Patrik Ouředník Knihy

Argot? Slang? Žargon? Hantýrka? Není v autorově úmyslu ani kompetenci rozmnožovat řadu pokusů o vymezení jazykové oblasti jdoucí od obecné expresivní mluvy po zájmové slangy, vulgarismy a výrazy erotického charakteru. Materiál schromážděný v této knize by byl v souladu s různými, často rozpornými přístupy označován stejně dobře za argotický jako za obecně slangový či expresivní hovorový. Všechny tyto skupiny mají toliko jedno společné: jde o útvary vymykající se spisovnému jazyku. Vymezit, kde končí obecná čeština, zpravidla řazená k jazyku spisovnému, a začíná hovorová, je ovšem nezřídka stejně ošidné jako definovat argot nebo slang v jejich rozmanitosti. Pro náš účel se tedy přidržíme dostatečně vágního označení nekonvenční čeština. Šmírbuch jazyka českého obsahuje 1200 tematických skupin a podskupin a na 15 000 hesel. Celek je doplněn více než 1300 citáty z původní a překladové literatury. První vydání tohoto zdaleka největšího a prvního necenzurovaného slovníku vyšlo v Paříži v roce 1988. Naše vydání je doplněno o obsáhlý rejstřík, vlastně slovník argoticko-český.

Slovník obsahující přes 1300 výrazů a rčení biblického původu a doplněný citacemi z děl věhlasných i méně věhlasných biblistů – a ne vždy uctivými komentáři autora samého.

Slovník nekonvenční češtiny 1945–1989. Třetí, rozšířené vydání jedinečného díla v historii české lexikografie: přes šestnáct tisíc výrazů z oblasti argotu, slangu a „nekonvenční češtiny“ z let 1945 až 1989.

V knize Svobodný prostor jazyka shrnul básník, prozaik, esejista a překladatel Patrik Ouředník všechny své texty a rozhovory věnované problematice jazyka a jeho vztahu k literatuře. Vznikl tak mimořádně cenný a podnětný svazek. Kniha je členěna do pěti oddílů: první oddíl přináší texty o obecných otázkách jazyka a překladu, druhý je věnován Rabelaisovi a problematice jazyka v jeho díle, třetí sestupuje hluboko do minulosti („O původu jazyka ve starověkém Řecku“), čtvrtý se vyjadřuje k jazyku dnešnímu, poukazuje na ledabylé zacházení se slovy v naší současnosti a věnuje se i otázce uchování paměti umožněné jazykem, pátý představuje několik jazykově-literárních kuriozit s hlubším obsahem. Kniha má všechny přednosti pečlivě komponovaného svazku: jednotlivá témata se doplňují a vzájemně nasvěcují, celek vypovídá o mnohaletém a soustavném autorově zájmu o danou problematiku.

Ouředníkův text, pohybující se na pomezí beletrie a esejistiky, je provokativním pokusem, jak v jednolitém, avšak výrazně heterogenním tvaru propojit prvky moderny a postmoderny; jinými slovy ztvárnit prožitek světa bez Boha v asambláži fiktivních epizod, dokumentárních prvků, historických dat, úvah a parafrází. Anebo ještě jinak a zjednodušeně řečeno, vyjádřit ústřední téma moderny postmodernistickými prostředky - a máme tu dvacáté století jako na dlani. Co je pravda? Historická pravda dějin? Literární pravda textu? Pravda utopií? Pravda paměti? K těmto otázkám nám Ouředník řešení neposkytuje, nebo přesněji řečeno nám jich nonšalantně nabídne tolik - trochu jako ve výprodeji zlevněného zboží u vetešníků 20. století -, že to vyjde nastejno.

Satiricko-absurdistické texty o prosťáčkovi, kterému se nedaří splynout se společností a ztratit se v davu, mají formu černého humoru.

S podtitulem: Jak putoval za princeznou, a o všelijakých dobrodružstvích, která se mu přitom přihodila. Princ Čekanka a jeho věrný oř Zagroškudla se vydávají na cestu za princeznou. Potkají spoustu neobyčejných bytostí – loupežníky, kteří vyloupí cukrárnu, žirafu jménem Teta Běta sedící na stromě, čarodějnici Pucnohu, kapra vyprávějícího vtipy... Originální pohádka známého českého autora vystavěná na klasickém schématu, protkaná velkou dávkou jazykové hravosti, vtipu a nonsensu. Knížka je plná slovních hříček a nečekaných zvratů, které z ní dělají jednu z nejvýraznějších současných pohádek. Seznam zviřátek: medvěd Bloumal, lišák Zrzek, hranostaj Ondřej, zajíc Kuba Kakrlák, veverka Janinka, krtek Vilém, neznámá sova a některá další. Seznam strašidel: čarodějnice Pucnoha, Klemprda, Kudibal a Plivník, polednice a nemodlenka, bludný kořen, bludičky neboli cvendy, jezinky, mátohy a mátožníci, sněhové obludy a příšery a některá další.

Na půl cesty mezi autorským esejem a odbornou studií, Ouředníkova nová kniha čerpá látku stejně dobře z literatury jako z historie, filosofie či antropologie. Opět se zde setkáváme s klíčovou tematikou autora: společnost viděná prizmatem jazyka, topiky, loci communes. Od Homéra k církevním Otcům, od středověku k renesanci, od osvícenství k sociálním utopiím 19. století a k dystopiím současnosti, Ouředníkovy dějiny utopie jsou především dějinami myšlení o společnosti – a tím i západní kultury jako takové.

hantýrka a vyjádření souhlasu, nesouhlasu, nadávky.....

Nová kniha Patrika Ouředníka přináší 1800 hesel, která vysvětlují zapomenutá slova, jež měla nahradit cizí výrazy, aby čeština měla pro každou věc vlastní termín. Tato slova lze použít jako alternativy běžně užívaných výrazů a čekají na to, až je čtenáři znovu zařadí do svého jazyka. Společenský snobismus se stává spojencem: stačí použít slovo ve správnou chvíli a ostatní se postarají o jeho šíření. Čtenář zde najde jak výrazy, které tvoří jazykovou výbavu generací, tak i slova, která vznikla v jediné vědecké přednášce nebo učeném pojednání. Uvedené výrazy pokrývají pět oblastí: vesmír a přírodní jevy, člověka a jeho zdraví, řemesla a stravování, duševní činnost a společenský život, a úřady a instituce. Mnohá z těchto slov chybí v moderních slovnících, přičemž většina byla vybrána z období od 18. do 20. století, s občasnými odkazy do minulosti i budoucnosti. Kniha vybízí k rovnosti a svobodě, ačkoli bratrství zůstává opomenuto.