Sylogismy hořkosti
- 169 stránek
- 6 hodin čtení
Aforismy a sentence vyjadřují autorův vztah k životu, náboženství, lásce, hudbě, dějinám a obrážejí jeho nihilistickou filozofii.
Emil Cioran Knihy
8. duben 1911 – 20. červen 1995
Emil Cioran, jehož dílo je prosyceno existenciálními tématy, jako je smrt, zoufalství a samota, proslul svými aforismy a úvahami, které se často pohybují na metafyzických výšinách. Počátky jeho psaní v rumunštině se vyznačovaly lyrickými meditacemi ovlivněnými německými romantiky a filozofy jako Schopenhauer a Nietzsche. Později, po přestěhování do Paříže, přijal francouzštinu jako svůj literární jazyk, popisoval ji jako „svazující“ formu, která mu pomohla zkrotit jeho temperamentní sklony a lyričnost. Jeho francouzská díla zkoumají jeho trvalé obsedantní motivy s rostoucím odstupem, čímž si získal uznání pro svou intelektuální subverzivnost a ironický humanismus.
Autor navazuje na myšlenky H. Bergsona a F. Nietzscheho.
S téměř prorockou jasnozřivostí byl v r. 1957 napsán filozofický esej, který nastavil věštecké zrcadlo směrem západním i východním. Cioran srovnává, analyzuje a noří se do dějinných událostí, aby vystopoval okamžiky, v nichž se rodí ambice ovládnout svět. Tentokrát je na tahu Rusko. Zatímco Západ se opotřeboval užíváním a hájením svobody, Východ se svým sklonem k mesiášským projektům, které jsou předpokladem dobývání, nashromáždil dostatek sil, aby utopii o spasitelnosti světa začal uskutečňovat.
In this collection of essays and epigrams, E.M. Cioran gives us portraits and evaluations—which he calls "admirations"—of Samuel Beckett, Jorge Luis Borges, F. Scott Fitzgerald, the poet Paul Valery, and Mircea Eliade, among others. In alternating sections of aphorisms—his "anathemas"—he delivers insights on such topics as solitude, flattery, vanity, friendship, insomnia, music, mortality, God, and the lure of disillusion.
Drawn and Quartered
- 200 stránek
- 7 hodin čtení
Cioran's work exemplifies the philosophical essay genre with its brilliance and originality, prompting deep reflection and emotional responses from readers. His thought-provoking ideas challenge conventional thinking, making his essays both compelling and unsettling. With a unique style that engages the intellect, Cioran's writings invite readers to explore profound themes of existence, despair, and the human condition, leaving a lasting impression and stimulating further contemplation.
Disaster, according to the caustically brilliant philosopher E. M. Cioran, lies not in the prospect of our deaths, but in the fact of our birth, that 'laughable accident'. In these pessimistic, nihilistic and darkly funny aphorisms, he strips the human condition down to its most basic and grapples with questions such as the passing of time, our inability to live in the world or just make ourselves get out of bed in the morning.
History and Utopia
- 128 stránek
- 5 hodin čtení
E. M. Cioran, a Romanian philosopher, challenges readers to confront reality without illusions, suggesting that only a "monster" can embrace the truth of existence. His philosophical insights draw comparisons to the works of Samuel Beckett, emphasizing themes of despair and the human condition. Through his provocative ideas, Cioran invites an exploration of deep existential questions, encouraging a raw and unfiltered perspective on life and its inherent struggles.
Opublikowany w roku śmierci francusko-rumuńskiego filozofa Emila Ciorana (19111995) tom wywiadów z nim stanowi bardzo szczególną publikację. Na początku lat 70. XX wieku Cioran pisał do znajomego: Mam sześćdziesiąt lat i nigdy nie występowałem publicznie. Nie cenił życia literackiego, nie przyjmował nagród, a swoje pisarstwo uważał za terapeutyczne. Żył paradoksalnie: uznawał życie za bezsensowne, lecz je kochał i cieszył się nim. W późniejszym okresie jednak, w miarę rosnącej sławy, zaczął udzielać wywiadów, czasem nawet rozmowy z nim odbywały się przed zgromadzoną publicznością. Niniejszy zbiór zawiera dwadzieścia takich wywiadów i rozmów z Cioranem z ostatniego ćwierćwiecza jego życia, głównie z lat osiemdziesiątych XX wieku. Mówi on o sobie i swoim stosunku do świata, opowiada o dzieciństwie, młodości i powodach, dla których, osiadłszy na stałe we Francji, w latach 40. porzucił ostatecznie język rumuński i zaczął pisać po francusku. Wiele miejsca w rozmowach zajmują kwestie egzystencjalne: sens (bezsens) życia, a zarazem czerpanie z niego, samobójstwo, religia, Bóg. Wywiady powstały przy różnych okazjach, rozmaici byli rozmówcy i dlatego mamy tu całą gamę tematów, a także zróżnicowaną głębię refleksji. Niektóre wątki powtarzają się, oświetlane zarazem z różnych perspektyw. Dzięki temu czytelnik otrzymuje wielostronny obraz osobowości filozofa poświadczony przez niego samego.
Der Mensch, der sich dem Abenteuer des Bewußtseins verschrieben hat, ist am Gegenpol seiner ursprünglichen Unschuld angekommen. Die Form des Wissens, für die er optierte, hat ihn der Welt entfremdet. Gefangen in seinem Größenwahn, verwechselt er Werden mit Fortschritt. Wohl wandelt sich alles - aber kaum, eigentlich nie, zum Besseren; denn der Fortschritt ist die profane Gestalt des Absturzes.
„Wer ist wie er? ... ein verzweifelter Privatnachdenker, der mit der Komik seiner Lage spielt ... Nur eines läßt der ins Scheitern verliebte Schriftsteller gelten: seine Notizen – ‚Ich werde mich an diese Cahiers klammern, denn sie sind der einzige Kontakt, den ich mit dem Schreiben habe.‘“ Hennning Ritter, Frankfurter Allgemeine Zeitung . „Was im autorisierten Werk nur anspielungshaft ausgedrückt ist, kann man nun namentlich identifi zieren... Die... nunmehr vollstän- dige Übersetzung der Notizen ist eine bedeutende verlegerische Leistung.“ Jürgen Große, Information Philosophie „Ohne Übertreibung läßt sich sagen, daß einem in diesem Band der eloquenteste Misantthrop des 20. Jahrhunderts begegnet.“ Roderich Schmitz, Junge Freiheit „Wortgewaltiger hat wohl niemand vor ihm die Verzweifl ung un- seres Seins beschrieben ...“ Peter Kampits, Wiener Zeitung
