Arnošt Lustig Pořadí knih

Unikátní, vůbec první výbor z dosud nepublikovaných rozhovorů a rozhlasových relací světově uznávaného spisovatele Arnošta Lustiga z let 1953–2010 přináší nadčasové, stále platné úvahy o životě, svobodě, tvorbě i o tom, co si člověk musí za každou cenu udržet, a co naopak mít nemusí. Publikace mapuje prostřednictvím dobových publicistických textů i pozdějších Lustigových osobitých postřehů jeho novinářské literární začátky, vztah k pražskému jaru, emigraci a návrat po sametové revoluci, ale stejně tak jeho názory na výuku literatury a filmu a na jeho vlastní literární tvorbu. Kniha obsahuje odkaz na audiozáznamy s vybranými rozhlasovými relacemi včetně adaptací některých Lustigových literárních děl.

Izrael, Jugoslávie, USA – Československo 1968-1973 Kniha dopisů, koncipovaná jako mezerovitá kronika života Arnosta Lustiga a jeho rodiny po odchodu do exilu v roce 1968, přináší jedinečný výběr autentických dokumentů a fotografií vedle původních neupravovaných strojopisů a rukopisů korespondence Arnošta Lustiga a jeho ženy Věry, dcery Evy a syna Pepiho, babičky Terezie, její dcery Hany Hnátové (sestry Arnošta) a dalších příbuzných až po přátele Zdenu a Josefa Škvorecké v Torontu. Korespondence je svědectvím o síle lidských a rodinných pout, lásky a přátelství v těžkých dobách. O slovech vysílaných do dálky, která posilují. Svědectvím o velkých přátelstvích, z nichž jedno, to Arnošta Lustiga a Oty Pavla, nepřervala ani Otova smrt v roce 1973. Arnoštovy dopisy Otovi se ztratily, ale vzpomínky na Otu, které napsal, i vzpomínky dalších přátel snad tuto chybějící korespondenci doplní tak, aby čtenář pochopil, co nejen pro sebe navzájem Arnošt s Otou znamenali. A jak přátelská a rodinná pouta a v minulosti zaslaná slova pomáhají navzdory odloučení, dálce, času a smrti i dnes. Korespondence a vzpomínky jsou rovněž svědectvím o komunistických mocenských a cenzurních praktikách a zásazích do životů jednotlivců a rodin.

Tři osudy a jeden proces: pohled do zákulisí nacistických vyhlazovacích záměrů.

Esence ženy – někdy skryté, jindy vyřčené, ale vždy více či méně přítomné téma knih Arnošta Lustiga. Ve svém pozdním díle, Židovské trilogii, nechává autor tento námět zaznít plnou silou. Jak jsme však již u tohoto spisovatele zvyklí, nejedná se o útěšnou oslavu ženské krásy. Lustigovy hrdinky jsou o své ženství krutě připravovány, musejí o ně bojovat v extrémním prostředí fašistických koncentračních táborů, kdy tváří v tvář smrti nabývají ženská krása, láska a něha zcela nečekaných rozměrů. Novely Lea z Leeuwardenu, Colette, dívka z Antverp a Tanga z Hamburku jsou tak trojí variací na výsostně existenciální téma. Colette Cohenová, devatenáctiletá belgická židovka s démantem pod jazykem, je zmítáná mezi hlubokým milostným citem a brutálním sexuálním násilím. Dvě podoby lásky tak odlišné a tak podobné jako pravda a lež. Milostný příběh z prostředí osvětimského lágru je tak i příběhem o zmatení všech lidských hodnot, kdy je jen tenká hranice mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, láskou a nenávistí

Zpáteční lístek do posledního ráje Oty Pavla je vyznáním kraji autorčina dětství. Především je však vyznáním velkému člověku Otu Pavlovi. Byl spisovatelem, který tak jako autorce - vstoupil do života nekonečné řadě čtenářů a posléze i filmových diváků a posluchačů v mnoha zemích světa. Ve své knize Jaroslava Pechová použila úryvky z korespondence a Pavlovy tvorby, neboť poodhalují jeho křehkou a poetickou duši. Autorčiným přáním je, aby tato kniha vzbudila ve čtenářích touhu stále se navracet k Pavlovým knihám, aby v nich probudila i chuť podívat se do líbezného kraje pod hradem Křivoklátem, jímž se vine jako dlouhá mnohobarevná stuha tajemná řeka Berounka.

Do tohoto souboru vybral Arnošt Lustig nedlouho před smrtí své dvě povídky Poslední den ohňů a Chvíle hned po ránu, další dvě povídky přidala jeho dcera Eva - Bílý vítr a Sláva Chaima Steina. Vznikla tak výjimečná sbírka raných textů obou spisovatelů. Čtenář tak má možnost porovnat jak či zda Lustig ovlivnil tvorbu své dcery.

Nejzábavnější učebnice světové literatury a tvořivého psaní, zmixovaná s životní filozofií a lechtivými anekdotami Arnošta Lustiga. Spisovatel hlásal, že literatura nesmí být nuda. A tím se řídil i při svých literárních seminářích tvůrčího psaní. Jejich atmosféru zachycuje Dana Emingerová, které se podařilo lehkým perem skloubit spisovatelův smysl pro humor se závažnými tématy jeho života.

Rozhovor představuje nedávno zesnulého významného spisovatele, který svým dílem a mistrovským vypravěčským talentem připomíná tragédii šoa. V bilančním rozhovoru vedeném od května do července 2010, a dále od října 2010 do ledna 2011, v době jeho těžké nemoci, vypráví nejen o době prožité v lágrech, o tom, co znamená být Židem v XXI. století, ale i o svých kamarádech Otu Pavlovi, Ludvíku Aškenázym a pilotu Josefu Plačkovi. Hovoří o učení kreativního psaní na americké univerzitě ve Washingtonu, o svých láskách a roli erotiky a sexu v životě. V tomto interview na sebe Arnošt Lustig, český Žid, prozrazuje, že jeho skutečná národnost se jmenuje spisovatel. Poodhaluje také málo známá fakta z Terezína či Osvětimi, Lustig se vyjadřuje i k době procesu s Milenou Horákovou a popisuje například skutečný život a smrt Dity Saxové. Nebývale otevřený rozhovor, protože poslední. Karlu Hvížďalovi se podařilo přinutit nezkrotného Lustiga, aby opravdu hovořil k věci (tachles). Stojí to za to. Oproti původnímu vydání má toto vyznání dvou spisovatelů o 60 stran více.

Autor předkládá novou prózu, která vznikla přepracováním stejnojmenné povídky. Podle této knihy připravuje režisér Milan Cieslar (mj. Krev zmizelého, Pramen života apod.) nový film. V příběhu se setkáváme s Jitkou Thelénovou, vychovávanou v Pražském ústavu pro rasově čisté dívky. Tam se dostala po smrti svých rodičů, kteří se stali obětí teroru po atentátu na Heydricha. V hlavní hrdince se sváří právě probuzená ženskost s nenávistí vůči všem, kdo se podíleli na ztrátě jejích nejbližších.

Vzpomínky na báječného člověka a spisovatele Otu Pavla jsou jako teskná píseň s radostnými akordy. Jsou to zážitky dvou kamarádů, nádherné okamžiky jejich společného mládí, které strávili prací v rozhlase, novinách a časopisech a prvními pokusy na jejich úspěšné literární dráze, kterou v případě Oty Pavla ukončila předčasná smrt. Kniha je zároveň dobovou freskou charakterizující českou společenskou a politickou scénu po druhé světové válce.