Televizní zpravodajství jako paradox II
- 480 stránek
- 17 hodin čtení
Druhý díl. Obraz a text mezí simulací vztahu a souhrou svévole. Struktura televizního zpravodajství v synchronní perspektivě.





Druhý díl. Obraz a text mezí simulací vztahu a souhrou svévole. Struktura televizního zpravodajství v synchronní perspektivě.
Televizní zpravodajství sebe samo deklaruje jako jednu z nejvěrohodnějších reflexí sociální reality, nabízející univerzální sdělení určená všem bez rozdílu jejich individuálních znalostí a schopností. Že zdání reflexe skutečnosti jen docela úspěšně předstírá patrně není překvapující, rozhodně ne natolik jako fakt, že – opět velmi úspěšně – zastírá, že jde o jeden z nejkomplikovanějších a současně nejparadoxnějších typů mediálních obsahů. Překvapující je nejen skutečnost, že přes uvedené skutečnosti je diváky vnímáno jako jedna z nejvěrohodnějších reprezentací reality, ale že je vůbec – přes svou komplikovanost – vůbec vnímáno. Tato publikace je prvním svazkem třídílné studie věnované tomu, jak vlastně televizní zpravodajství skutečně vypadá, z čeho se skládá a jak vlastně „funguje“.
Vybrané texty k problematice médií/mediality jsou zvoleny tzv. otevřenou tematizaci. Jádrem sborníku jsou texty vzniklé na základě přednášek, které zazněly na Katedře žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.