Tento autor, uznávaný překladatel, básník, dramatik a romanopisec, je známý svým širokým literárním záběrem. Jeho díla často zkoumají hluboké lidské emoce a složité společenské otázky. S citem pro jazyk a vypravěčským talentem obohacuje svět literatury jedinečnými pohledy a stylistickou precizností. Jeho literární přínos je výrazný a jeho psaní si získává čtenáře svou hloubkou a působivostí.
Pipi není jako jiné opičky z lesa Halabala. Má růžovou srst, rozpustilé chování a sklon k uličnictví, kvůli němuž se vždy dostane do průšvihu. V této převyprávěné verzi příběhu Carla Collodiho, autora Pinocchia, přijde opičák Pipi o ocas při setkání s krokodýlem, skončí jako sluha mladého pána, padne do zajetí létajících banditů a stane se vládcem kmene opic. Collodi tento příběh napsal hned po Pinocchiovi. Dobrodružství růžového opičáka vykazují s literární klasikou zřetelnou podobnost. Znovu objevený drahokam italské literatury doplněný překrásnými ilustracemi Axela Schefflera si uchoval tradiční Collodiho vtip i jazykovou křehkost a potěší i okouzlí novou generaci dětských čtenářů.
Jim Talbot, věčný smolař, jenž se svými literárními pokusy u nakladatelů ne a ne pochodit, je ochoten kvůli vytouženému úspěchu obětovat duši i nemocnou matku. Charles Randall naopak ztělesňuje svérázného starosvětského vydavatele, který byl právě „odejit“ po třicetileté službě kvalitní literatuře jen proto, že parta finančních šíbrů hodlá z jeho nakladatelství učinit ukázkově výdělečnou položku nesourodého podnikatelského konglomerátu. V ovzduší plném intrik se tito dva vášniví zastánci psaného slova tu a tam míjejí, ale nestřetnou.
Prvotřídní britská satira, kterou autor pojal jako tragikomedii mravů, je zároveň zoufalou fraškou nakladatelského podnikání pronásledovaného „červenými čísly“ a věčným čekáním na bestseller. Gallenzi, jenž sám patří k hrstce bojovníků na poli nekomerční literatury, líčí s ironickou škodolibostí britský „jarmark marnosti“, pro nějž se kniha stala výhradně zbožím – vždyť průměrně se v této světové vydavatelské velmoci prodá od titulu pouhých třicet výtisků. Každý druhý Brit přitom touží napodobit autorku Harryho Pottera a sní o pohádkovém jmění, jež získá sepsáním vlastní knihy; mnozí kvůli tomu absolvují kurzy „tvůrčího psaní“ a pak spisují ostošest. Autorský úspěch na poli literatury je ovšem mimořádně vrtkavá záležitost, a stejně tak úspěch nakladatelský. Anglický humor a vtip zato konkurenci nemá.
Vydání první
On 17th September 1820, accompanied by his friend Joseph Severn, John Keats left London for Italy on board the Maria Crowther in a desperate bid to restore his health. Anguished at the thought of having to part, possibly for ever, from his fiancée and his friends, troubled by money worries and broken in body and mind, the young poet launched on his last journey on earth with both a sense of hope and a deep foreboding that his efforts would be in vain. Despite Keats's own assertion that by then he no longer felt a citizen of the world and was leading a “posthumous life”, his final five months were filled with events of great biographical interest, and deserve to be examined much more carefully. Using exclusively primary sources and first-hand accounts, Keats's editor and translator Alessandro Gallenzi has pieced together all the available material – adding newly discovered and previously unpublished documents – to help the reader follow the poet step by step from his departure and tumultuous voyage to Naples, through to his arduous journey to Rome and harrowing death in his lodgings by the Spanish Steps in February 1821. The result is a gripping narrative packed with detail and new revelations, one that invites us to strip away the Romantic patina that has formed over the story of Keats's short life, offering a wider picture that enhances our understanding of both poet and man.
A thoroughly researched historical novel about Giordano Bruno and the Inquisition, and a technological thriller dealing with the topical issues of digitization, mass control, and espionage. Amman, Jordan. As an ambitious digitization project gathers pace in a vast building outside Amman, some unpublished writings by Giordano Bruno--flawed genius of the late Renaissance, renegade philosopher, occultist with a prodigious memory--disappear together with the Jesuit priest sent by the Vatican to study them. When the priest is found dead and a series of mysterious threats ensues, it becomes clear that the stakes are high for all the parties openly or covertly involved. What dangerous ideas were contained in the stolen manuscripts? What was the ultimate secret that Bruno tried to hide from the Holy Inquisition, even as he was persecuted, imprisoned, tortured and finally burnt alive in Rome? In this riveting, meticulously researched new novel, Alessandro Gallenzi draws on his experience as a publisher in the digital era and casts a light on the darker side of our modern technological world, while revealing how a well-kept secret can change the course of history for ever.
A collection of 16 sonnets about humans who are transformed into beasts (both real and imaginary), and vice versa, A Modern Bestiary is a new interpretation of the old bestiary tradition, which has fascinated generations of readers and writers alike, from the Middle Ages through to the Modern Age. A fierce invective against modern poetasters and bad poetry in general, Ars Poetastrica does not pretend to be a collection of precepts on good writing, but rather an impassioned exhortation towards a new Humanism in poetry. Alessandro Gallenzi lives and works in London, where he runs Hesperus Press, a small independent publisher devoted to the rediscovery of lesser-known works by the greatest European and American authors.
Born out of the author's own experiences as a young InterRail traveller, this
modern picaresque novel is a celebration of a Europe without boundaries, the
joy of being young and the infinite, unpredictable paths we can go down during
our lives.
Eine Jeans, drei Hemden, Unterwäsche, einen Pullover, eine Europakarte, Notizblock und Stift, zwei Bücher und ein Interrail-Ticket – das ist alles, was Francesco im Gepäck hat, als er sein Elternhaus in der italienischen Provinz verlässt. Irgendwohin soll die Reise gehen, einen festen Plan hat er nicht. Da schubst ihn das Schicksal in Form einer alten Dame direkt beim ersten Halt vor die Füße des liebenswerten Hochstaplers Pierre, der in seinem Sportwagen vor gleich drei Frauen auf der Flucht ist.
Un certo Lord Petre ebbe l’ardire di tagliare surrettiziamente un ricciolo di Lady Arabella Fermor – e il gelo calò fra le due famiglie. Finché un giovane e già celebre poeta ricevette il delicato incarico di scrivere un testo che contribuisse a rasserenare gli animi. Futile occasione, si direbbe: se non che l’artista interpellato era il beffardo e geniale Alexander Pope, «piccolo usignolo» della Chiesa cattolica nell’Inghilterra settecentesca. Così solleticato, Pope compose un poemetto che per inventiva, passionalità ed estro poetico tocca punte di epicità omerica: non per niente lavorava a quel tempo a una memorabile traduzione dell’Iliade. La sua, però, è una guerra in miniatura, incentrata sull’eterna, risibile guerra dei sessi, dove l’infinitesimale, come in un reame gulliveriano – lo ha notato Peter Ackroyd –, giganteggia: «houppettes, nèi, ciprie, bibbie, billets-doux» recita un verso. Inutile dire che Il ratto del ricciolo riscosse un immediato, immenso successo di pubblico e suscitò inviperite reazioni nella buona società. Ma Pope non era tipo da subire passivamente le rampogne. E per ribattere trovò la soluzione ideale: si sobbarcò alla – per così dire – pars deconstruens, e scrisse un commento che è una chiave di lettura ultratendenziosa della sua stessa opera nonché la satira di ogni pretesa interpretativa. Utilizzando argomenti «coerenti e inconfutabili», stigmatizzò la fobia papista che avvelenava il clima inglese, fustigò pedanti e petulanti – e inventò una nuova forma di autopromozione.
