik let staršího a naléhavěji uvažujícího o smyslu a poslání literárního díla. Sherwinův esej je nejstarší – vznikl už v roce 1979 –, avšak otázky, které si klade a na něž se pokouší najít odpověď, neztratily nic na své aktuálnosti. Knihu doprovázejí fotografie Lustigovy "dvorní" portrétistky Petry Růžičkové.

Autor vydává strhující autentické svědectví o holocaustu v Čechách. Tuto tématiku ztvárnil v pozdní expresionistické rovině, kdy do protikladu se svéráznými staropražskými obrázky, hemžící se spoustou figurek a místopisných detailů, klade řadu symbolických obrazů s brutálními až naturalistickými podrobnostmi. Kat beze stínu je syntézou celoživotní autorovy literární dráhy a představuje klasické dílo české poválečné literatury.

Volně pojatý, autorizovaný životopis jednoho z nejpopulárnějších a mezinárodně nejproslulejších současných českých spisovatelů. Napsal ho literární kritik a historik František Cinger, spoluautor knihy 3x18, portréty a postřehy. Vyzpovídal v něm Lustigova kamaráda, spoluvězně Jiřího Justice, aby se dozvěděl, jak společně přežili Terezín, Osvětim i Meuselwitz, pobočný koncentrační tábor Buchenwald. Cituje první novinový příspěvek dvacetiletého Lustiga i jeho první povídky, zveřejněné osm let před prvotinou Noc a naděje (1959). Odhaluje zákulisí spisovatelova působení jako šéfredaktora české verze časopisu Playboy. Prozrazuje jeho inspirační zdroje a neznámé zážitky z amerického exilu i z pedagogické praxe na Americké univerzitě ve Washingtonu. Zároveň nepomíjí bolesti, s nimiž se člověk rozdávající jinak dobrou náladu a optimismus svěřuje jen nejbližším. Knihu provází 32 stran většinou naprosto neznámých fotografií.