Sten Nadolny
29. červenec 1942
Sten Nadolny je německý romanopisec, jehož dílo se často zaměřuje na hloubku lidské zkušenosti a tempo života. Jeho nejznámější práce, fiktivní meditace o životě britského polárního badatele, zkoumá témata vytrvalosti a objevování v extrémních podmínkách. Nadolnyho styl se vyznačuje pronikavou psychologickou analýzou a poetickým jazykem, který čtenáře vtáhne do introspektivních cest svých postav. Jeho psaní je pozvánkou k zamyšlení nad vlastním vnímáním času a světa.
Sten Nadolny (*29.7.1942 v Zehdenicku na řece Havel) je německý spisovatel, člen Bavorské akademie krásných umění. Narodil se ve spisovatelské rodině - otec Bukfarrd pracoval během války v Canarisově zpravodajské službě, matka Isabella psla veselé, ironické povídky a rodinné příběhy. Vyrostl v Horním Bavorsku, vystudoval dějiny a promoval na univerzitě v Berlíně. Po škole se nějaký čas pokoušel učit, ale táhlo ho to k filmu. Stal se řidičem a (čtvrtým) asistentem produkce. Jenže ve spěchu nebylo možné psát, tak toho nechal... a zpomalil. Začal psát, psát pomalu. V roce 1980 vzbudil sympatie poroty pro udělení ceny Ingeborg Bachmannové čtením čtvrté kapitoly svého tehdy ještě nezveřejněného románu Objevení pomalosti. Na něm pracoval "tak pomalu, jak je přiměřené tématu", a tak ještě ani po dalších dvou letech nebyl hotov a dřív mu vyšla kniha Síťová jízdenka (1981). Velmi brzy Nadolny nachází vlastní styl. S vydáním Objevení pomalosti (1983) přichází objevná událost: pomalost jako životní styl, hozená rukavice dnešní hektické době. Tématu pomalosti se dotýká i v dalším díle Selim aneb dar řeči (1990) Obdržel řadu literárních cen.