Josef Čapek Knihy

Velká pohádka doktorská O tom, jak páni doktoři léčili kouzelníka Magiáše. Koho by napadlo, že kouzelník Magiáš bude potřebovat doktora! Ale když to přišlo a Magiáš ztratil svůj hlas, jeho pomocník Vincek se musel hodně snažit, aby se na Hejšovinu vypravili slovutní lékaři - hronovský, kostelecký a skalický. Protože doktoři musejí pomáhat nemocným, i kdyby si o nich nic dobrého nemysleli, kouzelníka Magiáše přece jen vyléčili. Pohádky pošťácká a psí Pošťácká pohádka Známá pohádka o nejobětavějším panu pošťákovi na světě. O panu Kolbabovi, který se rozhodl doručit psaníčko bez adresy do správné schránky. Pohádka psí Když se dědeček vracel z hospody domů, našel u cesty schoulené štěně, malé bylo sotva na prst, schoulilo se mu do dlaně a děda ho odnesl domů. Tam ho s babičkou nakrmili a dali do teplé stáje. A štěně rostlo a sílilo, až z něj byl velký pes. Jenže ten pes neuměl štěkat. Babička se trápila tím, že neštěká, dědeček se tím trápil, jen kočí nad pivem pochopil, že Voříšek štěkat nemůže, protože ho to nikdo nenaučil. A tak se kočí sám ujal nesnadného úkolu a začal Voříška učit štěkat.

Soubor fejetonů Karla Čapka z dvacátých a třicátých let.

Pejsek a kočička spolu žijí v domečku a vedou svoji malou domácnost a chtějí všechno dělat jako velcí lidé. Umývají špinavou podlahu, pečou dort, chodí v neděli na procházku, píšou dopis dětem nebo hrají divadlo. Ale protože pejsek a kočička lidmi nejsou, nedopadne všechno vždy tak, jak by si přáli.Kniha je edičně připravena podle vydání poslední ruky z roku 1937 a kromě devíti klasických příběhů obsahuje i povídání Jak pejsek s kočičkou slavili 28. října, které bylo po roce 1948 z politických důvodů vypouštěno.

Velká pohádka doktorská O tom, jak páni doktoři léčili kouzelníka Magiáše. Koho by napadlo, že kouzelník Magiáš bude potřebovat doktora! Ale když to přišlo a Magiáš ztratil svůj hlas, jeho pomocník Vincek se musel hodně snažit, aby se na Hejšovinu vypravili slovutní lékaři - hronovský, kostelecký a skalický. Protože doktoři musejí pomáhat nemocným, i kdyby si o nich nic dobrého nemysleli, kouzelníka Magiáše přece jen vyléčili. Pohádky pošťácká a psí Pošťácká pohádka Známá pohádka o nejobětavějším panu pošťákovi na světě. O panu Kolbabovi, který se rozhodl doručit psaníčko bez adresy do správné schránky. Pohádka psí Když se dědeček vracel z hospody domů, našel u cesty schoulené štěně, malé bylo sotva na prst, schoulilo se mu do dlaně a děda ho odnesl domů. Tam ho s babičkou nakrmili a dali do teplé stáje. A štěně rostlo a sílilo, až z něj byl velký pes. Jenže ten pes neuměl štěkat. Babička se trápila tím, že neštěká, dědeček se tím trápil, jen kočí nad pivem pochopil, že Voříšek štěkat nemůže, protože ho to nikdo nenaučil. A tak se kočí sám ujal nesnadného úkolu a začal Voříška učit štěkat.

"Kniha, která je něčím jiným, než měla být. Myšleno subjektivně, dále zájem malířův o věci života a světa, potřeba ujistiti se, že tento život a svět je spíše dobrý než špatný, aby mohl milovati to, co podává a tlumočí. Ale kniha stala se obrazem toho, co všechno se na událostechdo mysli tlačilo: otázky dočista subjektivní, všelidské, národní. - Psáno do mraků, to není totéž jako rýti do bronzu. Dramatický sled věcí, které vnikaly do celkem prostého, jednoznačného přemýšlení. Ze svědectví o sobě stala se svědectvím časů; přišla do ní složka dramatická a vlastně dějová: úzce, osobně soustředěné přemýšlení pod nárazem událostí nutně se odpoutalo od svého subjektivního i odbornického plánu a stalo se výrazem trýzně i hledáním pravdy obecnější, vůči níž vše osobní i odborné je malé, podružnější, ustupuje a podléhá." - Josef Čapek

Zpracováno podle kresleného filmu Eduarda Hofmana na motivy Josefa Čapka. Pohádková knížka pro malé čtenáře.

Milé děti i ostatní, oznamujeme Vám, že je všechno v nejlepším pořádku, a tak se spolu zase scházíme v téhle další knížce podle Povídání o pejskovi a kočičce, to je tedy celé o nás dvou, které napsal pan spisovatel Josef Čapek. Chceme k tomu ještě dodat, že jsme oba tuze rádi, že nás tak pěkně vypodobnil na svých obrázcích. Tahle nová knížka o nás se proto jmenuje Jak si dělali dort, protože jsme si jednou opravdu dělali takový velikánský dort, když jsme měli náhodou dohromady svátek i narozeniny. Bylo to ale také naposled, protože jsme poznali, že mnoho dobrého škodí. Ale víc už Vám nemůžeme prozradit, protože byste pak už snadno uhádli, jak to nakonec všechno dopadlo. Tak si pěkně čtěte a ten náš recept na opravdický dort snad ani mamince neukazujte. Raději ji poproste, ať Vám k Vašemu svátku nebo narozeninám udělá dort podle sebe nebo podle kuchařské knížky. Přejeme Vám dobré pochutnání. Tak nazdar a v úctě, Kočička a Pejsek

Zkrácená verze pohádek o pejskovi a kočičce pro nejmenší... Milé děti, tak si představte, že se taková věc může vůbec pejskům a kočičkám stát! Vidíte a stane se. Někdy. Když je k tomu správná příležitost a když si k tomu docela snadno představíme, že pejskové a kočičky jsou vlastně ve své kůži oblečeni stejně jako lidé. A taková díra do kalhot je velikánská ostuda pro každého, kdo nosí kalhoty. Tedy i pro pejsky. Člověk nebo i zvířátko musí být na svoje věci tuze opatrní, protože těm neopatrným se mohou stát i jiné věci. Mohou si třeba rozbít nějakou hračku, a co je ještě horší, mohou ji třeba i ztratit. A s rozbitým autíčkem si nemůžete hrát na závody a se ztraceným kyblíčkem se nedá hrát na vaření. A to jsme ještě nepovídali o pohozených hračkách. To jsou ty nejubožejší hračky na světě vůbec, když je ti jejich tatínkové a maminky, ti kluci a holčičky sami pohodili. Ztratit se náhodou může třeba i hračka, nebo i nějaké peníze, ale pohodit a nechat někde ležet nějakou hračku nebo dokonce i nějakou panenku, to se mezi slušnými dětmi nedělá. To ne. A protože oba dobře víme, že se toho někdy některé dítě, nějaká holčička nebo kluk dopustí, proto Vám chceme povědět o takové jedné malé, ztracené a ubohé panence, abyste věděli, že se takové věci nemají nikdy dělat. Tak nazdar a v úctě KOČIČKA a PEJSEK

Posmrtně vydané dílo Josefa Čapka PSÁNO DO MRAKŮ, zveřejňující jeho filosofický zápisník z těžkého čtyřletí kolem katastrofální krize evropského podzimu 1938. Kniha Josefa Čapka není však jen produktem abstraktního myšlení a výsledkem pouhého teoretického uvažování. Má hlubokou souvislost se svou dobou a s přítomným člověkem. Za jejími řádky jako by se stále pohyboval film dějů evropského soumraku předválečných let a prolínal v myšlení a svědomí spisovatelovo.... celý text

Milé děti, v tomto Povídání o pejskovi a kočičce se dozvíte, jak jsme hráli divadlo a co bylo na Mikuláše. Poznali jsme, že když je člověk nemocný, nemůže ven a musí ležet v postýlce, má dlouhou chvíli a když přijdete někoho takového navštívit, uděláte mu tím velikánskou radost. Pěkně si sedněte a přečtěte si naše povídání, jak to doopravdy s tím divadlem a Mikulášem bylo. A pamatujte si, že dělat jiným radost je krásná věc, protože i my jsme takovou radost přinesli panu Čapkovi, když nás maloval, a jeho malé dcerušce Alence, která mu při tom pomáhala.

Spisovatel a malíř si vypráví s dětmi o nejrůznějších věcech a poznatcích, se kterými se setkávají v okolním světě.

Dášeňka čili život štěněte je kniha pro děti z roku 1933, kterou napsal, ilustroval a fotografiemi doprovodil Karel Čapek. Vypráví o narození a růstu štěňátka – foxteriéra Dášeňky, obsahuje také psí pohádky a bajky. Jde o klasickou knížku nejen pro malé čtenáře o malém nezbedném štěněti. Dášeňka je drsnosrstý foxteriér a „trápí“ nejen svou maminku Iris, nýbrž i svého páníčka Karla Čapka. Spisovatel je i autorem obrázků a fotografií. Nejprve se dozvíme, jak Dášeňka roste, jaké jsou její první krůčky a jak objevuje svět – především svými zoubky. V dalších kapitolách si potom přečteme, jak je složité vyfotit malou psí slečnu, která neposedí. Autor však vymyslel a čtenáři nabídl i několik pohádek pro malé pejsky.

Mimořádně ceněné dílo Karla Čapka vznikalo v letech 1928–1935 na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem T. G. Masarykem. Spis vypovídá o prezidentově životě od dětství po jeho vstup do vysoké politiky. Seznámíme se s jeho pohledem na svět, s jeho ideály demokracie a humanismu a jeho politickými, náboženskými a filosofickými názory.

Soubor Čapkových fejetonů rozdělených do tří samostatných oddílů - Jak se dělají noviny, Jak se dělá film a Jak vzniká divadelní hra - přináší čtenářům zajímavé informace o zákulisí tří profesí, které Čapek sám velmi důvěrně poznal.

Rozsáhlá studie o umění přírodních národů a jeho vlivu na moderního člověka. Úvod do poznání výtvarné tvorby přírodních národů Afriky, Oceánie a předkolumbovské Ameriky. Úvodní kapitola postihuje vztahy mezi etnickým uměním a historickým vývojem umění, další části se zabývají dílčími etnickými oblastmi. Přes značný časový odstup od vzniku kniky zaujmou její sdělení i současného čtenáře.

Poetické verše, kterými slavný moravský básník Jan Skácel doprovodil kresby zvířat proslulého malíře Josefa Čapka. Osobně se tito dva autoři sice nepotkali, ale ze setkání jejich tvorby vznikla nádherná knížka pro děti.

Loupežník Lotrando, princezna Zubejda, drvoštěp Dr. Voštěp, poštmistr Kolbaba, kouzelník Magiáš, draci, víly, vodníci – to jsou jen někteří hrdinové půvabných pohádek Karla Čapka, které měli rádi už vaši rodiče, jejich rodiče, rodiče jejich rodičů, a rodiče rodičů jejich rodičů. A budou je mít rády i vaše děti. Co je na ní tak půvabného? Tahle kniha totiž není jen kniha pohádek, ale je doslova a do písmene kouzelná! Jak to? Protože je nestárnoucí. Karel Čapek do ní vložil tolik kouzelných slov a tolik veselých příběhů, že ani stárnout nemůže. Protože kde jsou smích, kouzla a láska, tam se prostě stárnout nemůže. A každý, kdo si ji přečte, to pozná na vlastní kůži. Poprvé za 83 let od prvního vydání vychází nestárnoucí Čapkova klasika Devatero pohádek s jinými ilustracemi, než od jeho bratra Josefa. Důvod? „Zatímco Karlův jazyk zůstává neustále moderní a dnešním dětem přístupný a srozumitelný, ilustrace jeho bratra Josefa text stahují do dob, kdy kniha vznikla, působí na ně staře a odvádí je tak od knihy, která si zaslouží jejich pozornost,“ vysvětluje nakladatel David Laňka. O nové ilustrace k Devateru pohádek se postarala talentovaná absolventka FAMU Edita Krausová, která knihu bohatě proilustrovala a dokázala skloubit modernost, zábavnost, pohádkovost a hravost textu s odkazem na vysokou kvalitu české knižní ilustrace.

Půvabná knížka je výsledkem zvláštního setkání dvou významných českých umělců: malíře Josefa Čapka a básníka Jana Skácela. V době, kdy se kniha rodila, už Josef Čapek nebyl dávno mezi živými (zemřel na jaře 1945 v koncentračním táboře - přesné datum úmrtí se jeho rodina nikdynedozvěděla). Kmotrem knížky byl literární historik Jiří Opelík, který oslovil Čapkovy dědice a brněnského básníka Jana Skácela. Jeho nápad nezůstal bez odezvy - dílo, u jehož zrodu stál, potěšilo i potěší malé čtenáře i jejich rodiče a prarodiče. V Knižním klubu vychází v nové grafické úpravě Davida Dvořáka.

Nejskromnější umění / Málo o mnohém / Umění přírodních národů

Třetí svazek Spisů Josefa Čapka obsahuje pohádku O tlustém pradědečkovi a loupežnících (zahrnutou do knihy Karla Čapka Devatero pohádek, 1932), dále zdramatizovanou, samostatně knižně vydanou verzi Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové z roku 1932, knihu Povídání o pejskovi a kočičce. Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech (1. vyd. 1929, 4. vyd. 1937; svazek zahrnuje rovněž – poprvé knižně – hry pro loutky Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen a Jak děti dělaly s pejskem a kočičkou Mikuláše, jež vznikly ze dvou povídání a vyšly v roce 1932 v časopisu Loutkář) a v původním znění cyklus vyprávění Povídejme si, děti, který Čapek napsal a nakreslil pro Dětský koutek Lidových novin v letech 1929–1933 (v roce 1954 jej pak vydal Miroslav Halík).

Obsahem 2. svazku Spisů Josefa Čapka jsou tři zralé práce z posledního desetiletí autorova života: Kulhavý poutník, Psáno do mraků a Básně z koncentračního tábora. Esej Kulhavý poutník (1936) vydal Josef Čapek rok před svými padesátinami. Autor a jeho druhé já, vzájemně se doplňujíce, opravujíce a ponoukajíce, vedou zde živou rozpravu o podstatných setkáních na cestě životem: s tělem, duší, různými věky člověka, smrtí, přírodou, uměním. Dotekem doby silně poznamenán je posmrtně vydaný (1947) svazek Psáno do mraků. Je to proud krátkých, často aforisticky vyhrocených deníkových úvah o věcech umění, situaci národa, mravnosti – extrakt Čapkovy tvůrčí a životní zkušenosti, moudrá a zároveň nekompromisní kniha moralisty a demokrata. Rukopisy Čapkových vězeňských básní a básnických překladů přinesli do vlasti, po autorově anonymní smrti někdy v dubnu 1945, až přeživší koncentráčníci (Básně z koncentračního tábora, 1946). Jde o jakýsi experiment naruby. Čapek, milující moderní poezii, nevázal se tu jejím kánonem, protože sám se básníkem necítil a protože chtěl být přístupný všem spoluvězňům, kteří se k tajeným opisům jeho veršů dostanou. Ti, kdo nemají smysl pro osobité a nové, jež už ohlašuje příští literární časy, mají sklon odsouvat tyto tři Čapkovy knížky na okraj české literatury. Soudíme naopak, že v ní patří k jejímu jádru: k jejím hodnotám nejryzejším a nejtrvalejším.

„Víš, pejsku, když se tak koukám na naši zahrádku, připadá mi taková smutná." „Smutná?" zeptal se pejsek. „Smutná," přitakala kočička. „Víš přece, že lidé mají na zahrádkách záhonky a na nich pěstují krásné květiny a taky něco na zub." „To máš pravdu," zadumaně přisvědčil pejsek. „U nás na zahrádce nic na zub pro pejsky a kočičky neroste. A to je móc smutné! Zvlášť když mám hlad." „S tím budeme muset něco udělat, aby naše zahrádka nebyla nešťastná, že se o ni nikdo nestará a že není nikomu nic platná," prohlásila kočička. „No jo," přidal se hned pejsek, „mohli bychom si vypěstovat něco k snědku. Slyšíš, jak mi kručí v bříšku? Já ti mám, kočičko, takovou chuť na buřta... Co kdybychom si vypěstovali buřty?!" „Mňaum! Buřty já mám také ráda," olízla se zasněně kočička, „jenom nevím, jak se pěstují." A tak se narodil nápad vypěstovat si na zahrádce buřty, které mají oba tak rádi! Budou ale pejsek s kočičkou o buřtech jenom snít nebo je opravdu zkusí vypěstovat? Poradí jim někdo, jak na to? A povede se jim to? To všechno i spoustu jiných věcí se dozvíte, pokud přečtete tuhle knížku s novými příhodami našich milých kamarádů.

Svazky Publicistika 3 a 4 navazují na Publicistiku 2 (2012) a přinášejí souhrn Čapkových referátů, recenzí a článků o výtvarném umění z let 1921–1930 a 1931–1939. Tyto svazky uzavírají vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora a celou edici jeho Spisů, která začala v roce 2007. Texty v posledních dvou svazcích byly většinou původně otištěny v periodickém tisku, přičemž Čapek přispíval do Lidových novin od dubna 1921 do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v Praze. I když deník nebyl považován za prostor pro kritiku, Čapkovy články obsahují jeho vlastní hodnocení a nároky na výtvarnou tvorbu. Sledoval výstavy významných umělců i méně známých autorů, včetně ženského umění a výstav různých uměleckých spolků. Čapek odmítal epigonství a konvenčnost, vyzdvihoval vlastní názor a vnitřní svobodu. Jeho články poskytují jasný obraz dění na pražské umělecké scéně mezi válkami. Přispíval také do umělecky zaměřených časopisů, kde se obracel na odbornou veřejnost. Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře a rejstříky. Josef Čapek, malíř a spisovatel, byl významnou postavou českého kulturního dědictví, jehož literární dílo zahrnuje široké spektrum žánrů. Byl zatčen německými okupanty a zemřel v koncentračním táboře.

Soubor fejetonů, causerií a drobných novinářských prací, věnovaný kritickému pozorování věcí kolem nás i lyrickému zasnění nad nimi, zároveň však i lidem a jejich poměru k věcem. Jádrem knihy, sestavené podle autorových poznámek k chystanému souboru spisů, je devět fejetonů z rané autorovy sbírky O nejbližších věcech a novinářské a časopisecké sloupky, jež Čapek shromažďoval v obálce s názvem Věci. Kniha je tematicky členěná do tří oddílů: O věcech, O vynálezech, O zálibách a malých vášních.

1. O začarovaném tulákovi 2. Pohádka psí 3. Pohádka ptačí 4. Pohádka vodnická 5. Pohádka loupežnická 6. O šťastném chalupníkovi 7. Pohádka tulácká 8. Pohádka pošťácká 9. Velká pohádka doktorská

V osmém svazku edice Skrytá moderna se zaměřujeme na opomíjený Almanach na rok 1914 (1913), významné skupinové vystoupení předválečné avantgardy. Přípravy na almanach zahrnovaly organizaci skupinových čtení a diskuse, které navazovaly na generální polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku se počítalo se spoluprací absentujících autorů, avšak události první světové války, jako odvod některých účastníků na frontu nebo úmrtí jiných, znemožnily pokračování. Příspěvky almanachu, i když umělecky nevyvážené, manifestují přihlášení k dynamicky se proměňujícímu životu civilizace. V poezii se uplatňuje volný verš (K. Čapek) a v próze synchronní polyperspektivnost, inspirovaná kubismem (J. Čapek). Autoři, ovlivněni vitalismem a futurismem, se odvracejí od symbolistně-dekadentní generace a hlásí se k životu „tady a teď“, přičemž oceňují inovativní přístupy v umění více než dokonalou formu textu. Almanach zdůrazňuje umělecký syntetismus a propojení s dalšími uměleckými obory, čímž se stává důležitým mezníkem v české literatuře, předznamenávající vystoupení poválečné avantgardy. Publikace vznikla ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci.

„Dva chlapci, kteří pouštěli do světa své duhové fantazie“ – tak charakterizovali sami sebe s časovým odstupem autoři próz vycházejících v letech 1907–12 po různých časopisech, když je v přísném výběru vydali v knize Krakonošova zahrada (1918). Kouzlo naší edice, která si do svého názvu duhové fantazie vypůjčila, tkví v tom, že poprvé shrnuje ranou tvorbu Karla a Josefa v úplnosti. Nabízí beletrii, kterou bratři Čapkové společně napsali v době svého „prvního mládí“, a umožňuje dnešnímu čtenáři sledovat krok za krokem jejich vynalézavý a bujný vstup do literatury. Činí tak otiskem původních časopiseckých verzí a chronologickým řazením všech próz – včetně těch juvenilií, které byly vydány jen jednou, před půlstoletím, a dalších kratších textů knižně dosud nepublikovaných. Svazek podepsaný „firmou“ Bratři Čapkové obsahuje také dvě rané společně napsané hry, commedii dell’arte Lásky hra osudná a první verzi Loupežníka, vzniklou za jejich pařížského pobytu v roce 1911. Kniha Duhové fantazie je volně ilustrována kresbami a grafikami Josefa Čapka z let literární spolupráce obou bratří.

Nerozluční kamarádi Zrzek, Valnoha a Sirka si udělali v lese tajnou skrýš, kde ukládají svoje klukovské poklady a domlouvají plány. Když jim skrýš vykrade záhadný zloděj, pustí se kluci do pátrání, které je zavede do tajemného zámečku a nakonec i zaplete do podivného osudu chamtivého hospodského a jeho vydíraného nešťastného parťáka. V druhém příběhu si Frantík, kterého vychovává dědeček, přivydělává u místního obchodníka – lakomce a vydřiducha. Když se ukáže, jak obchodník okrádá i ty nejchudší zákazníky, rozhodne se Frantík zasáhnout. Jako detektiv vypátrá tajný zelený sešitek a… Oba dětské příběhy Václava Řezáče nabízejí, co často chybí ve fantazii studených moderních pohádek, co ale děti milují a na co dospělí tak rádi vzpomínají. Vyzařuje z nich skromný, ale soudržný a útulný domov, kamarádství, trvalá spokojenost s tím, co je dáno, a potěšení z malých zázraků života. A také strašlivé dětské rozhořčení nad světem chamtivosti a zloby, který je třeba napravovat, neboť největší dobrodružství znamená jediné – stát se dobrým člověkem.

Zahradníkův rok je úsměvná knížka o tom, co všechno čeká na zahrádkáře v průběhu celého roku. Karel Čapek humornou formou vystihuje zahrádkářovu lásku k přírodě včetně každodenních starostí s tím, aby jeho zahrada rostla.

Památník o sklonku života, o nemoci, smrti a pohřbu presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka. S černobílými fotografiemi.

Výběr z výtvarných referátů v Lidových novinách 1921 - 1939.

Obsáhlý výbor z té části novinářského díla Josefa Čapka, v níž se nezabýval výtvarným uměním, tj. z té části, jíž vedl každodenní dialog se čtenářem prostřednictvím běžných žurnalistických žánrů, kterými byly v jeho volbě sloupek, entrefilet, fejeton, črta, nekrolog, polemika atd. Za svého života se Josef Čapek (na rozdíl od bratra Karla) choval vůči své publicistice macešsky, vydal z ní ve dvacátých letech jen dva skrovné výbory. Teď tedy má čtenář příležitost obhlédnout její celek a zvážit, v čem jsou její přednosti a osobitost, popřípadě její meze či přežitost. Ale také porovnat ji s praxí a úrovní dnešního českého novinářství.

Dva soubory kubisticko-expresionistických povídek.

Šestým svazkem Spisů Josefa Čapka zahajujeme edici výtvarné publicistiky – nejrozsáhlejší a dosud nejméně známé oblasti Čapkova literárního odkazu. Čapek se jí věnoval paralelně se svou tvorbou výtvarnou a literární prakticky po celý život, svůj první výtvarný referát publikoval jako student Uměleckoprůmyslové školy v roce 1905, poslední napsal pro Lidové noviny o prázdninách 1939, několik týdnů před svým zatčením. Přítomný svazek je věnován období 1905–1920, kdy Čapek od začátečnických referentských pokusů postupně dozrává ve výraznou osobnost předválečné avantgardy. Ve svých statích se snaží výtvarný život nejen sledovat, ale i aktivně utvářet. Prosazuje principy nových uměleckých směrů, obhajuje nepopisný vztah umění ke skutečnosti a učí vidět krásu „moderní výtvarné formy“. Jeho referáty postihují podstatné události české výtvarné scény v širokém záběru od aktivit tradičně orientovaných spolků po nové výboje a v mezích možností mapují i aktuální umělecké dění v Paříži a v Berlíně. Za první světové války, kdy umělecké dění živoří a pro kritika není v Praze příliš mnoho příležitostí, se Čapek soustřeďuje k obecnějším teoretickým reflexím a svou interpretaci moderního umění rozvíjí v osobitou koncepci moderního primitivismu. Zpřístupnění tohoto souboru Čapkových textů umožňuje hlubší poznání teoretického zázemí jeho umělecké tvorby a poskytuje i důležitý pramenný materiál k interpretaci naší předválečné avantgardy.

První svazek Spisů Josefa Čapka obsahuje jeho samostatné prozaické a dramatické práce do roku 1930. Chronologicky řazené texty dokládají Čapkovo stylistické hledání a reakce na soudobé avantgardní směry. Svazek obsahuje povídkové soubory Lelio a Pro delfína, ovlivněné především expresionismem a kubismem, dále několik samostatných povídek, dvě krátká filmová libreta a dvě alegoricko-utopická divadelní dramata. Soubor uzavírá baladická povídka Stín kapradiny.

První loupežnická pohádka, Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Pohádka tulácká

Životopisné vyprávění o dětství, studiích, pozdějších letech plných tvůrčí práce - až po tragický konec v Bergen-Belsenu. Rovnocennými protagonisty knihy jsou vedle Josefa Čapka i mladší bratr Karel a starší Helena. Zvlášť první kapitoly jsou jakoby příběhem jejich sourozeneckých vztahů.

Tento svazek obsahuje kromě souboru aforismů Psáno do mraků celé samostatné prozaické dílo Josefa Čapka. Vzniká tak pozoruhodný obraz jeho tvůrčího vývoje – od válečného zoufalství, které se projevilo v Leliovi ztotožněním předmětné skutečnosti a chaosu a východiskem ve snové niternosti, přes optiku dětského světa, příběh viny a trestu ve Stínu kapradiny, k rezignaci na principy epické beletrie a k příklonu k reflexivnímu přístupu k existenciální problematice, který nechává nahlédnout i do základů osobnosti velkého malíře.

Obrázková knížka s verši pro nejmenší. Jedna z nejmilejších knih pro děti, ve které se můžete s básníkem Františkem Hrubínem projít celým rokem od jara do zimy. Vytvořil verše k obrázkům Josefa Čapka, kterými se nechal inspirovat, a vznikla tak ojedinělá galerie, jež opravdu patří k pokladům české tvorby pro děti.

Další kniha z edice Adaptovaná česká próza se jmenuje O pejskovi a kočičce. Obsahuje deset veselých příběhů, které zná několik generací českých dětí. Pejsek a kočička jsou kamarádi, bydlí spolu v domečku a chtějí dělat všechno jako lidé: myjí podlahu, slaví svátky a narozeniny, pečou dort, jdou na výlet a na návštěvu. Texty jsou zjednodušené tak, aby se s nimi mohli seznámit studenti češtiny jako cizího jazyka na úrovni A1. Vyprávění doplňují známé ilustrace Josefa Čapka.

Do výboru jsou pojaty Čapkovy drobné novinářské prózy, z nichž většina byla otištěna pod čarou v Lidových novinách a jež vyšly za života autorova v různých sbírkách (Jak se co dělá, O lidech, O nejbližších věcech aj.). V úvodu ukazuje Edmond Konrád, jak již v mládí se projevovalo spisovatelovo neobyčejně nadání, bystrost a všímavost. V dalších sedmi oddílech osvětluje autor kořeny své literární tvorby, vzpomíná na své zážitky z dětství, humorně líčí své zkušenosti s chovem psů a koček, vypráví o lidech, jejich povoláních a zálibách, dává nahlédnout do práce v redakci novin, v divadle a ve filmu. Všude proniká Čapkův "náruživě odborný a vědecký vztah" k nejprostším a na první pohled všedním životním jevům a jeho obdiv k lidem, ovládajícím mistrovsky své dílo - k "mužům na svém místě". Obrázky Josefa Čapka.

Soubor fejetonů a drobných publicistických textů.

Soubor šestnácti povídek, které vznikaly v letech 1902-1910 a zaznamenávají autorovy osobní, fantazií prodchnuté zážitky z cest (kromě jiného také z návštěvy Prahy v roce 1902, a to v povídce Pražský chodec) či svérázné lidové tradice, míhají se jimi mesiáši, záhadní židé, umělci, chudí podivíni i vrahové. Apollinairovo vyprávění je kolotočem obraznosti a nespoutanosti, které v mnohém předznamenává rodící se surrealismus.

Obrázky nakreslili Josef Čapek a Karel Čapek. Fotografoval Karel Čapek. Kočka drží vždycky s domem, ale pes s pánem. Platnost tohoto starého přísloví si Karel Čapek mnohokrát ověřil v praxi. Psi a kočky byli nedílnou součástí domova velkého českého spisovatele. Humorná vyprávění o životě se čtyřnohými přáteli, zařazená do této knihy, vznikala nejdříve ve formě fejetonů, sloupků a črt. Některým je už více než 80 let, přesto jim neublížil zub času a jistě znovu potěší čtenáře a milovníky zvířat bez rozdílu věku. Vtipné vyprávění doplňují fotografie a řada kreseb, jejichž autorem je kromě Karla Čapka i jeho bratr Josef. Vydání v této podobě 2., (V Knižním klubu 1.).... celý text

První vydání básnického dramatu Josefa Čapka Země mnoha jmen z roku 1923, které bylo v témže roce uvedeno Městským divadlem na Královských Vinohradech.

Pražský kluk Sváťa prožije řadu prázdninových dobrodružství v utěšeném kraji na Českomoravské vysočině. Vrací se trochu lítostivě domů a už pomýšlí na příští prázdniny. Knížka poutavou humornou formou učí děti poznávat přírodu i lidi, všímat si věcí známých i neznámých.

Edudant a Francimor jsou synci kouzelnice madame Halabáby. Edudant, starší a silnější, a hubený Francimor žijí spokojeně s matkou v chaloupce v temném lese. Společnost jim dělají bílý kozel Rudolf, starý drak Verpanides a černý kocour Šmakovník. Jednou se oba hoši vydají na kouzelném koštěti se svými spolužáky na školní výlet. Nešťastnou náhodou při návratu zabloudí a upadnou do rukou loupežníků. Podaří se jim však uprchnout a při své cestě domů se dostanou do podivuhodných končin a prožívají neuvěřitelné příhody. Kniha, plná fantastických situací a groteskních dobrodružství, sršící vtipem a nápady, je báječným čtením pro všechny děti i rodiče. Vyprávění, kterým se autor vrací do světa dětí, patří k české humoristické klasice.

Humorná vyprávění o životě se čtyřnohými přáteli, zařazená do této knihy, vznikala nejdříve ve formě fejetonů, sloupků a črt. Některým je už více než 80 let, přesto jim neublížil zub času a jistě znovu potěší čtenáře a milovníky zvířat bez rozdílu věku. Vtipné vyprávění doplňují kresby Josefa Čapka. 2. vydání v tomto souboru, v Melantrichu 1. vydání.

Mistrovské slovesné dílo, nádherné básně v próze s ilustracemi Josefa Čapka.

Co jsem na světě uviděl. Polemický filozofický esej spadá do posledního období autorovy literární tvorby a je počítán mezi jeho nejvýznamnější opusy díky snaze o postižení smyslu a podstaty lidské existence.

Eseje a studie na téma lidské tvořivosti a záliby v práci rukou, vystihují umělecký účinek těchto malých složek umění. Soubor esejů a statí byl poprvé vydán v roce 1920. Týkají se „malého“ umění, zálib života, amatérské vášně a uměleckého snažení, které je spontáním projevem lidské tvořivosti. Věci denní spotřeby, naivní obrázky, hmotná pravda světa podaná fotografií, stará pohovka-zátoka odpočinku a další výsledky lidského robení mohou být osvěžením i útěchou když se s nimi člověk setká.

Jedna z nejúpěšnějších autorových prací, ve které Vachek vytvořil barvitý obraz života na pražské periférii. „Bidýlko“ je důvěrný název pro pavlač žižkovského činžáku, v němž bydlí kromě jiných pochybných existencí také kapsář a zlodějíček Stavinoha, který prodělá hluboký mravní přerod a stane se vzorným občanem. Stavinoha si totiž potrpí na „stavovskou čest“ a pomůže vypátrat mezinárodního vyzvědače. Zdramatizováno pod názvem Lišák Stavinoha.

Satirická esej o technickém pokroku, který dokáže vylepšovat i člověka.

Svazek je věnován Čapkovi - publicistovi a obsahuje soubor fejetonů a drobných publicistických textů (Ledacos) a satirický ilustrovaný fejeton (Umělý člověk).

Humorné vyprávění o dobrodružných i veselých příhodách lehkomyslného Žabáka, kterého se snaží napravit jeho přátelé - Jezevec, Krysa a Krtek. Edice Jiskřičky.

Podle Josefa Čapka z jeho knihy Povídání o pejskovi a kočičce nakreslil Jaroslav Doubrava. Tato kapitola byla v knihách vydaných za vlády komunistické lůzy cenzurována.

Psychologické drama o válečném veteránovi, který se vyrovnává se svým osudem, životními zkušenostmi, láskami a s osudovou žárlivostí. Hrdina, který nadevšechno miluje lidi a k životu nutně potřebuje kontakt s nimi, hrozí se návratu do tvrdé, samotářské služby a po vyléčení svou hluchotu předstírá. V této hluchotě však pozná všechnu drsnost, sobectví a zlomyslnost lidí. Knížka se stala literární předlohou nového filmu Filipa Renče s Karlem Rodenem v hlavní roli. Román Josefa Kopty zfilmoval poprvé v roce 1937 Josef Rovenský s hercem Jaroslavem Průchou. Druhou verzi, v níž spojil režii s hlavní rolí, natočil roku 1951, už v americkém exilu, Hugo Haas pod názvem Pickup.

Baladická próza o pronásledování dvou pytláků-vrahů hajného v hlubokých lesích, kteří štváni svědomím i vykonavateli spravedlnosti v sebeobraně dále zabíjejí... Ve vyprávění vyniká líčení duševních stavů obou štvanců, opojených nejprve krásou lesa a pocitem svobody a postupně propadajících beznaději.

Klasický humoristický román ze sportovního prostředí, o tom, jak chalupník Klapzuba vychová ze svých synů slavnou fotbalovou jedenáctku.

Příběh vypráví o chytrém chlapci Frantíkovi, kterému se podařilo odhalit podvody obchodníka Bočana.

Výpravná obrázková knížka pro děti Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky je výběrem z toho nejlepšího z tvorby našich nejznámějších ilustrátorů a autorů pro děti: Josefa Lady, Jiřího Trnky, Heleny Zmatlíkové, Zdeňka Millera a dalších. Známá lidová říkadla a krátké poetické texty pomáhají dětem objevovat nejbližší svět. Přejeme rodičům, prarodičům a hlavně dětem hezké chvilky. Kniha Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky přináší známá lidová říkadla a kratičké poetické texty. Knížka Paci, paci, pacičky byla označená v projektu Celé Česko čte dětem Zlatým titulem v kategorii 0-4 roky a to na základě doporučení dětí, rodičů, knihovníků a učitelů.3. rozš. a upr. vydání

První Čapkův utopický román o vynálezu stroje na využití energie, jenž však z hmoty kromě ostatní energie uvolňuje i "absolutno"- boha a způsobí tím převraty v citech a myšlení lidí i národů. Kladem díla zůstává jeho kritika: kritika nacionalismu, klerikalismu a společenského systému,na jehož pozicích autor stál. --- Přetisk z r. 1940

Soubor povídek, ve kterých se bratři Čapkové zamýšlejí nad svízelemi lásky. Součástí próz je také povídka, v níž se poprvé objevuje Karlův strach z techniky a vzestupu vědy vůbec. Některé texty se také týkají sociálních nerovností ve společnosti.

Autorova slavná báseň v překladu Karla Čapka a s ilustracemi Josefa Čapka.

Román o lékaři, bakteriologu, kterému je věda životní vášní. Autor s dokonalou znalostí prostředí, opřen o radu a pomoc známého autora populárně vědeckých prací Paula de Kruifa, líčí životní a vědecký vzestup mladého, energického lékaře, jenž vynalezeným preparátem zdolá epidemii cholery na tropickém ostrově, a který se musí bránit proti možnému zneužití výsledků svých výzkumů... Edice: Máj Vydavatel: Mladá fronta, Praha.

Zářivé hlubiny a jiné prózy (1916) je soubor povídek. Autoři se zamýšlejí nad svízelemi lásky. Červená povídka je postavena na vyprávění starého šermíře Neriho, který vypráví o nešťastné lásce k jedné krásce. V L'évantail je zřetelný Čapkův zájem o techniku a představa, jak může zasáhnout do vývoje lidstva. Skandál a žurnalistika poukazuje na hon žurnalistů za senzací. Mezi dvěma polibky popisuje osud jedné lásky: dcery z bohaté rodiny a podřízeného jejího otce. Ostrov je příběh muže, který ztroskotal a zůstal žít na krásném ostrově, přestože měl možnost vrátit se zpět domů. Živý plamen je příběhem muže, který si život užíval plnými doušky a nelitoval hříchů. Zářivé hlubiny vypráví o nepotopitelné lodi Oceanik což je změněné jméno legendárního Titanicu.

Cestopisné fejetony z dvouměsíční cesty autora za slunnou oblohou a klasickou výtvarnou kulturou jsou nabity kulturně historickými podněty, narážkami, suverénní hrou s ironií a jazykovým humorem. Čapek zde nenuceně přechází od věcí trvalých k okamžitým dojmům, střídá detaily a žánrové obrázky, konfrontuje nejslavnější památky s momentkami z ulice. Mistrně kombinuje názory poučeného cestovatele s výkladem jakoby naivním. Výsledkem je jeden z nejosobitějších pohledů na Itálii. Doporučená školní četba.

Představovat slavnou alegorickou moralitu bratrských pilířů české meziválečné kultury je asi zbytečné – málokdo nezná alespoň v obrysech příběh Tuláka, kterého omrzí lidé a rozhodne se na ně dívat jako na hmyz a pozoruje efemérní a povrchní život Motýlů, kořistnické a sobecké Chrobáky, Cvrčky a Lumky a nakonec bojovné a ve strašlivém životním tempu houfně hynoucí Mravence. Hra byla poprvé uvedena v roce 1922 hned na dvou scénách – v Národním divadle v Brně, kde měla světovou premiéru v režii Bohuše Stejskala, a o málo později i v Národním divadle v Praze, kde se jí ujal K. H. Hilar. Národní divadlo se od té doby k Životu hmyzu pravidelně vracelo – krátce po skončení druhé světové války, v roce 1946, ho zde režíroval Jindřich Honzl, v roce 1965 Miroslav Macháček, v roce 1990 Miroslav Krobot, nejnovější nastudování režíruje Daniel Špinar. Kniha obsahuje – kromě původního, kompletního textu (bez inscenačních zásahů) také předmluvu autorů, text dramaturgyně Darii Ullrichové o dnešním pohledu na hru, výběr ze studie, kterou napsal František Černý a řadu dobových fotografií a také snímků k současné inscenaci.

Bibliofilské vydání přináší autorovu slavnou báseň napsanou v roce 1913, která představuje mezník ve vývoji světové poezie. Tato báseň byla prologem do sbírky Alkoholy. Autor v ní naznačil svébytné vidění světa, na který nahlížel na tehdejší dobu nevídanými moderními směry a postupy (surrealismus).

Rybí šupiny jsou první Reynkovou sbírkou, která obsahuje pouze básně v próze; po následující sbírce (Had na sněhu, 1924) Reynek tento tvar opouští a již ve třicátých letech se vrací k strohému veršovému útvaru, k „prostinké podobě verše“ (M. Červenka). – V době vzniku představovala sbírka v různorodosti české poezie spolu s některými díly J. Durycha či J. Chaloupky expresionistickou tvář literatury; a reprezentuje samozřejmě i specificky viděný a vyhrocený křesťanský zážitek, tedy náboj, jímž motivované umělecké pokusy znamenají pro literaturu jeden z momentů povýtce kruciálních. 4. vydání.

Divadelní hry bratří Čapků jsou parodiemi a satirickým zobrazením soudobé společnosti. Jejich prvotina Lásky hra osudná (1922) je komedie založená na slovních hříčkách a duchaplných dialozích. Poslední společné drama Adam stvořitel (1927) ztvárňuje myšlenku, že současný svět je sice špatný, ale každý pokus jej násilně změnit je marný.

Příběh z doby předmnichovské republiky o klukovské trojici, které neznámý zloděj ukradl ze skrýše rádio.

Krakonošova zahrada spadá do rané tvorby bratří Čapků. Obsahem jsou především povídky, úvahy, aforismy, teorie a filozofie. Autoři čerpají z krásného prostředí svého mládí – okolí Úpy. Tam však autoři poznali továrny s dělnickou třídou, špinavé dělnické čtvrtě, neřest a bídu. Tyto dvě tváře světa ovlivnily jejich budoucí tvorbu. Krakonošova zahrada je dílo, které se snaží o zdravý pohled na nepřirozenost člověka i věcí.

Jde o příběh tří dnů a tří nocí, v nichž zálety a milostná dobrodružství s nenadálými hosty nakrátko rozbouří poklidný život hrdinů – kanovníka, bývalého majora, lázeňského a jeho žárlivé ženy Kateřiny. Kouzlo Rozmarného léta nespočívá ani tak v příběhu samotném, jako v dokonalém vystižení atmosféry ospalého českého maloměsta a ve Vančurově dokonalé a bohaté češtině. Text vychází z prvního autorizovaného vydání Jana Fromka v edici Odeon v roce 1926 s původními ilustracemi Josefa Čapka.

Sbírka lyrických veršů, vzniklá za básníkova pobytu na Moravě. Mluví zde čistou, obraznou a působivou řečí, proměňující prosté, běžné věci a jevy v okouzlující objevy. Kniha navíc manifestuje nejen umělcův svérázný podíl na realizaci nejprůbojnějších dobových tendencí, kteréusilovaly o zživotnění moderní české poezie, ale především rozhodný básníkův krok k materialistickému pohledu na svět.