Johannes Mario Simmel

Simmelovi rodiče pocházeli z Hamburku. Jeho židovský otec Walter Simmel byl chemik, matka Lisa, rozená Schneiderová, byla střihačkou ve filmové společnosti Wien-Film. Jeho otec uprchl před nacisty do Londýna, zatímco téměř všichni jeho příbuzní z otcovy strany byli nacisty zavražděni. Simmel vyrostl v Rakousku a Anglii a vystudoval chemický inženýr na Vyšším spolkovém vzdělávacím a výzkumném ústavu pro chemický průmysl ve Vídni. Během druhé světové války byl zaměstnán v oddělení elektrochemického výzkumu elektrotechnické společnosti Kapsch ve Vídni. Dne 5. dubna 1945 byl svědkem vraždy vědců, kteří chtěli zachránit elektronový mikroskop před nařízenou destrukcí. Zabýval se tím ve svém románu Wir heißen euch hoffen z roku 1980. Po válce pracoval nejprve jako novinář, překladatel a tlumočník pro americkou vojenskou vládu, která měla na starosti americký sektor ve Vídni, kde vládly čtyři mocnosti, a za americkou okupační zónu Salcburku a Horního Rakouska jižně od Dunaje. V roce 1947 vydal svou první sbírku novel pod názvem Setkání v mlze. Ve vídeňském deníku Welt am Abend, který byl ukončen na konci října 1948, psal v posledním roce vydávání jako kulturní redaktor filmové recenze a fejetony. V roce 1950 se přestěhoval do Mnichova, kde pracoval pro ilustrovaný časopis Quick. Jejich jménem podnikal reportérské cesty po Evropě i do zámoří.Johannes M. Simmel psal pod různými pseudonymy faktografické zprávy a seriálové romány. V letech 1950 až 1962 napsal celkem 22 scénářů, ať už sám nebo společně s dalšími autory, včetně filmů jako Es geschehen noch Wunder (1951) s Hildegardou Knefovou, Tagebuch einer Verliebte (1953) s Marií Schellovou, Hotel Adlon (1955) nebo Robinson soll nicht sterben (1957) s Romy Schneiderovou a Horstem Buchholzem. Po prvním velkém úspěchu s románem Es muss nicht immer Kaviar sein (Kaviar to nesmí být vždycky) se věnoval především psaní lehkých románů, z nichž každý se zabýval aktuálními společensko-politicky aktuálními tématy, jako je násilí na cizincích, obchod s drogami nebo genetická manipulace. Základem byl publicistický výzkum v místech a prostředí, do nichž se jeho romány odehrávaly.

Leitmotivem mnoha jeho děl byla relativizace dobra a zla a vášnivý pacifismus. Byl jedním z nejčtenějších autorů v německy mluvícím světě. Jeho 35 románů dosáhlo celkového nákladu více než 73 milionů prodaných výtisků. Byly přeloženy do 30 jazyků a natočili je režiséři jako Alfred Vohrer a Roland Klick. Marlene Dietrichová obdivovala jeho práci a udržovala s ním úzký telefonický kontakt. Po dlouhou dobu byl Simmel literárními kritiky popisován jako triviální autor, "mechanik bestsellerů" nebo spisovatel montážní linky. Všeobecné uznání si získal až románem Ale s klauny přišly slzy (1987).

Byl třikrát ženatý, naposledy žil ve švýcarském městě Zug. Simmel zemřel 1. ledna 2009 v Lucernu. Podle jeho slov měl stále v práci na románu.