Thomas Mann Knihy

Obsahově samostatná závěrečná část tetralogie, Josef a bratří jeho (Příběhy Jákobovy, Mladý Josef, Josef v Egyptě). Jádrem je biblický příběh, jak jej podává Genesis, první kniha Mojžíšova, k němuž Thomas Mann přibral děje a „příběhy“ Josefových předků, počínaje Abrahamem. Rozhojnil je motivy ze staré legendární literatury židovské a biblický mýtus spjal s mytickými motivy předoasijskými, především s egyptskými, aby tak Josefův příběh vyrostl z rámce kmenového na příměrový příběh všelidského dosahu. Hlavní pozornost věnuje Josefovu přerodu, kterým se v péči o egyptský stát stává z výjimečného a společensky neodpovědného snílka dobrodincem, živitelem bratří, kmene, velké cizí říše a téměř celého tehdejšího okrsku zemského. Tetralogií, dokončenou roku 1943, chtěl autor proti lži-mýtu rasistické lůzy postavit mýtus pravý, mýtus humanizovaný, mýtus o sebe-umravňovacím pochodu a zápasu člověka, lidstva.

Druhý díl Mannovy tetralogie Josef a bratří jeho.

Doba Thomase Manna, zahrnující léta 1875 až 1955, vpravdě také osudová epocha německých dějin, měla jistý „odpor vůči autobiografii“ jako uzavřené knize vyprávějící o životě. Necítil její potřebu, do všeho svého psaní však natolik vnášel sám sebe, že se u něj dobrým právem může mluvit o identitě díla a osoby. Nadto, když to vyžadovaly okolnosti, ochotně podával informace o sobě, zřídka jako skici běhu svého života, spíše ve formě široce rozprostřených přednášek či esejů jako zpráv o prožitcích či o cestách, v notickách a epizodách o rodinných příslušnících a přátelích, v odpovědích na ankety o předpokladech své práce, o svém poměru k náboženství, k hudbě či k psychoanalýze. Thomas Mann se celý život chápal jako kulturní reprezentant své doby ve všech jejích proměnách – ve vyjádřeních o sobě podal výmluvné svědectví o duchovní formě života své generace.

Výbor třinácti novel a/nebo povídek napříč celou tvorbou Thomase Manna. Doslov napsal Antonín Pešek.

Výbor z Mannovy rozsáhlé esejistiky o literatuře, filozofii a hudbě je koncipován tak, aby reprezentoval pokud možno nejdůležitější estetická a ideová východiska autorovy celoživotní tvorby. Obsahuje jednak eseje o měšťanství a románu jakožto kulturně-historických fenoménech, jednak eseje věnované jednotlivým autorům, kteří měli na Manna zásadní vliv (Wagner, Nietzsche, Dostojevskij, Schiller). Velká část textů tohoto výboru je do češtiny přeložena vůbec poprvé.

První díl Mannovy tetralogie Josef a bratří jeho.

Román z roku 1924 odehrávající se ve švýcarském plicním sanatoriu, v němž se v slovních soubojích protagonistů uskutečňuje světonázorová diskuse o zániku staré společnosti a současně probíhá i morální a duchovní příprava na lepší budoucnost.