Stanisław Ignacy Witkiewicz

Witkiewicz, známý jako Witkacy, byl polský dramatik, malíř, fotograf, autor antiutopických románů a jedna z nejvýraznějších postav evropské meziválečné avantgardy vůbec.

Narodil se 24. února 1885 ve Varšavě, nacházející se tehdy v tzv. ruském záboru. Otec, Stanislaw Witkiewicz, pocházel ze šlechtické (zemanské) rodiny žijící na Litvě. Byl to samouk, významný malíř a ikonická osobnost současné polské kultury. Jeho matkou byla Marie Pietrzkiewicz, učitelka hudby. V roce 1890 se rodina přestěhovala do městečka Zakopané, nacházejícího se v polských Tatrách. Protože rozpoznal synův výtvarný talent, otec se v souladu se svými vlastními teoriemi rozhodl syna vzdělávat sám, s pomocí významných přátel. Witkacy tedy prožil dětství a ranou fázi dospívání, bez obvyklého kontaktu s vrstevníky, mimo přirozené prostředí.

Již v osmi letech napsal svoji první divadelní hru Švábi. V roce 1902 se pokouší o první filosofické traktáty. V roce 1903 externě složil maturitní zkoušku a po krátké cestě po Evropě nastoupil na krakovskou Akademii Sztuk Pieknych. Tu však na naléhání otce, který chtěl, aby se z Witkacyho stal nezávislý génius, v roce 1906 opustil.

V roce 1914 spáchala sebevraždu jeho snoubenka Janczewska. Witkacy si uvědomoval, že její smrt zavinil - jednak nevěrou s herečkou Irenou Skolskou a jednak žárlivostí a nesnesitelným vystupováním. V následujícím roce mu zemřel otec, který pro něj – navzdory četným názorovým neshodám – představoval božstvo. V letech 1915-1917 sloužil Witkacy v elitním Pavlovském pluku ruské armády – po bitvě u Witonirze byl za statečnost povýšen na poručíka a odměněn řádem Svaté Anny IV. stupně. Během únorové revoluce byl zvolen politickým komisařem. Po návratu do Polska v roce 1918 blízkým oznamuje, že v Rusku vymyslel nové pojetí umění.

Začíná horečnatě tvořit. Publikuje teoretické a filosofické práce, píše desítky dramat (která ale nesklízí takřka žádný ohlas). Největší pozornosti budí Witkacyho romány, i když sám tvrdí, že tímto žánrem opovrhuje. V roce 1925 založil Formistické divadlo. Namaloval také velké množství výtvarných děl. Přestože byl v roce 1935 odměněn Zlatým vavřínem Polské literární Akademie, značná část jeho díla se ztratila v průběhu II. sv. války a prvních letech po ní.

18. 9. 1939, den po vstupu sovětských vojsk do Polska, spáchal Witkacy sebevraždu poblíž obce Jeziory (nyní Ukrajina). Jeho dílo bylo vydáno v roce 1962 zásluhou Konstantyho Puzyny.