Gabriel José García Márquez, ve španělsky mluvících zemích známý také jako Gabo, byl kolumbijský spisovatel, novinář a nositel Nobelovy ceny za literaturu. García Márquez zpopularizoval magický realismus, který integruje magické prvky do realistických situací. Mnoho jeho děl se zabývá individuální izolací i izolací Latinské Ameriky.
Sto roků samoty popisuje historii šesti generací rodu Buendíů z fiktivního města Macondo, jehož předlohou se stalo spisovatelovo rodné kolumbijské město Aracataca. Celý příběh je plný autobiografických prvků, mísí se v něm řada historických událostí s autorovou fantazií a celek pak působí tak kompaktně, že je často problém je od sebe odlišit, také důležité postavy mají své předobrazy ve spisovatelově rodině. Doslov napsala Hedvika Vydrová.
"Napsat krátkou povídku vyžaduje stejně velké úsilí jako začít psát román. V prvním odstavci románu totiž musíte určit všechno: vnitřní uspořádání, ladění, sloh, rytmus, délku a leckdy i charakter některé postavy. Všechno ostatní už je jen požitek z psaní, ten nejniternější a nejsamotářštější, jaký si kdo může představit, a jestli potom knihu ustavičně nepřepisujete až do smrti, pak jenom proto, že stejnou železnou vůli, jakou jste potřebovali, abyste ji začali, vynaložíte na to, abyste ji dokončili. Naproti tomu povídka nemá začátek ani konec: buď se vyvede, nebo ne. A pokud se nevyvede, vlastní i cizí zkušenost učí, že většinou bývá rozumnější začít ji znovu a jinak, nebo ji vůbec zahodit." Takto nekompromisně se autor vyjádřil v předmluvě k souboru svých povídek z let 1976 1982. Spojuje je nejenom volně pojaté symbolické téma poutníka, ale především Márquezův brilantní vypravěčský styl.... celý text
Málokdo ví, že se v 50. letech 20. století objevil García Márquez – tehdy nepříliš známý mladý novinář – v komunistickém Československu… Byl původně pozván do Sovětského svazu na Světový festival mládeže, ale podařilo se mu tuhle „cestu na Východ“ rozšířit o návštěvu východního Německa, Polska, Maďarska a ČSSR. Tyto cestopisné eseje, v nichž Márquez vystupuje jako velice přesný a originální pozorovatel, vycházejí česky poprvé.
Žít, abych mohl vyprávět je kompendium klíčového období života kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze a zasvěcený průvodce jeho románovou tvorbou. Tento „román o životě“ odhaluje různé aspekty postav a příběhů, které naplnily jeho světoznámá díla, jako jsou Sto roků samoty nebo Láska za časů cholery. V bohatě vystavěném vyprávění nositele Nobelovy ceny za literaturu (1982) se čtenářům otevírá pohled na jeho dětství a léta dospívání, kdy se formoval jeho životní příběh a objevoval talent vášnivého literáta a reportéra. Léta strávená psaním glos a komentářů pro kolumbijské noviny a působením v zahraničních tiskových agenturách se odrážejí v jeho vyprávěních, která se stala základními díly moderní literatury 20. století. Paměti mísí fantazii s realitou a odvíjejí se v kontextu politických událostí v Kolumbii v letech 1927–1957. Začínají vzpomínkami na dětství v rodné Aracatace, nostalgickými vzpomínkami na rodinu a babiččino vyprávění. Vzpomínání končí rokem 1955, kdy vychází román Spadané listí, v němž se objevuje fiktivní městečko Macondo, kde se odehrávají neuvěřitelné příběhy jeho proslulých děl.
Svou Kroniku ohlášené smrti nekoncipoval García Márquez jako kriminální román v tradičním slova smyslu. O vraždě se totiž dovídáme už na první stránce, ale nevysvobodí nás to z účasti na osudu zavražděného, o němž víme, že je nevinnou obětí předsudků a svatouškovské pseudomorálky. V tragickém příběhu kolektivní viny poznáváme až otřesně sami sebe, protože i my přihlížíme dennodenně působení zla, a i když s ním sebevíc nesouhlasíme, podléháme strachu, pohodlné lhostejnosti a mravní ochablosti, neděláme nic a stáváme se vinni. 2. vydání.
Soubor sedmi povídek přináší texty ze šedesátých a ze začátku sedmdesátých let. I zde samozřejmě nacházíme reálné i fantastické Macondo, jemuž García Márquez zaručil nesmrtelnost románem Sto roků samoty, a řadu známých motivů, které v toku vyprávění nabývají nejrůznějších podob, avšak vždy nesou pečeť autorova mistrovství a humoru.
Tentokrát nejde o magický realismus, ale o reálný příběh. Kniha zrcadlí současnou Kolumbii, zemi nevyhlášené občanské války a drogových kartelů, které se snaží vynutit si od vlády, aby je soudy nevydaly do USA, kde jim hrozí nejpřísnější tresty. Unesly proto několik mediálních osobností. Autor s přesností kronikáře líčí únosy, potupné podmínky, v nichž mafie zajatce držela, smrt jedné rukojmí i jednání v nejvyšších politických kruzích. Zároveň je to příběh dvou silných protihráčů, doktora Villamizara, manžela jedné unesené, a bosse medelínské narkomafie Escobara. Jsou spolu osudově spjatí: první může dosáhnout osvobození své ženy až poté, co vyřeší situaci druhého. Dostane bosse do zvláštního vězení, kde lze pod ochranou státní moci dál nerušeně obchodovat.
Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky „osamělých lovců“ i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny... Doslov: Hedvika Vydrová
I v tomto díle nacházíme reálné i fantastické Macondo, jemuž García Márquez zaručil nesmrtelnost románem Sto roků samoty, a řadu známých motivů, které v toku vyprávění nabývají nejrůznějších podob, avšak vždy nesou pečeť autorova mistrovství a humoru. Titulní povídka vypráví o Velké matce, jež byla "jedinou a svrchovanou panovnicí Království macondského" a která určovala chod věcí veřejných i soukromých. S notnou dávkou nadsázky spisovatel líčí, jak na její pohřeb přijel prezident státu i papež, ministři a generálové, ale i královna zelené tykve, moučné juky či královna gujávových plodů. Závěr je mnohem realističtější i relativizující: sotva samotný pohřeb začne a průvod se dá do pohybu, ulice se zaplní smrdutými odpadky a příbuzní se začnou dohadovat o majetek Soubor osmi povídek, datovaných r. 1962, přináší texty známé i povídky publikované česky poprvé. R. 1979 vyšel výbor pod názvem V tomhle městečku se nekrade. Současné vydání představuje autorovu tvorbu v původním rozsahu.
Za vlády španělských místokrálů prochází město Cartagena, kdysi klíčové tržiště pro obchod s otroky, úpadkem. Sierva María de Todes los Ángeles, dcera markýze de Casalduero, vyrůstá mezi černými otroky, jejichž víra v africké bohy jí je bližší než katolické dogma její rodiny. Když ji v den dvanáctých narozenin pokouše vzteklý pes, nikdo to nebere vážně, dokud se markýz nedozví o možnosti nákazy. I bez symptomů podrobuje Siervu Maríi běžným léčebným praktikám a nakonec podlehne tlaku katolické církve, která navrhuje exorcismus jako jediný prostředek proti "nevyléčitelným" chorobám. Přípravu exorcismu dostává na starost páter Cayetáno Delaura, přičemž místem konání se stává klášter svaté Kláry, kde je Sierva María uvězněna. Zde se rozvíjí osudová milostná linie mezi šestatřicetiletým knězem a dvanáctiletou dívkou, která je považována za posedlou. Jejich láska představuje mnohonásobný přestupek proti tehdejším normám. Magické vyprávění Gabriela Garcíi Márqueze uchvátí čtenáře od první stránky a provází ho neobyčejným příběhem plným pozemské i duchovní vášně až do konce.
